Facebook se mění

Facebook se mění | foto: Profimedia.cz

Čermák: Tak nám přeštelovali Facebook. Miliony lidí se mohly zbláznit

Bez statusů se přece nedá žít. To zase bylo pozdvižení na vsi. Facebook zaveksloval minulý týden v pátek s hlavní stránkou a uživatelé začali reptat.

"Neberte nám náš Facebook", "Vraťte nám starý Facebook", případně "Když se do téhle skupiny přihlásí 150 tisíc lidí, bude Facebook zase jako dřív". To jsou jen namátkou názvy několika skupin, které obratem vznikly. A to ani nemluvě o stížnostech ve statusech, poznámkách či na blozích. Co to vypovídá? Nic pěkného, bohužel.

Tak za prvé: většina z nás odmítá jakoukoliv změnu, protože máme v hlavách zafixováno, že každá změna je k horšímu. Není to tak, samozřejmě. Nechuť ke změnám má původ emocionální, nikoliv racionální. Bereme změnu jako útok na status quo a pokus o krádež našich jistot. Přitom zapomínáme, že ty jistoty dost často stojí za houby a status quo nás dovádí k šílenství.

Protesty proti změnám patří na Facebooku k folklóru. Vědí to už i jeho zaměstnanci, kteří tentokrát založili vlastní skupinu nazvanou: "Automaticky nenávidím každou novou homepage na Facebooku". Za dva dny získala několik desítek tisíc členů. Ironií ovšem je, že velká většina z nich nepochopila, že se jedná o ironii. Členem se stal i zakladatel a ředitel Facebooku Mark Zuckerberg, tomu to však asi jeho podřízení vysvětlili.

Za druhé: Povážlivá část uživatelů Facebooku vykazuje nepřiměřenou naivitu, když si myslí, že účast v nějaké nesouhlasné skupině může změnit rozhodnutí těch, kteří ve Facebooku sedí ve "velíně". Z darwinistického hlediska mají výhodu ti, kteří neremcají, ale snaží se adaptovat na nové podmínky.

Na Facebooku je pěkné to, že si nehraje na nějakou demokracii. Tahle sociální síť je ukázkou toho, že osvícená demokracie funguje, tedy aspoň pro ty, kteří jsou osvícení a rozhodují. Vlastně nemusí být ani osvícení. Ti rozumnější navíc pochopí, že Facebook nemění domovskou stránku jen tak z plezíru nebo proto, že by chtěl vyzkoušet, kolik toho uživatelé vydrží. Je to přesně naopak.

I když to tak nevypadá, prováděné změny jsou více či méně povedenou snahou zachovat Facebook jako zajímavé a uživatelsky příjemné prostředí (případně uzpůsobit ho tak, aby na něm jeho provozovatelé lépe vydělávali peníze, ale to se změnami homepage zase asi až tak nesouvisí).

A tím se dostávám k třetímu bodu, tomu nejdůležitějšímu. Ať jsou změny na Facebooku vedeny jakýmikoliv motivacemi, těmi nezištnými počínaje a ziskuchtivými konče, nám to ve finále může být jedno. Facebook je vymyšlen tak, že svým uživatelům evokuje přátelské, téměř domácké prostředí.

Dokazuje to ostatně formulace stížností, ve kterých se uživatelé domáhají navrácení "našeho" Facebooku, případně "své" domovské stránky. Pravda je ovšem krutá. Byť jsme si Facebook zabydleli, tak na něm nic není "naše", ale jen "jejich". A to včetně "našich" fotografií nebo "našich" textů, které jsme podle uživatelských podmínek odevzdali do "jejich" správy.

Rozčilujeme se, že se Facebook proměňuje bez našeho souhlasu, či dokonce vědomí, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Ba si dokonce myslím, že je dobře, že to takhle náhle a bez varování Facebook dělá (a možná to tak dělá úmyslně): prostě abychom si zvykli, že jsme v tomhle světě jenom hosté. Nemáme žádná práva... Tedy kromě toho se sebrat a odejít.

A to je asi to jediné, na co si "majitelé facebookových klíčů" musí dávat pozor. Totiž aby nenaštvali větší část uživatelů tak, aby opravdu z Facebooku neodešli. Můžou brblat a můžou vyzývat ke vzpouře, ale dokud tak budou činit v rámci Facebooku, je to pro jeho provozovatele v pohodě.

Současné změny homepage jsou navíc jistou reakcí na úspěch, který sociální média mezi uživateli prožívají. Roste nejen počet uživatelů, ale u těch aktivních navíc i jejich propojenost s ostatními. Zkrátka máme všichni více přátel, průměr se teď pohybuje v řádu stovek (celkový průměr snižují pasivní uživatelé).

A tak hrozí zahlcení informacemi. To je ten hlavní důvod, proč Facebook přidal na hlavní stránku nový feed (News Feed). Ten už neobsahuje chronologicky řazené všechny statusy (plus další informace), ale pouze ty, u kterých předpokládá, že by vás mohly zajímat. Jak to pozná? Má na to algoritmus.

A je to zase tady, ten tajemný algoritmus, který počítá, co je pro nás dobré. Tak jako třeba Google díky němu lépe pozná to, co hledáme nebo které zprávy nás zajímají. Jak to ten facebookový dělá? Bere v úvahu, s kterými lidmi jsme nejčastěji v kontaktu, na jejichž statusy nejčastěji reagujeme, nebo naopak kteří reagují na ty naše.

Nejhorší je, že to funguje. V News Feedu se mi hromadí opravdu jen to, co mě zajímá. Ale stejně ho nebudu používat, neznámým algoritmům nevěřím tak nějak z principu. Své "přátele" si raději vyfiltruji sám. Možná dělám chybu, ale stále nejvíc věřím tomu algoritmu, který mám mezi ušima.

Ale chápu, že spoustě lidí může nové naštelování Facebooku ušetřit čas. Až někdo "rozřeže" internetovou historii na kousky, tak nepochybně ty současné roky označí jako "éru statusů". Pamatuju se, jak se ještě před třemi lety, když vznikl Twitter, všichni ušklíbali, k čemu by asi tahle podivná služba mohla být.

Kdo má zájem popisovat neustále to, co zrovna dělá, ťukat do počítače či mobilu vzkazy jako: "Snídám!", "Jdu do práce!", "Jsem smutný :)", případně "Sedím na záchodě a mám zácpu :(", a to už ani nemluvě o tom, že by to někoho ještě mohlo bavit číst.

A vida! Teď jedna z manažerek Facebooku na nedávné konferenci prohlásila, že denně je napsáno a publikováno 45 miliónů statusů. A podle posledního výzkumu Pew Internet dnes statusy čte nebo píše pravidelně 19 procent amerických uživatelů Internetu. Ještě v dubnu to bylo jen 11 procent.

Koho by pak šokovalo, že jedna australská univerzita (Griffith University) zavedla povinnou výuku psaní statusů pro všechny studenty žurnalistiky. Nevím, co se v takovém předmětu celé hodiny učí. Ale výhodou je, že závěrečnou seminárku můžou absolventi pedagogovi poslat esemeskou.