Letošní zatmění Slunce se odehrávalo převážně nad oceánem a mimo obydlené části planety, čeští vědci je zaznamenávali ze dvou malých ostrůvků v jižním Pacifiku - z atolu Tatakoto a ostrova Mangaia. Nastalo 11. července 2010.
"Podmínky na malém atolu Tatakoto byly velmi špatné, avšak expedice měla nakonec obrovské štěstí. Několik minut před zatměním se obloha vyjasnila," líčí dramatické události brněnskohavajské expedice profesor Druckmüller.
Vědci snímky pořizovali pomocí zrcadlového optického systému typu Ritchey-Chrétien o průměru hlavního zrcadla 203 milimetrů. Obraz úplného zatmění, který potom vytvořil spolu s německým a slovenským kolegou Martinem Dietzelem a Vojtěchem Rušinem a havajskou kolegyní Shadiou Habbalou, vznikl složením několika set snímků pořízených na atolu Tatakoto ve Francouzské Polynésii.
Zatmění slunce pozorované z oblasti jižního Pacifiku
Na originální fotografii, vzniklé zpracováním několika set vstupních obrazů, mají nejmenší rozlišitelné detaily velikost menší než 1 000 kilometrů, což při vzdálenosti Země od Slunce asi 150 milionů kilometrů představuje rozlišení blížící se jedné úhlové vteřině.
Až na titulní stranu časopisu Nature
Fotky zatmění Slunce v roce 2008, které tým pozoroval v Mongolsku, se v roce 2009 dostaly dokonce na titulní stranu prestižního vědeckého časopisu Nature. Vědcům nejde v žádném případě jen o úlovek fotografický; krátké chvíle, kdy se na zacloněném Slunci objeví jindy neviditelná sluneční koróna, jsou jedinou možností, jak tento zvláštní jev zkoumat.
Výprava Astronomického ústavu University of Hawaii, jejímž členem byl i profesor Miloslav Druckmüller, připravila letos dosud nejrozsáhlejší experiment pozorování sluneční koróny během úplného zatmění Slunce, jaký byl kdy proveden.
Těžištěm výzkumu bylo studium rozložení těžkých iontů (železa a niklu) ve sluneční koróně. Ty vytváří několik významných tzv. zakázaných emisních čar ve spektru sluneční koróny. Jejich studium umožňuje získat řadu velmi cenných údajů o podmínkách, které v koróně panují.
Expedice v roce 2010 byla již čtvrtou v rámci projektu Shadowtracking. Dosavadním výsledkem je kromě obálky Nature až do současnosti jedenáct publikací, především v dalším prestižním americkém časopise Astrophysical Journal.
