To, že kouření cigaret zvyšuje pravděpodobnost rakoviny plic a dalších desítek onemocnění, je dnes dobře zdokumentovaná skutečnost, kterou už obvykle nepopírají ani výrobci tabákových výrobků. Ještě před půl stoletím se však jednalo o velmi kontroverzní otázku. I proto, že výrobci cigaret úmyslně zamlžovali či zlehčovali jim nepohodlné vědecké poznatky.
Jak kouření škodí zdraví - důkazyOd přelomové zprávy amerického hlavního hygienika (1964) získali vědci velké množství dokladů o škodlivosti kouření.  |
Přitom již koncem třicátých let a počátkem čtyřicátých let 20. století měli vědci dostatek důkazů k tomu, aby označili kouření cigaret za zdraví škodlivé. Měli dokonce doklady o tom, že způsobuje rakovinu. Proč trvalo tak dlouho, než se tyto poznatky prosadily? Důvod je jednoduchý - k závěrům o škodlivosti kouření dospěli němečtí vědci ve službách Adolfa Hitlera. Interpretace jejich výzkumu měla tedy do značné míry ideologický podtext.
První případy: kde se vzala rakovina plic?
Zatímco pro dnešní doktory je rakovina plic notoricky známou nemocí, na počátku 20. století šlo o raritu. Do roku 1898 bylo případů rakoviny plic zaznamenáno po celém světě pouze 140 a rakovina plic tvořila sotva procento všech rakovin.
V prvních desetiletích 20. století - především po první světové válce - však případů této „nové nemoci“ rapidně přibývalo. Patologové i toxikologové po celém světě si lámali hlavu, čím může být tato záhadná a smrtelná choroba způsobená. Počet výskytů totiž nešlo snadno vysvětlit jen zlepšením diagnostické metody.
Masová produkce cigaretPřestože to v roce 1920 vědci ještě netušili, klíčový moment pro rakovinu plic se udál v roce 1880, kdy americký vynálezce James Bonsack představil stroj na automatickou výrobu cigaret. Do té doby se cigarety balily ručně, což zvyšovalo cenu a neumožňovalo nasytit poptávku. Jediný stroj dokázal zabalit 200 cigaret za minutu. Celosvětová výroba a spotřeba cigaret stoupla také ve spojení s první světovou válkou, cigarety patřily takřka ke standardnímu proviantu vojáků. |
Patologové v Německu byli jedni z prvních, kteří si „epidemie“ rakoviny plic všimli už krátce po první světové válce. Teprve ve třicátých letech ale vědci poprvé navrhli jako jedno z možných vysvětlení neobvyklého rozmachu rakoviny plic kouření tabáku. V prestižní publikaci Speciální patologie z roku 1930 najdeme u rakoviny plic řadu hypotéz a pokusů o její vysvětlení: urbanizace společnosti, automobilová doprava, prach v ovzduší, asfaltové silnice... Jednou či dvěma větami je zde zmíněné i kouření, ovšem s upozorněním, že konkrétní důkaz o souvislosti nebyl nalezen.
Důkaz o spojení rakoviny plic a kouření cigaret
Statistické analýzy spojovaly kouření s rakovinou už od roku 1929, kdy Fritz Lickint označil konzumaci tabáku za „nejlepší způsob, jak vysvětlit nárůst rakoviny plic.“ Vycházel mimo jiné z toho, že drtivá většina lidí, kteří rakovinu plic dostali, byli kuřáci.
Nacisté proti cigaretám - podívejte se na reklamy |
Přelomový - byť nepřímý důkaz - o škodlivosti kouření přinesl na samém počátku války německý vědec (a zároveň člen strany NSDAP) Franz Müller. Ve své dizertační práci Tabakmissbrauch und Lungencarcinom z roku 1939 představil historicky první epidemiologickou studii s kontrolními mechanismy. Ta jasně ukázala: kuřáci dostávají rakovinu plic častěji než nekuřáci.
Výzkumem vlivu kouření na zdraví člověka se pak přímo zabýval speciální institut Wissenschaftliches Institut zur Erforschung der Tabakgefahren založený v dubnu 1941 na Univerzitě v Jeně za přítomnosti politických špiček Třetí říše. Při inaugurační ceremonii prezident říšského úřadu pro veřejné zdraví prorokoval, že institut „zachrání život statisícům drahocenných německých pracujících.“ To ale rozhodně nebyla jediná politizace tohoto vědeckého výzkumu...
Zdraví nadčlověka nesmí být pošpiněno!
Hitler a cigaretySám Adolf Hitler býval v mládí „těžkým kuřákem“. Svého zlozvyku se prý zbavil sám, protože mu připadal jako „mrhání peněz“. Později se Hitler stal výrazným propagátorem boje proti kouření. Ve svém okolí přesvědčoval lidi, aby s kouřením přestali. Rozmach kouření mezi vojáky považoval za velkou chybu a po válce plánoval v německé armádě zavést zákaz kouření. Hitler je označován za prvního státníka, který bojoval proti cigaretám. |
Kouření cigaret bylo v hledáčku německých úřadů i z jiných důvodů. Připisovali kouření zvýšené riziko srdečních chorob, což byla ve třicátých letech mnohem prominentnější skupina onemocnění než rakovina. Varovali také, že ženy, které kojí, předávají svému dítěti nikotin skrze mateřské mléko. (Dnes víme, že obě tyto obavy byly oprávněné.)
V nacistické rétorice „rasové čistoty“ a „nové rasy nadlidí“ ale tažení proti kouření dostávalo i rozměr rasově kultivační. „Boj proti kouření byl součástí většího hnutí, které se bálo pošpinění německého těla vnějšími jedy. Němci zkoumali karcinogenní vlivy barviva, azbestu, radioaktivních látek, rtuti,“ všímá si americký vědecký historik Robert Proctor, mimo jiné autor knihy Nacistické tažení proti kouření. „Úřady pečovaly o „čistotu německého jídla“ a tato snaha byla spojena s ideologickým tažením proti „vlivům cizích ras“ na německé obyvatelstvo.“
První číslo časopisu „Reine Luft“ (Čistý vzduch) z roku 1941 upozorňovalo na spojení kouření a rakoviny (německy Krebs, tedy rak) a přirovnávalo kouření k ďáblu.
Jako škodlivé bylo kouření spatřováno z hlediska zdravotního, ekonomického i ideologického. V Německu byl dokonce boj proti kouření podpořen i řadou oficiálních zákazů. Kouřit nesměli vojáci sloužící u letectva (Luftwaffe) ani zaměstnanci pošty (Reichspost). Zákaz kouření dále platil v nemocnicích, při porodech a na některých veřejných místech.
Rozjela se také reklamní kampaň, která vyzdvihovala výhody zdravého životního stylu (preventivní medicína byla nacistické ideologii vlastní). Hlavní hvězdou nacistického protikuřáckého hnutí byl pak pochopitelně samotný Adolf Hitler. Jedna z kampaní například připomínala: „Bratři národní socialisté, víte, že váš vůdce je proti kouření, a že každý člověk je v našem společenství zodpovědný za své činy, a nemá právo ničit své tělo drogami?“
Pošpiněná a zapomenutá věda
Boj proti kouření byl v nacistickém Německu součástí tzv. rasové hygieny, která zahrnovala také eugeniku, rasově orientovanou reproduktivní medicínu a samozřejmě i „konečné řešení židovské otázky“. Je tedy zcela pochopitelné, že zahraniční vědci brali německé výsledky týkající se škodlivosti kouření s velkou rezervou.
V důsledku se tak vědecké poznání výrazně zpomalilo. Dodnes je ostatně nacistický boj proti kouření vnímán některými zastánci konspiračních teorií jako důkaz toho, že argumenty proti kouření jsou smyšlené „protitabákovou lobby“ (ať už by to měl být kdokoli). Německé studie, které přesvědčivě dokazovaly rakovinotvorné účinky cigaret, upadly v nemilost nebo v zapomnění.
Ne že by výzkum neprobíhal i jinde. Americké tabákové koncerny disponovaly jasnými doklady o škodlivosti kouření už v polovině padesátých let. Rozhodly se ale tyto výsledky zatajit, zkreslit, zpochybnit a zamést. Nacistické zákazy kouření tak paradoxně využili jako argument proti zákazům kouření. Který rozumně uvažující politik by se chtěl inspirovat v nacistickém Německu?
To, co tabákové firmy předvedly v následujících pěti dekádách - a budeme se tomu věnovat v dalších článcích - znovu ukázalo na to, jak lze vědecké poznání v očích veřejnosti pokroutit a využít k vlastní propagandě.
