Olala, není to ten časopis, který se v roce 1993 při svém vzniku přihlásil k "digitálnímu náboženství", za svého "anděla strážného" považoval slavného mediálního teoretika Marshalla McLuhana a který se stal biblí všech technofilů světa? Přesně tak.
A hlavní článek na toto téma píše šéfredaktor Chris Anderson, jedna z nejvlivnějších person mediálního a webového byznysu. Měsíčník Wired jako jeden z prvních rozpoznal důležitost Internetu a psal o něm.
Už v prvním čísle (z března 1993) byly zmínky o online vztazích či internetovém sexu a od podzimu téhož roku se v čísle objevoval také adresář zajímavých internetových stránek. Tedy dříve, než web coby fenomén "objevil" v prosinci téhož roku ve slavném článku John Markoff v New York Times (pro více informací klikněte zde).
|
...Wired byl jedním z prvních médií, která začala zveřejňovat emailové adresy svých redaktorů... |
Jak tvrdí Wikipedie, Wired byl také jedním z prvních médií, která začala zveřejňovat emailové adresy svých redaktorů. A ten samý časopis dnes bude strhávat "lacinou pozornost" tím, že vyhlásí web za mrtvolu? Vše tomu nasvědčuje.
Chris Anderson vidí budoucnost webového obsahu v "uzavřených zahradách" aplikací, které dnes používají chytré telefony či tablety jako iPad. To nejpopulárnější z webu dnes mohou mít uživatelé k dispozici také prostřednictvím aplikací: sociální sítě, zpravodajské servery nebo třeba online hry.
A nejen to, pro uživatele je to komfortnější, zatímco tvůrcům a poskytovatelům to dává větší moc i kontrolu. Anderson a jeho posádka ve Wiredu samozřejmě nejsou prvními, kdo si této možné "odbočky" z jinak zářné budoucnosti webu všiml.
Ostatní však spíše v tom negativním smyslu. Například známý mediální expert a učitel žurnalistiky Jeff Jarvis už před časem skuhral, že iPad přinese ohrožení svobodného a nikým nekontrolovaného webu. Natočil dokonce video, jak zakoupený iPad pečlivě balí do originální krabice a posílá výrobci zpátky (více info zde).
Jiný mohykán webové žurnalistiky, Dan Gilmore, zase upozorňoval na to, že iPad umožňuje obsah skvěle konzumovat, ale už nikoliv vytvářet. Na tabletech se obtížně bloguje čí píšou delší texty, stříhá video či publikují fotografie.
A copak není vytváření obsahu uživatelů jedním z nejvelebenějších trendů webu, který si vysloužil marketingovou nálepku "web 2.0" a dostal se jako "osobnost roku 2007" až na titulní stránku časopisu Time?
Gilmorovi se nelíbí ani to, že finálním arbitrem konkrétně u iPadu je firma Apple, zatímco na webu může každý publikovat, co chce.
Dnes vadí schvalovatelům aplikací erotika, zítra to můžou být názory. Étos digitálního světa jako nejsvobodnějšího média se vytrácí.
Ale vraťme se zpátky k časopisu Wired. Měsíčník velebený pro vizionářství a určování trendů je iPadem a "uzavřenými zahradami" jeho aplikací nadšený. Není divu.
Byl to právě Wired, který pro iPad představil asi nejdokonalejší aplikaci s mediálním obsahem. První bylo červnové číslo, následovaly červencové a srpnové. Každé číslo představuje kolem 500 MB dat, což znamená, že je napěchované nejen texty a obrázky, ale taky videem a animacemi.
Přitom ovšem uchovává "požitek" podobný listování papírovým výtiskem.
Aplikace pro iPad představuje pro Wired i velký komerční úspěch: červnového čísla se jen za prvních 24 hodin prodalo 24 tisíc kusů, celkově pak přes 80 tisíc kusů. To je víc, než se časopisu prodá na novinových stáncích.
|
Byl to právě Wired, který pro iPad představil asi nejdokonalejší aplikaci s mediálním obsahem. |
A na druhou stranu se "rozvolňuje" vazba mezi časopisem a jeho webovými stránkami. Ostatní média popisují vzájemný vztah jako "studenou válku". Když v červnu šéfredaktor Anderson mluvil veřejně na přednášce v Technologickém institutu v Rochesteru, řekl: "Wired.com vypadá jako mnoho jiných webových stránek. Pravda je taková, že se zde publikuje jen velmi málo z obsahu časopisu."
Anderson poměrně správně popsal, že čtení časopisu - s jeho dlouhými texty a grafikou - je pro čtenáře pohlcující a svým způsobem vyčerpávající činností, kterou se na webu nedaří dost dobře zreplikovat. "Beru to jako osobní selhání, že se mi nepovedlo, aby časopis na webu fungoval zase jako časopis," řekl Anderson.
Ony vztahy mezi časopisem Wired a jeho webovými stránkami byly vždy tak trochu komplikované. Krátké období v devadesátých letech dokonce obě divize patřily jiným majitelům. Teď sice obojí vlastní vydavatelský dům Conde Nast, ale vztahy mezi redakcemi jsou chladné.
Dá se říct, že aplikace pro iPad je pro Andersonův tým vlastně záchrana: umožnila jim vyrábět plnohodnotný digitální obsah jinak než na web. Možná to dobře ilustruje křižovatku, na které dnes média obecně stojí. Mohou si vybrat ze dvou cest.
Tou jednou je maximální integrace papírového a webového obsahu, a to jak z redakčního, tak i čtenářského obsahu. Po ní se vydal například deník Guardian a částečně i New York Times či další. Na konci této cesty je víc web než papír.
A pak je druhá cesta, která spoléhá na to, že lidé chtějí mediální obsah i do budoucna konzumovat tak jako dnes noviny či časopisy. Je to cesta, ke které směřuje impérium Ruperta Murdocha (zejména zavedením placeného obsahu), po níž se vydala média, která investují do produkce a distribuce aplikací pro iPad (či chytré telefony), a kterou se rozhodl kráčet - pro mnohé překvapivě - i modernistický Wired.
Na konci je víc papír než web. A když píšeme "papír", nechme si raději otevřená vrátka, že to může být papír digitální. Proto také bude mít Wired na obálce titulek, že web je mrtev. Zda má pravdu (jako mnohokrát v minulosti), anebo se mýlí (jako možná ještě víckrát), ještě nevíme.
