Jak dostat v jeden moment několik miliónů lidí k počítači...

Jak dostat v jeden moment několik miliónů lidí k počítači...

Čermák: Byla to dřina, ale dokázal jsem to. Vyhrál jsem... svoje jméno

Jak dostat v jeden moment několik milionů lidí k počítači? A donutit je, aby na konkrétní webové stránce dělali jedno a totéž? Není nic lehčího. Stačí být provozovatelem Facebooku a rozhodnout se, že "rozdáte" uživatelská jména.

Přesně to se stalo v sobotu jednu minutu po šesté ráno. Našeho času, podotýkám. V Londýně bylo ještě o hodinu dřív, v New Yorku a jinde na východním americkém pobřeží zase těsně po půlnoci. Někteří kvůli tomu zrušili páteční večírky, nebo si je natáhli, případně vstávali brzo jako já. Mátožně vstali, připloužili se k počítači a v duchu si říkali: "Panebože, proč já tohle dělám?"

Co tedy? O co šlo? O nic menšího (ale mnoho lidí by řeklo "o nic většího") než pojmenovat svůj facebookový účet. Tak, aby v adrese vašeho profilu nebyla za facebook.com a lomítkem jen řada nesmyslných čísel, ale slovo nebo jméno, které jste si sami zvolili. Tedy například: http://facebook.com/milos.cermak.

Bezvýznamná maličkost, řekne si většina lidí. Copak je to vůbec důležité? Facebook dnes používá přes 220 milionů lidí a všichni se bez podobné adresy až doteď dobře obešli. Tak co najednou ten zmatek? Jiní se naopak podiví: "A to něco podobného nenabízel Facebook už dávno?" Ve svém údivu budou mít pravdu. Volba uživatelského jména je obvykle prvním krokem, který člověk udělá, když se registruje u nějaké nové služby. Ale světe div se, u Facebooku to tak dosud nebylo.

Hon na slavná jména na Facebooku „připravil o identitu“ i prince Charlese

Obvykle platí, že ta nejlepší uživatelská jména mají ti, kteří službu začali používat mezi prvními. Je to bonus pro pionýry a dobyvatele. Jestliže má můj profil na Twitteru adresu twitter.com/cermak, znamená to, že jsem byl první Čermák, který tuhle službu začal využívat. Anebo minimálně první Čermák, který nemá přezdívku, jíž si cení víc než svého jména.

Trochu to připomíná druhou polovinu devadesátých let, kdy jsme si my pionýři (v uvozovkách i bez) registrovali internetové domény. Pamatuju se na pocit zmaru, když jsem zjistil, že cermak.cz si už někdo zabral. Toužil jsem po té doméně mnohem víc než po cermak.com (byť i ta byla už zadaná). Nakonec jsem si registroval Extra.cz. Není špatná a zvykl jsem si na ni, ale že nemám cermak.cz, mi je stále trochu líto. Mailová adresa jméno@příjmení.cz je visačka internetových frajerů.

Facebook se dlouho obešel bez uživatelských jmen. Ale že je zavede, se spekulovalo už delší dobu. Nejprve prosákly zprávy, že se tahle jména (líbí se mi anglický termín "vanity URL" neboli "marnivé adresy") budou prodávat. To by nebyl špatný byznysplán, říkal jsem si. Jedna za deset dolarů ... To máme minimálně jednu nebo dvě miliardy zisk. Nehledě na to, že mnozí by za určité adresy zaplatili ochotně i víc. Ale nakonec se Facebook rozhodl rozdat tahle jména zadarmo. A zvolili metodu "rychlejší vyhrává". Dopředu oznámili jen datum a čas, kdy závod za uživatelskými jmény začne.

Vymyslet, jak na to, byl oříšek. Jak to udělat, aby si ta nejlukrativnější jména nezaregistrovali spekulanti, kteří by je pak prodávali dál? Provozovatelé proto stanovili několik podmínek. Za prvé: "boje o jména" se mohli zúčastnit jen ti, kteří už měli facebookový účet v den, kdy to bylo zveřejněno. Tím se zabránilo tomu, aby si spekulanti začali zakládat účty jen kvůli tomu, aby si mohli registrovat více jmen.

Druhá podmínka: jakmile si člověk vybere jméno a Facebook mu ho schválí, nemůže ho už změnit. A za třetí: Facebook dal možnost celebritám a firmám, aby si dopředu pojistily "svoje" jména. Jak přesně tenhle proces probíhal, není známo. Ale je jisté, že když v sobotu ráno začal "úprk za adresami", tak už některé z nich (třeba facebook.com /barrack.obama) registrovat nešly.

Všechno tedy záleželo na dobrém připojení, rychlých prstech a štěstí. Desetitisíce lidí na svých facebookových profilech anoncovali, že o jména budou bojovat. O jaká, to samozřejmě nikdo dopředu neprozradil, aby soupeřům zbytečně nepomohl. Ale bylo jasné, že jako první zmizí běžná anglická jména, a to jak ta křestní, tak příjmení. To se potvrdilo. Na jednom serveru vyšel příběh muže, kterému se podařilo registrovat adresu facebook.com/joseph.

Považuje to za svůj životní úspěch. Není to trochu smutné? Představuju si, jak jednou přijde do nebe, postaví se před Svatého Petra a pyšně řekne: "Ano, já něco velkého v životě dokázal." A Svatý Petr se zeptá: "Co to bylo? Vymyslel jsi lék proti rakovině? Vyřešil jsi problém světové bídy? Setkal ses s Elvisem?" "Ne," odpoví muž. "Povedlo se mi zaregistrovat facebook.com/joseph."

Spousta lidí neuspěla. Nejslavněji asi Michael Arrington, jeden z nejznámějších světových blogerů a provozovatel serveru Techcrunch.com. Mimochodem člověk, který o plánu Facebooku rozdat uživatelská jména informoval jako úplně první na světě. A nakonec zůstal bez jména! Půl hodiny po anoncovaném čase napsal na Twitter: "Arrington, michaelarrington ani michael.arrington nebyly k dispozici. Rozhodl jsem se, že nebudu na Facebooku až do smrti marrington1."

To je daň za slávu a úspěch! Já si celkem pohodlně registroval jméno milos.cermak asi dvě minuty po startu. Ne že bych neměl nervy, znám na Facebooku minimálně další dva Miloše Čermáky a jednoho mám celkem čerstvě i mezi virtuálními přáteli. Ale třeba o to jméno ani neusilovali, anebo se rozhodli pro jméno jiné. Osobně jsem spokojený. Zaregistroval jsem i fanouškovskou stránku komiksu Hana a Hana. Měl jsem štěstí, protože u stránek platí podmínka, že musíte mít aspoň tisíc fanoušků. A Hany (ta s modrými vlasy i ta s velkými prsy) jich mají skoro tři tisíce. Najdete je teď nově na adrese http://facebook.com/hanaahana.

Hledáme originální jména na Facebooku

Pošlete nám do redakce odkazy na originální přezdívky zaregistrované na Facebooku.

Jistě jsem mohl být kreativnější. Spousta lidí volila jména nápaditá až kuriózní. Smekám před jistým Ryanem Shaquillem Hopperem, který si zaregistroval adresu www.facebook.com/moc.koobecaf.www (pokud nevíte, proč smekám, tak se na adresu podívejte podle vzoru "kobyla má malý bok). Nebo před Ericem Luu, jehož profil má adresu skoro jako hlavní facebooková homepage - anebo to tak aspoň působí (facebook.com/index).

Pátrám i po českých originálech, zatím však nepříliš úspěšně. Ona s tím bude mít něco společného ta časná ranní hodina - nechtějte po nikom, aby vymyslel něco vtipného v šest ráno v sobotu. Ale pokud se vám to podařilo, napište.

Byla to podivná, zajímavá a ve výsledku úspěšná akce. Servery Facebooku nápor vydržely a pro spousty lidí měla noc z pátku na sobotu happy end. Zájem byl velký: za prvních několik minut si jména zaregistrovalo půl milionu lidí, za několik hodin už tři miliony a do konce víkendu šest milionů.

Nomen Omen, říkají latiníci. Je to nesmysl, vždyť jméno je něco, s čím máme pramálo společného. Napůl je to dědictví a napůl pomsta rodičů. Ale sobotní noční "běh za jmény" ukázal, jak moc pro nás i ve facebookové době znamenají a co všechno jsme pro ně ochotni udělat.


Britská královská rodina