Jean-Marie Lehn

Jean-Marie Lehn | foto: Harcourt, Profimedia.cz

Brzy vezmeme evoluci do svých rukou, říká nositel Nobelovy ceny

  • 98
Evoluce nenašla odpovědi na celou řadu důležitých otázek a my pomalu získáváme schopnost to změnit. Budeme se s tím muset naučit nějak žít, protože co už víme, můžeme se těžko odnaučit, říká v rozhovoru pro Technet francouzský chemik Jean-Marie Lehn.

Kdo je Jean-Marie Lehn

Francouzský chemik, který se narodil v roce 1939 ve francouzském Rosheimu. Prakticky celý svůj profesní život zůstal věrný Štrasburku, kde byl na univerzitních studiích (k tomu ovšem ještě je profesorem na prestižní College de France). Původně se chtěl věnovat filozofii (má v oboru bakalářský titul), nakonec se ovšem začal věnovat přírodním vědám, ze kterých si definitivně vybral chemii.

Nobelovu cenu získal v roce 1987 obecně řečeno za práci na poznání mechanismů, jak se jednotlivé molekuly „poznávají“, což je klíčová vlastnost pro tvorbu složitějších molekul (či jejich složenin). Je považován za jednu z klíčových postav tohoto oboru, který se v posledních desetiletích výrazně rozvíjí.

Jednou z odnoží práce, kterou udělal Jean-Marie Lehn (a samozřejmě celá řada dalších vědců) jsou i molekulární stroje - „nanoboti“, jak se někdy říká. Za jejich výzkum si pro Nobelovu cenu zajeli vědci ocenění v jejím loňském ročníku.

Když se na konci minulého týdne na francouzské ambasádě předávaly ceny pro mladé vědce, jeden z největších aplausů sklidil na konci ceremoniálu moderátor. Zřejmě nevadilo, že pro tuto roli byl poněkud překvalifikovaný. Byl jím totiž 77letý nositel Nobelovy ceny za chemii Jean-Marie Lehn.

Nobelisté samozřejmě na veřejnosti vystupují mnohem častěji než většina vědců, přesto bylo patrné, že Lehn si to přímo užívá. A hned po skončení moderování se zapáleně pustil do debaty s hosty, ze kterého jsme ho jen s obtížemi vytrhli ke krátkému rozhovoru.

Předáváme ceny pro úspěšné vědce, vy sám jedním jste. Tak se nemůžu nezeptat, co vlastně vede k úspěchu ve vědě?
Dobrý vědec musí mít celou řadu vlastností, ale já rád připomínám jedno jednoduché pravidlo: dávejte pozor. Nezapomínejte, věnujte pozornost věcem, které nedopadly tak, jak jste čekali. Já si pomáhám jedním upraveným citátem: Čekání na objev je čekání na to, co jste nepředvídali. A nebo jak říkal Louis Pasteur: Náhoda pomůže jen připravené mysli. Ono to nevyhnutelně vede ke vzniku šílených prohlášení typu „Einstein se pletl a já vím kde“, ale to se nedá nic dělat. V takové chvíli je zapotřebí zhluboka se nadechnout a projít si důkazy.

Jak se pracuje po zisku Nobelovy ceny? Neobírá vás s tím spojená sláva o čas?
Člověk se musí naučit odmítat. Není to jednoduché, protože vždycky máte pocit, že se někoho můžete dotknout. Ale já jsem měl to štěstí, že jsem Nobelovu cenu dostal poměrně mladý a chtěl jsem ještě pokračovat ve výzkumu, tak jsem se to naučil. Takže se mi nakonec povedlo vydat více článků po roce 1987 než před ním.

Vy jste za svůj život viděl, jak vaše disciplína mohutně poskočila vpřed. Máte pocit, že si to veřejnost uvědomuje?
Ne. Před lety mi zavolal novinář z vědeckého časopisu, že dělá článek o tom, co vlastně vědci z významných oborů říkají, že dělají. Že mluvil s fyziky a ti pracují na odhalení zákonů vesmíru. Biologové mu řekli, že odhalují zákony života. Ale co prý dělají chemici? Ano, vyrábějí nové materiály, nové molekuly a podobně. Ale proč? K jakému cíli to míří?

Tak jsem mu řekl, že my máme stejně důležitý cíl. Chceme zjistit, jak zákony vesmíru umožnily vzniknout zákonům života. Teorie relativity je důležitá, ale bez Einsteina by nevznikla – tak jak vznikl Einstein? Chemie tedy chce odpovědět na otázku, jak ve vesmíru mohla vzniknout bytost, která dokáže přemýšlet o vesmíru a o svém vlastním vzniku.

A také ho měnit.
Ano, evoluce dokázala odpovědět na celou řadu problémů a otázek, které svět před organismy v něm postavil. Samozřejmě, někdy to nedokázala a pak dotyčný tvor vyhynul, ale o to teď nejde. Existuje celá řada dalších otázek, které během evoluce nikdy nepadly. Na ty může odpovědět i chemie. Umožňuje nám vytvářet nové věci a z tohoto pohledu rád přirovnávám chemii k umění, protože stejně jako umělec v daném díle realizuje své představy, dává průchod své tvořivosti, tak i chemik může vytvářet něco, co v přírodě ještě není.

Nevýhodou chemiků směrem k veřejnosti je jen to, že molekulu nikde nevystavíte. A k neznalosti možná přispívá i to, že naše každodenní práce není tak povznášející. Je to trochu jako vaření a mytí nádobí a k tomu spousta jiné laboratorní práce. Proto se musí mladým připomínat, jak velké otázky a myšlenky za tou každodenní prací stojí.

Jaký myslíte, že bude největší dopad pokroku v blízké době?
Já si myslím, že v poměrně brzké době vezmeme evoluci do svých rukou. Lidé jsou výsledkem dlouhého procesu molekulární evoluce, která z nich udělala velmi složitá stvoření schopná mnoha věcí, ale myslím si, že to nebude stačit. Budeme se muset změnit, budeme muset být chytřejší, silnější, co já vím. Je to velká odpovědnost, ale čas nemůžeme vrátit. Nemůžeme se odnaučit to, co jsme se dozvěděli. Musíme se s tím naučit žít, což není jednoduché.

Třeba v našem kulturním okruhu je velký problém s tím, že podle židovsko-křesťanské tradice vznikl člověk k obrazu božímu, a my bychom to tedy neměli měnit. To je velký problém, který se nedá vyřešit. Podle mého názoru jen ukazuje, že náboženství a věda nejdou dohromady.

Proč to tak podle vás je?
Jako vědec musíte žít s neznámem,musíte si zvyknout, že se neustále budete ptát. Ale v případě náboženství odpovědi už znáte. To vám v některých ohledech dodá sílu. Věda vám jistotu nedodá, což opravdu není příjemné. K odpovědím na velké otázky typu „Proč něco existuje?“ máme velmi, velmi daleko.

A těžko můžeme říct, kdy a jak se to změní, protože objevy jdou plánovat těžko. Ve fyzice se dá plánovat možná trochu lépe, v biochemii dnes mnohem méně. Nedokážete ovlivnit a popsat všechny relevantní parametry, což znamená, že nemůžete mít všechno dokonale pod kontrolou. V tomto ohledu tedy nelze plánovat. Pokrok ovšem přichází na základě toho, co už bylo předtím. V principu tedy možná není pokrok nepředvídatelný, ale ve skutečnosti to nedokážeme a je jednodušší se prostě pustit do práce. Takže na spoustu věcí narazíme slepě, ale zároveň existují mechanismy, jak pravděpodobnost objevu ovlivnit.

Rozhovor vznikl po ceremoniálu, během kterého Jen-Marie Lehn předával mladým českým vědcům ceny francouzské ambasády, a tak je jedině správné uvést seznam oceněných:

Cena SANOFI za farmacii
1.cena: Jaroslava ŠEFLOVÁ (Palackého univerzita v Olomouci)
2.cena: Lukáš LOCHMAN (Univerzita Karlova v Praze)
3.cena: Miloslav MACHÁČEK (Univerzita Karlova v Praze)

Cena Josepha Fouriera za počítačové vědy a informatiku
1.cena: Jan ZAPLETAL (VŠB - TU Ostrava)
2.cena: Lukáš Krasula (ČVUT v Praze)
3.cena: Jakub SOCHOR (VUT Brno)

Speciální cena IT4 Innovations:
Radek HRBÁČEK (VUT Brno)

Cena Alberta Schweitzera za lékařství
1.cena: Hana KOLÁŘOVÁ (1. LF UK v Praze)
2.cena: Helena FARKASOVÁ (Akademie věd)
3.cena: Lenka HOVORKOVÁ (2. LF UK v Praze)

Cena Jean-Marie Lehna za chemii
1.cena: Miroslav POLOZIJ (Univerzita Karlova v Praze)
2.cena: Jiří VÁCLAVÍK (VŠCHT Praha)
3.cena : Anna PITTERMANNOVÁ (VŠCHT Praha)

Speciální cena České společnosti chemické
Daniel BŮŽEK (Akademie věd)

Cena Becquerel za jaderný výzkum
1.cena: Lenka PROCHÁZKOVÁ (ČVUT v Praze)
2.cena: Jaroslava HRTÁNKOVÁ (ČVUT v Praze)
3.cena: Tomáš KOUBSKÝ ((ČVUT v Praze)

Cena Derrida za společenské a humanitní vědy
1.cena: Jana KOČKOVÁ (Fakulta sociální studií MU v Brně)
2.cena: Václav WALACH (Fakulta sociální studií MU v Brně)

Tři speciální ceny platformy CEFRES
Slavomíra FERENCUHOVÁ (MU v Brně)
Filip HERZA (Karlova univerzita v Praze)
Tomáš JIRSA (Palackého univerzita v Olomouci)