Legendární kluzák s „legendárním“ jménem
První prototyp našeho snad nejznámějšího kluzáku L-13 Blaník měl letovou premiéru 22. března 1956. Vývoj probíhal ve VZLÚ (Výzkumný a zkušební letecký ústav) v Praze, sériová výroba v podniku Let Kunovice. Mezi roky 1958 až 1978 jich vyprodukovali v Kunovicích kolem 2 600 kusů, většina byla úspěšně exportována do celkem 43 zemí.
Celokovový kluzák L-13 Blaník
Dvoumístný výkonný kluzák L-13 Blaník byl určen pro základní i pokračovací výcvik. Konstrukci má celokovovou včetně potahu, pouze pohyblivé části ocasních ploch jsou potaženy leteckým plátnem. Hmotnost prázdného letounu je 292 kg, maximální vzletová hmotnost 500 kg a maximální přípustná rychlost 253 km/h. Maximální tabulková klouzavost je 28, v reálu se pohybuje kolem čísla 24 (z výšky 1 km doletí kluzák do vzdálenosti 24 km). Při obsazení jednou osobou byl L-13 vhodný i k létání základní akrobacie. Při plném obsazení byl počet základních akrobatických prvků omezen (piloti se měli vyvarovat výkrutu a letu na zádech).
V době vzniku byl L-13 Blaník svými výkony jedním z nejlepších strojů na světě ve své kategorii. A hlavně díky výborné ovladatelnosti a nezáludným letovým vlastnostem byl mezi plachtaři značně oblíben. Na druhou stranu kvůli tomu mohli mít někteří piloti zhýčkaní blaníkem potíže při přestupu na jiný kluzák, kde se musel člověk více snažit, aby například vybral vývrtku.
Bezmotorové letouny bývají někdy veřejností přehlíženy (problém to bývá na letišti, kde může kluzák neopatrného chodce zezadu udeřit). Ale československé blaníky si žádné přehlížení nezaslouží. Právě na nich začínalo mnoho našich pilotů, i těch později motorových.
