Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Čermák: Máte sedm nových zpráv. Koho by zajímaly nějaké nahé ženy?

aktualizováno 
Někdy dostanu otázku: "Pamatujete si, proč jste se začal zajímat o web?" Obvykle se poškrábu na bradě a odpovím: "Víte, já jsem tam šel kvůli pornu. Nemohl jsem vědět, že se to tak zvrtne."

Po pár dnech na opuštěném ostrově - je libo porno, nebo Facebook? | foto: Shutterstock

A když se setkám s udiveným pohledem, rychle dodám: "Žertuji, samozřejmě. Kromě porna mě bavily taky stránky o raketoplánech a nedělník Sunday Times. Ten byl v té době mými oblíbenými novinami."
Nadsázka je to jen částečná.

Pornografie byla pro internet v devadesátých letech důležitá. A Internet byl důležitý pro pornografii. Pro mnoho lidí to byl důvod, proč se do on-line světa vůbec vydat. Nebo jak si tuto nevyhnutelnou cestu aspoň zpříjemnit.

Porno tvořilo významnou část webového obsahu, termíny spojené se sexem dominovaly v žebříčcích nejčastěji hledaných slov ve vyhledávačích a pornoprůmysl byl v mnoha ohledech technologickým inovátorem, mimo jiné i v oblastech webové reklamy či placeného obsahu. Tvůrci i takzvaně seriózního obsahu se mnohé naučili na pornoserverech.

Tvůrci i takzvaně seriózního obsahu se mnohé naučili na pornoserverech.

Ještě na přelomu dvacátého a jednadvacátého století se zdálo, že sex zůstane důležitou součástí toho, čemu říkáme virtuální svět. Nahrávaly tomu i tehdy populární webové světy jako Second Life a další, ve kterých se uživatelé pohybovali "převlečeni" za atraktivní ženy či vysportované muže.

Jenže pak přišly sociální sítě, kde většina lidí dává všanc své skutečné fotografie a vlastně celé své skutečné životy. A navoněný svět sexuálních stereotypů se rychle začal poklonkovat. Ústup sexu dokazují nejen statistiky vyhledávačů.

"Čistotu" obsahu stráží firmy jako Facebook nebo Apple, které vše nevhodné či provokativní raději dopředu zakazují. Případně mažou. Pornografický průmysl pláče nad klesajícími příjmy. Ale úplně nejvíc tenhle trend symbolizuje průzkum provedený jakýmsi britským časopisem pro muže.

Jméno a přesné výsledky nejsou důležité, ona to ostatně není žádná vědecká studie. Spíš anketa. Představte si, že jste týden na pustém ostrově. Bez jakékoliv společnosti, samozřejmě včetně té ženské. A pak se objeví kouzelná víla (oblečená, to kdybyste si mysleli něco jiného) s notebookem v ruce a nabídkou, že se můžete podívat na jednu webovou stránku.

...93 % mužů odpovědělo, že dají přednost Facebooku před pornografickým serverem...

Na kterou? To je právě ta anketní otázka. Rozhodnete se a) pro pornografický server dle svého výběru, anebo b) pro svůj profil na Facebooku? Výsledky asi tušíte, 93 procent mužů prý odpovědělo, že dají přednost Facebooku.

Zvolená otázka je samozřejmě zavádějící, a tedy nekorektní. Proti sobě stojí dvě nesrovnatelné komodity. Obsah a komunikace. Vyvozovat z toho, že "sex is dead", by bylo unáhlené. Na druhou stranu v tom určitou symboliku vidět lze.

Komunikace jako by dnes nahrazovala vzrušení, které jsme v počátcích webu pociťovali nad stránkami se sexuálním obsahem. Nekontrolujeme e-maily a "nemonitorujeme" své facebookové stránky proto, že máme skutečnou potřebu komunikovat, ale protože nás to baví a vzrušuje.

Nasvědčuje tomu zvýšená produkce hormonu dopaminu, o které v souvislosti s komunikováním na webu mluví vědci. Jsem osobně skeptický k termínu "nehmotná závislost", o kterém se tak často mluví v souvislosti třeba se sexem nebo počítačovými hrami.

Ale na druhou stranu znám ten hluboký pocit rozladění, který sám mám, když mi například přestane fungovat mail nebo když si v zahraničí nemůžu zkontrolovat "svůj" Facebook.

A na druhé straně ten pocit napjatého rozechvění, když se na monitoru objeví hlášení: "Máte 10 nových e-mailů". Není to možná v pravém smyslu závislost, ale určitě silný zvyk a informační rozmařilost.

V nedělních New York Times vyšel na toto téma skvělý článek ( odkaz na článek zde ). Snaží se dobrat odpovědi na otázky, které dlouhodobě zajímají i mě. Zjednodušeně řečeno: činí nás technologie hloupějšími, anebo chytřejšími?

Případně horšími, anebo lepšími lidmi? Řekl bych, že většina z nás těmto otázkám intuitivně rozumí. Technologie nám umožnily být stále v kontaktu. Vytvořily v nás potřebu získávat nové a nové informace, ale zároveň nás zbavily klidu a času tyto informace řádně vstřebat.

...průměrný Američan dnes stráví s médii dvanáct hodin denně...

Jeden příklad za všechny: průměrný Američan dnes stráví s médii dvanáct hodin denně (když zároveň sleduje televizi a surfuje na webu, počítá se obojí zvlášť), zatímco v roce 1960 to bylo pět hodin.
Naučili jsme se dělat mnoho věcí najednou a máločemu se umíme věnovat soustředěně.

Jeden z výzkumů ukázal, že člověk pracující v kanceláři u počítače "přeskočí" 37krát za hodinu z jedné činnosti na druhou. Tedy z kancelářského programu do mailu (případně zpátky), či z mailu do webového prohlížeče (a opět případně zpátky). Máme-li si vypůjčit zase průměrného Američana, pak denně navštíví zhruba 40 webových stránek.

V mozku se to přece nějak musí projevit, tvrdí psychologové a neurologové. Zvlášť proto, že evoluce s takhle rychlou změnou prostředí nepočítala. Dost možná nejsme na přehlcení informacemi připraveni. Kontrolování mailu či používání Facebooku nám přináší uspokojení, ale zároveň stres a nervozitu.

Ne všechny změny jsou však k horšímu. Jiné průzkumy zase ukazují, že aktivnější uživatelé počítačů vykazují vyšší činnost mozku, podle jiných průzkumů jsou kreativnější než ti, kteří počítač používají méně. Lidé hrající hodně počítačové hry získají schopnosti, které z nich mohou udělat lepší řidiče. A tak dále.

Deník New York Times u té příležitosti vyhlašuje cosi jako soutěž pro čtenáře. Nebo výzvu. Oslovil Američany: "Odpojte se ... a napište, jaké to je." Jinými slovy žádá čtenáře, aby na pár dní vypnuli své mobily, nezapínali počítače s Facebookem nebo týden nepoužívali mail.

O svých zkušenostech pak mají natočit video, které noviny zveřejní na svém webu ( více informací zde ). Inu ano, média se vždycky zajímala o nadlidské výkony. Zkrátka činy, které vybočují z průměru a posouvají hranice lidských možností.

Kdepak lezení na Mount Everest nebo dobývání pólu, to je dnes záležitost pro slečinky. Zvládne to i kdejaký primátor z malé země. Ba ne, doba si žádá opravdu mimořádné činy.

Tak například ... vydržet dva týdny bez odeslání textové zprávy. Zúčastněte se taky. Možná i vyhrajete nový mobil.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Rozšířené zobrazení výsledků vyhledávání - Google
Google po letech přestane při vyhledávání rovnou načítat výsledky

Od roku 2010 vám Google při vyhledávání nabízí dynamické vyhledávání. To nyní zmizelo.   celý článek

Samizdat.cz
Tipy na zajímavé weby: Najděte si nápad na nový byznys

V jakém oboru se vyplatí začít podnikat a jak je to s konkurencí ve vybraných částech ČR, prozradí mapa malého podnikání na Samizdat.cz. Dodavatele čerstvých...  celý článek

Logo bitcoinu
Bitcoin se rozdělí na dvě měny. Může to snížit cenu původního bitcoinu

Vedle klasického bitcoinu vzniká nová virtuální měna bitcoin cash. Uživatelé si budou moci vybrat, kterou budou používat.   celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.