Dougles Hines s robotickou ženou Roxxxy

Dougles Hines s robotickou ženou Roxxxy | foto: Profimedia.cz

Čermák: Lásko, pojďme si povídat. Máš na harddisku něco o fotbalu?

Zazvoní vám telefon. Je to váš známý, s kterým jste nějaký čas nemluvili. Vyměníte si zdvořilosti a ujistíte se, že se oba máte výborně. Pak se on zeptá: "Jo a poslyš, nemohl bych se dnes vyspat s tvou ženou?"

Vzdychnete. Tak trochu jste to čekali, ale doufali jste, že ten chlap opravdu volá jen tak. Ne že by to představovalo zas tak velký problém. Ale přece jen dáváte svou ženu neradi z ruky. Zvlášť když jde o lidi, které neznáte natolik dobře.

Jenže odmítnout by zase bylo nezdvořilé. A tak jen odpovíte: "Ale samozřejmě. Pošlu ti ji mailem." Muž se ujistí: "A opravdu to není žádný problém? Budu velkým dlužníkem." "To přece nestojí za řeč," odpovíte nepřesvědčivě.

Není to tak bláznivý dialog, jak by se mohlo zdát. A mohl by se reálně odehrát i v blízké budoucnosti. Vysvětlím to oklikou a začnu u gumové panny, přesněji řečeno sexuální robotky Roxxxy. Na veletrhu pornoprůmyslu v Las Vegas ji představila firma Truecompanion.com.

Roxxxy má všechny potřebné ... ehm ... náležitosti, které výrobek tohoto typu má mít. Ale navíc také reaguje na doteky i lidský hlas. A to nejen vzdycháním či vzrušeným pištěním, což uměly už i starší modely, nýbrž konverzací. Čímž se dostáváme k přednostem modelu zvaného Roxxxy.

Vývoj trval dva a půl roku a údajně stál mezi půl miliónem a miliónem dolarů. Co za tyto peníze firma vymyslela a co bude - za cenu někde kolem devíti tisíc dolarů - zájemcům o robotický sex nabízet?

Rozlišujme mezi hardwarem a softwarem. Co se prvního týče, je nabídka daná. Děvče měří necelých 170 centimetrů, váží něco přes 60 kilo a má prsa velikosti číslo tři. Neumí chodit a ani se jinak pohybovat. Podle fotografií má na tváři - nikoliv překvapivě - permanentně tak nějak přisprostlý výraz. Možná to dělají ta pootevřená ústa. Co se týče mozku, tvoří ho laptop, který je v ceně. Tím jsme s hardwarem skončili. Ale nebuďme přízemní a … pojďme se bavit o duši! Nebo - jak by asi navrhli ti méně romantičtí muži - o softwaru, který bude mít uvedený laptop na harddisku.

Pět osobností

A zde se dostáváme k tomu, čím je Roxxxy výjimečná. Umí naslouchat, odpovídat na dotazy nebo se i sama ptát. Používá syntezátor hlasu. A může mít různé povahové rysy: být nedočkavá, neklidná, anebo naopak vyrovnaná či až nekonečně trpělivá.

Předinstalováno je v počítači základních pět "osobností": mimo jiné divoška Wendy, frigidka Farrah a zralá Martha. Výrobce však detaily doladí přesně na míru. A tak pokud se zajímáte o fotbal a akvarijní rybičky, vybaví databázi příslušnými informacemi. A je téměř jisté, že vaše společnice na tato témata zavede řeč. S troškou trpělivosti a elánu lze na harddisku vytvořit kompletní novou osobnost. S jejími klady, vrtochy i specifiky.

A nejen to, ono není úplně vyloučeno "zkopírovat" na takový harddisk i reálnou osobu. Zatím sice nelze počítač a člověka propojit jednoduše kabely (Bůh nás zatím dodává bez USB konektoru, co na to příslušné úřady EU?!), ale software můžete "vyladit" tak, aby se jeho chování blížilo co nejvíce konkrétnímu člověku.

Zakladatele firmy Douglase Hinese - někdejšího vědce se specializací na umělou inteligenci - to prý napadlo těsně po teroristických útocích v roce 2001, kdy zahynul jeden z jeho přátel. A on cítil lítost na d tím, že už si s ním nikdy nebude moci popovídat. A tak se rozhodl vytvořit software, který povahu a charakter lidí umožní uložit jako kterákoliv jiná data.

Ano, já vím, že to celé zní jako poměrně laciná historka pro média. Ale má to logiku, to je třeba uznat. A je v tom taky něco perverzního. Jen si představte ty reklamní slogany. "Máte skvělou partnerku? Nahrajte si ji na náš harddisk. Nikdy nevíte, co se může stát."

Výhoda je zjevná, vytvořené profily lze nejen střídat (a oddat se tak virtuálně zakázanému mnohoženství), ale také například i sdílet s ostatními. Tomu rozumím. Mám doma rotoped (koupila mi ho moje žena, z masa a kostí), ke kterému lze připojit laptop, a ten zase k Internetu. A virtuálním rotopedem se lze pak projíždět po mapách na Googlu. A nejen to, chytrý software umí zobrazit i video, které se přetáčí takovou rychlostí, jakou zrovna šlapete.

Ta videa nahrávají sami uživatelé a sdílejí je na speciálním webu, odkud si je stahuju. Takže se pak můžu například projet v Pyrenejích nebo na pobřeží v Kalifornii, to podle nálady. Proč o tom píšu: tak jako my cyklisti můžeme už dnes sdílet nové a zajímavé trasy, budou uživatelé gumových panen sdílet virtuální ženy.

Nevím nic o sexuálních robotkách. Ale upřímně řečeno, ta videa cyklotras člověka hrozně rychle omrzí.