K oficiálnímu napojení první československé instituce, pražského ČVUT, došlo 13. února 1992. Šlo ale spíše o formální záležitost, protože první pokusy s internetem se v Československu odehrávaly již od podzimu 1991.
Navíc na samém přelomu osmdesátých a devadesátých let bylo možné se připojit k jiným počítačovým sítím jako FidoNet, EUnet nebo EARN. Samotné počátky se týkaly poměrně úzké skupiny odborníků a z pohledu veřejnosti nešlo o nikterak oslnivou skutečnost.
České internetové krůčky
V Čechách se k počítačovým sítím připojili nejprve amatéři – do sítě FidoNET se Československo zapojilo ještě v roce 1989. Síť proudila po obyčejných telefonních linkách, stejně jako EUNet, která k nám dorazila v květnu 1990. Na akademické půdě se blýsklo svým prvenstvím ČVUT, které jako první zprovoznilo český uzel sítě EARN. Právě přes tuto síť se o rok později uskuteční první připojení do internetu.
Virbl... Famfáry... Československo se oficiálně připojuje k internetu ve čtvrtek 13. února 1992. Český internet má před sebou samé světlé zítřky. Nebo snad ne?
Vyzkoušejte si, jak "rychle" fungoval internet ještě před několika málo lety. Následující animaci berte prosím s nadsázkou. Má za úkol vás především pobavit a názorně ukázat, že surfování po netu nebylo vždy tak jednoduché, jako je teď.
Největším problémem v rozvoji českého internetu byly komunikační struktury. Napřed tu byly dílčí problémy, jako třeba jak rozdělit původně plánovanou federální síť FESNET (Mimochodem, tato síť se původně měla jmenovat FERNET – Federal and Research Network, nakonec ale zvítězil méně humorný název FESNET).
Kvůli rozpadu Československa padla původní vize a český CESNET se rozvíjel nezávisle na slovenském SANETu. Dokonce nedošlo ani k vybudování původně plánovaného propojení Prahy a Bratislavy rychlou linkou. Mezi šťastná (a uskutečněná) rozhodnutí naopak patří zvolení protokolu TCP/IP na úkor X.25.
Internet začal jako síť americké armády
Počátky internetu sahají až hluboko do dob studené války, do let šedesátých, kdy v Americe vznikla síť ARPANET. Do zprvu ryze armádní sítě se v osmdesátých letech postupně připojovaly americké univerzity. V roce 1986 spustila NSF (National Science Foundation) páteřní síť NSFNET, která propojila počítače doteď připojené k ARPANETu a MILNETu. Tyto sítě se zase vrátily do rukou armády.
NSFNET otevřel nové možnosti pro připojení k internetu. Zpočátku to byla síť striktně nekomerční, jakékoli komerční aktivity dokonce zakazovala smlouva, kterou všichni připojovaní podepisovali. Něco takového, jako je zcela nekomerční internet, si už dneska asi ani nedokážeme představit.
Komerční využití ínternetu
Mnozí experti už tehdy odhadovali, že internet by mohl být velkou vzpruhou pro americkou ekonomiku. Tuto myšlenku, která klíčovým způsobem ovlivnila dnešní podobu internetu, se povedlo prosadit senátoru Al Gorovi (známe jej především jako neúspěšného kandidáta na prezidenta USA v roce 2000). Jeho High Performance Computing Act, schválený Kongresem v prosinci 1991, vedl k vybudování vysokorychlostních linek, vývoji webového prohlížeče Mosaic a k otevření internetu komerčním aktivitám firem. Od této chvíle neplatí (i když mnozí mají dodnes ten dojem), že cokoli, co je na internetu, má být zadarmo.
Jsme v roce 1992 a Internet stále ještě není "Tou sítí". Zatímco již zmíněný Al Gore věřil v její úspěch, vizionář Microsoftu, Bill Gates, prý považoval internet za slepou větev vývoje. O pár let později ale změnil názor a Microsoft přestal prosazovat svoji síť MSN jako alternativu k internetu, naopak, nenápadně ji na internet přesunul.
Páteřní síť ČR - 64kbps
CESNET měl hvězdicovitou strukturu, středy měl v Praze a Brně. V listopadu 1992 tato města spojovala pevná linka o kapacitě 64kbps. Paprskovitě z těchto měst vedly linky do dalších středisek: Liberce, Olomouce, Českých Budějovic, Pardubic, Plzně a dalších. Všechna další spojení už byla realizována po telefonních linkách.
Když se po roce 1995 i u nás otevřela firmám možnost využít internetu k sebeprezentaci a komerční činnosti, byl u toho opět CESNET, který měl v popisu práce kromě propojování akademických pracovišť i poskytování komunikačního pásma. Toho mohli využít nově vznikající poskytovatelé internetu. A jejich prostřednictvím se na internet připojili koncoví uživatelé – buď pevnou linkou (ještě nedávno sen každého, kdo s internetem experimentoval), nebo klasickým telefonním připojením. Analogová linka a modem. Vzpomínáte?
Dobrodružství, poznání ... a dlouhé hodiny čekání
A proč že vlastně uživatelé na internet mířili? Zpočátku šlo pro mnohé spíše o dobrodružství a o radost z objevování nového světa netušených možností (zejména netušeně dlouhého čekání na načtení stránky, pamatujete?) Na internetu se kromě komerčních prezentací firem objevovaly i amatérské stránky věnované filmům, vtipům a koníčkům.
Mezi firmy, které poskytovaly internetové služby, patřila společnost Infima s.r.o. Kromě BBS serveru, který provozovala a poskytovala tak útočiště svébytné komunitě nadšenců, poskytovala i další služby z oblasti komunikace a internetu.
Legendy českého internetu
Právě v této firmě začínal Ivo Lukačovič, který dokonce kvůli práci nechal studia na ČVUT. Právě v této době vytvořil své první stránky. Ano, tušíte správně – stránky věnované Járovi Cimrmanovi. Až teprve v květnu roku 1996 Lukačovič odešel od Infimy a záhy startuje první český katalog internetových stránek. Vzorem mu byl nejspíš americký katalog Yahoo.
Internet se rozrůstal o nové a nové české stránky. Na internet se vrhly nejen univerzity, ale i státní instituce, a v listopadu 1996 i politické strany (ODS, a čtvrt roku poté také ČSSD). Svůj „vývěsní štít“ si na internet umisťovaly firmy ze všech oblastí.
Zpravodajské servery se na internetu objevovaly už v roce 1996, jmenujme třeba Neviditelného psa Ondřeje Neffa nebo Svět namodro Daniela Dočekala. V lednu 1998 spustila svou internetovou podobu i Mladá fronta Dnes, na adrese www.idnes.cz.
Komu platit za připojení a kolik
Významnou překážkou na cestě k většímu rozšíření internetu mezi domácí uživatele byla vysoká cena připojení a počítačů, která však časem začala klesat na přijatelnou úroveň. Byla to však především politika SPT Telecom, která vedla v roce 1998 ke vzniku zřejmě nejznámější společné akce internetové komunity u nás, iniciativy Internetem proti monopolu. Ta reagovala na ohlášené zvýšení cen za vytáčené připojení k síti, plánované od ledna 1999, a nakonec se jí podařilo na Telecomu vymoci zvláštní tarif. Spory o délku a cenu impulzu vzaly nakonec za své s tím, jak poskytovatelé přešli na nabídku připojení za měsíční paušál.
Zeptali jsme se Ondřeje Neffa |
Ondřej Neff - novinář, spisovatel sci-fi, vydavatel Neviditelného psa a DigiNeffu, propagátor nových technologií |
Jaké bylo Vaše první setkání s internetem?Prošel jsem všechny etapy, od prvních pokusů o síťovou komunikaci v polovině osmdesátých let, přes Usenet až po ten skutečný net v roce 1995. Všechno mělo souvislost se sci-fi, přátelé z fandomu mě do věci zatahovali a zasvěcovali, až jsem v tom najednou byl po uši. A zůstal tak. |
Zeptali jsme Miloše Čermáka |
Miloš Čermák -novinář, mediální expert na nová média, přednáší na FSV UK, spolupracuje s týdeníky Reflex a Respekt. |
Jaké bylo Vaše první setkání s internetem? |
Zeptali jsme se Iva Lukačoviče |
Ivo Lukačovič - zakladatel, předseda představenstva a hlavní vizionář firmy Seznam.cz. |
Jaké bylo Vaše první setkání s internetem?Na Na ČVUT u textového terminálu. Čemu jste naopak nevěřil a ono se to kupodivu chytlo? Co Vás na internetu nejvíc překvapilo? |
Postupně, byť nikoliv zcela bez problémů, začali internet poskytovat i alternativní telefonní operátoři, kabelové televize i provozovatelé mobilních sítí. Možností, jak se připojit k síti je tak v současnosti celá řada, čemuž odpovídá i stále rostoucí obec uživatelů. Podle průzkumu Českého statistického úřadu, který proběhl ve druhém čtvrtletí loňského roku, má přístup k internetu 27 procent českých domácností, z nichž 57 procent využívá některou z technologií rychlého připojení.
Pubertu za sebou ještě nemáme
Dnes český internet slaví patnácté narozeniny a tento věk v našich končinách znamená, že by měl dostat občanský průkaz. A skutečně se dá bez větší nadsázky říct, že Web se stal běžnou součástí života Čechů. Stále více činností lze částečně, nebo úplně přesunout do virtuálního světa. Možnosti komunikace pak pomáhají otevření České republiky světu. I po patnácti letech jde o novou, rapidně se rozvíjející technologii (či spíše soubor mnoha technologií) a určitě ještě není překvapením konec.
Historie Internetu |
Další odkazy týkající se historie českého internetu:
- Historie českého internetu - Patrick Zandl
- Internet u nás - Jiří Peterka