Zní to jako scénář nepovedeného béčkového thrilleru? Možná. Ale přesně tohle, byť v digitální podobě, se stalo majitelům elektronické čtečky Kindle. Tedy aspoň těm, kteří toto zařízení používají ve Spojených státech, kde je prostřednictvím jednoho z mobilních operátorů stále připojené k internetu.
Knihkupectví Amazon zjistilo, že prodalo některým zákazníkům tituly, ke kterým jejich vydavatel nevlastnil potřebná autorská práva. A tak těmto zákazníkům prostě knihy z jejich čteček bez varování "odebralo", rozuměj smazalo. Vrátilo jim sice peníze, ale i tak tím většinu z nich hodně rozezlilo.
Jako z románu George Orwella |
Mnozí v Česku ještě pamatujeme dobu, kdy z veřejných knihoven mizely tituly "závadných" autorů. Cenzoři je vyškrtli ze slovníků, učebnic i kartoték. Kam ale nemohli, to byly soukromé knihovny. Zakázané knihy v nich přežívaly, střežené jako oko v hlavě.
Dnes by elektroničtí cenzoři hravě dosáhli i tam a škodlivou literaturu vymazali. Případně v konkrétních titulech jen vymazali nevhodné pasáže či trochu přepsali texty. Čtenáři by to na první pohled nemuseli poznat. A ani George Orwell by to lépe nevymyslel.
Amazon sklidil za svou "záškodnickou" akci velký blogerský výprask, po kterém musel slíbit, že už to znovu neudělá. Na nohou jsou i právníci, kteří zkoumají, zda Amazon vlastně neporušil zákon. K samozvané čistce v elektronických čtečkách nemá oporu ani ve smluvních podmínkách, které my uživatelé většinou bez čtení a náměsíčně odklikáváme. Ale ono je to vcelku jedno.
Máte nad svými daty ještě kontrolu? |
Aniž to víme, většinou nad nimi pozbýváme práv i kontroly. Google nám kreslí budoucnost, kdy se vše důležité bude odehrávat v "mracích" webu. Počítače budou jen jednoduché mašinky využívající aplikací i dalších programů, které budou k dispozici na síti. Nejlépe zadarmo, to je ten hlavní tahák. A zadarmo tam budeme ukládat i svá data. Na téhle vizi je založen operační systém Chrome, který v minulých týdnech představil Google jako svou vizi po-microsoftího světa.
Ale je to vize problematická, a navíc vhodná jen pro svět, ve kterém pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí. A ve kterém instituce nerozhodují o jednotlivcích, byť i s ušlechtilými pohnutkami. Dnes si Amazon bez dovolení sáhne do našich knihoven, zítra třeba Google vymaže z mého soukromého alba všechny fotografie, na kterých lidé nejsou řádně oblečeni. Že to jsou obrázky z dovolené na pláži? Nevadí, i tak určitě porušují nějaké nařízení, vyhlášku nebo aspoň smluvní podmínky.
Můžeme se - slovy šíleného nacisty a amatérského zubaře ve filmu Maratónec - sami sebe ptát: "A je to bezpečné?" Není. Viz jiný případ z minulého týdne.
Útok na šéfa Twitteru
Francouzský hacker s přezdívkou Croll se "naboural" do soukromých dat jednoho z manažerů Twitteru. Udělal to staromódním, téměř obdivuhodným způsobem, a to tak, že se nejprve zmocnil jeho gmailového účtu, z něj pak - "vyzbrojen" patřičnými uživatelskými jmény a hesly - opanoval další profily (mimo jiné na Amazonu, iTunes i jinde) a nakonec získal detailní informace o jeho kreditní kartě, umožňující platit přes internet.
Daleko zajímavější byly ovšem dokumenty z aplikace Google Apps, které obsahovaly řadu firemních materiálů, vesměs důvěrných. Hacker Croll je mohl nepochybně dobře prodat (koho by nezajímaly strategické plány či záznamy z porad Twitteru, jedné z nejsledovanějších firem světa?), ale poslal je známému technologickému blogu TechCrunch. Ten část dokumentů zveřejnil (vybral ty, které firmu ani nikoho osobně nemůžou poškodit), ale především o celé kauze napsal - a to jako o ukázkovém příkladu lehkovážnosti.
Jistěže si dotyčný manažer mohl vybrat lepší hesla a obecně dodržovat základní pravidla bezpečnosti na webu. Tedy volit hesla co nejsložitější a pro každou aplikaci jiná, často je obměňovat, neinstalovat žádné programy z neprověřených zdrojů, používat kvalitní a aktualizovanou virovou ochranu. Jenže ruku na srdce, kdo tohle dělá?
A upřímně řečeno, zmíněné příběhy nejsou zdaleka jen o tom. Vlastně mnohem víc vypovídají o rizicích budoucnosti, či možná už přítomnosti, ve které ztrácíme kontrolu nad svými daty. A přeneseně tak i sami nad sebou.
