Takhle fotí umělkyně Nonja. Nonja je samice orangutana

Takhle fotí umělkyně Nonja. Nonja je samice orangutana | foto: Nonja

Čermák: Co všechno někdo udělá za rozinku. A my ostatní zadarmo

Zajímá nás dílo samo o sobě, anebo určuje jeho hodnotu hlavně příběh či okolnosti jeho vzniku? Otázka je aktuální kvůli kauze "falešné vietnamské spisovatelky", o které jsem psal už minulý týden.

Naše touha po umělecké autenticitě a mediální zajímavosti však může mít až kuriózní podobu. Teď zrovna je nejpopulárnější fotografkou na Facebooku jistá Nonja z Vídně. Je to třiatřicetiletá samice orangutana.
Za pět dní získala její stránka (pro odkaz na její profil na Facebooku klikněte zde) přes padesát tisíc fanoušků.

Nonja fotografuje své druhy ve výběhu vídeňské zoologické zahrady, ale i návštěvníky za mřížemi. Mohlo by se zdát, že k umělecké seberealizaci sáhla pod tíhou Kristových let ... ale není to tak. Vlastně ani nevíme, jestli orangutani prožívají cosi jako krizi středního věku. Tím hlavním motivem byly rozinky, které ze speciálně upravené kamery vypadnou vždy, když Nonja zmáčkne spoušť.

Jízlivý pozorovatel by mohl tvrdit, že vídeňská orangutanka má stejnou motivaci jako většina dnešních fotografů. Myslím hlavně těch pracujících pro média. Ti také mačkají spoušť za honorář a o kvalitě jejich snímků rozhoduje především schopnost být v pravý čas na pravém místě.

Britští reportéři přezdívají svým kolegům fotografům "monkeys"...

Pamatuju se, že jsem kdysi četl o experimentu jakýchsi ruských umělců (bohužel se mi nedaří vygooglovat podrobnosti), kteří na moskevské Rudé náměstí vypustili dva šimpanze s fotoaparáty, a z pořízených snímků pak uspořádali velmi úspěšnou výstavu. A mimochodem, britští reportéři přezdívají svým fotografujícím kolegům "monkeys" neboli opičky.

Ale nechci se pouštět do nějaké filipiky proti fotografům, i my takzvaně píšící novináři bychom z ní rovněž nepochybně nevyšli nepošramoceni.
Navíc je tu ten fakt, že Nonja projevovala umělecké vlohy už dřív. Jak se píše na uvedené facebookové stránce, v minulosti mimo jiné i kreslila obrazy.

Vytvořila jich víc než 250 a většina z nich se prodala, jeden dokonce za více než 2 000 eur. A zase jsme tady, u debaty o skutečné hodnotě díla. Nevíme, kolik Nonja do dotyčného obrazu vložila talentu či rozervanosti své orangutanské duše, ale v přepočtu přes padesát tisíc korun je slušná cena. Řekl bych, že protočí panenky i leckterému akademickému malíři.

Nonja prodala jeden ze svých kreslených obrazů dokonce za více než
2 000 eur.

Fotografie publikované na Nonjině facebookové stránce nejsou krásné ani dokonalé. Na druhé straně u nich máme jistotu, že se jich nedotkla neviditelná ruka Photoshopu, ani že neutrpěly pochybným vkusem editorů. Zveřejněny jsou totiž všechny snímky, jelikož fotoaparát je přes wi-fi připojení rovnou automaticky uploaduje na Facebook.

Tomu se říká svobodná, přímo nespoutaná tvorba. Pokud tedy nebudeme malicherně poukazovat na mříže, mezi kterými ovšem Nonja žije už od narození. Jistěže je to především skvělý marketingový kousek vídeňské zoologické, na kterém se spokojeně svezl i výrobce dotyčného fotoaparátu.

Je to takový projekt "Odhalení" (viz zoologická v Praze), provedený ovšem v malém a za chytrého přispění sociálních sítí. Sám se do Vídně letos už nechystám, ale vsadím se, že spousta návštěvníků spojí výpravu za vánočními trhy také se zavítáním právě do ZOO. Dotyčná facebooková skupina má potenciál získat klidně i milion fanoušků.

To za předpokladu, že Nonju fotografování nepřestane bavit, lépe řečeno že jí stále budou chutnat rozinky. V tom se totiž liší od většiny nás ostatních běžných uživatelů Facebooku. Fotky ze "svých klecí" totiž publikujeme ochotně a zadarmo. No vida, a pak že jsou milióny roků evoluce ku prospěchu. Ne vždycky, ukazuje se.
Anebo nás a Facebook opravdu stvořil Bůh?