Erupce 1859Obvykle to trvá několik dní, než bouře dorazí k Zemi. Důsledky velké erupce v roce 1859 se ale projevily za pouhých sedmnáct hodin. Odmlčely se telegrafy, nad Karibikem pozorovali polární záře a zlatokopové ve Skalistých horách začali vařit snídani v jednu hodinu ráno, protože mysleli, že svítá. |
Ve dnech 13., 14. a 15. února zaznamenala družice Solar Dynamics Observatory masivní sluneční erupce.
"Poslední z těchto tří je patrně nejrychlejší a může dohonit oba předchůdce kolem 17. února," uvádí ve svém prohlášení americký Národní oceánografický a atmosférický úřad (Noaa), který má k dispozici data z družic sledujících sluneční aktivitu.
Erupce zaznamenaná 15. února byla nejsilnější za poslední čtyři roky. Podle americké agentury pro letectví a vesmír (NASA) se události dokonce dostalo nejvyšší klasifikace X-flare. Přesto její úroveň byla nižší než při bouři v roce 1989, která uvrhla v kanadské provincie Quebec šest milionů lidí do tmy v důsledku poškození elektrických rozvodů. A nebyla dokonce ani tak silná, jako ta v roce 2003, která způsobila škodu několika satelitům na oběžné dráze.
Důsledkem tak může být pozorování polární záře (Aurora Borealis) blíže k rovníku, než je obvyklé.
Sluneční erupce jsou způsobeny náhlým uvolněním magnetické energie uložené v atmosféře Slunce. Mohou mít vliv na moderní technologie na Zemi, například na elektrické rozvodné sítě či komunikační systémy.
Ačkoli vědci očekávají, že k největším geomagnetickým reakcím dojde ze čtvrtka na pátek, čínská státní média již hlásila narušení krátkovlnného vysílání v jižní části země. Dávají je za vinu právě zvýšené sluneční aktivitě.
Co se děje při geomagnetické bouřiGeomagnetická bouře je poruchou v magnetickém poli (magnetosféře) Země. Slunce ji může způsobit výronem koronární hmoty (zmagnetizovaného plazmatu), která dorazí k Zemi rychleji a s větší energií, než obyčejný "sluneční vítr". Projevem poruch magnetosféry jsou například polární záře, ale může dojít i k poničení elektroniky. V roce 1859 masivní výron koronární hmoty stlačil zemskou magnetosféru ze zhruba 60 tisíc kilometrů nad Zemí na sedm tisíc. |
Zdroj (Aj): BBC, Noaa, Popular Science