Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Na kradení technologií má čínská vláda obří systém. Říká tomu „přesun“

aktualizováno 
Podle některých analytiků byla průmyslová špionáž důležitým předpokladem hospodářského rozvoje země v posledních desetiletích. Věnuje se jí údajně celá řada týmů a organizací v zemi.

ilustrační foto | foto: Yan ReneltMAFRA

V prvním díle tohoto miniseriálu jsme se podívali do minulosti čínské špionáže, i na situaci v České republice.

„Přesun“

Pro kradení vědeckých a technických údajů zřídila čínská vláda obří systém, jehož hlavou je Čínské národní centrum pro přesun technologií. Běžně se pro tento postup používá název „reverzní inženýrství“, jak jej uvádí William Hannas, James Mulvenon a Anna Pugliusová v knize China Industrial Espionage (Čínská průmyslová špionáž), vydané v roce 2013.

Tyto týmy začaly v Číně pracovat v roce 2001 a „politicky ustaveny“ byly v prosinci 2007 Národním implementačním plánem pro povýšení přesunu technologií. V Číně funguje takových „předváděcích“ center v současnosti 202, ale skutečný počet může být vyšší. Důvod? Těch 202 center působí jako „vzory pro následování dalšími zařízeními pro přesun technologií“.

A příklady přenosových center? Státní správa pro záležitosti zahraničních expertů pod Státní radou, Úřad pro vědu a technologii pod Úřadem zámořských operací Číny a Národní centrum pro přesun techniky spadající pod Univerzitu vědy a techniky východní Číny.

Tyto instituce proklamují své úkoly bez uzardění veřejně. Trojice amerických autorů citovala čínskou studii přenosových center, v níž se píše, že slouží k „přeměně pokročilé zahraniční technologie v domácí schopnost inovace“ a dokonce doporučuje, aby „se z přesouvání technologií stal ještě ústřednější bod naší technologické inovace“. Cílem má být „komercializace“ získaných poznatků, tedy výroba vlastních produktů podle cizích vzorů.

Průmyslová špionáž není novinka

Krádeže údajů a věcí nejsou ničím novým, provázejí lidstvo od nepaměti. Vždyť i oheň, tak důležitý pro přežití, si pravěcí lidé někdy navzájem kradli.

Ovšem opravdová průmyslová špionáž začala ve starověku. Číňané úzkostlivě střežili tajemství výroby hedvábí, které vyváželi. Nakonec prý jedna čínská princezna, kterou provdali do Indie, přinesla ženichovi jako svatební dar vajíčka bource morušového a semena morušovníku, jehož listy jsou pro bource nezbytnou potravou. Také se traduje, že tyto zárodky přenesli mniši v duté holi do Mongolska. Ať se to stalo jakýmkoli způsobem, díky tomu se mohlo hedvábí vyrábět i mimo Čínu.

Před druhou světovou válkou zápasily Evropa a Amerika nejvíce s japonskými špiony. Sbírali všechny informace o průmyslové výrobě, zvláště pak o pancéřované oceli a některých zařízeních pro letadla. V šedesátých letech zase navštěvovali vědecké kongresy japonští pozorovatelé, kteří fotografovali všechny diaprojekce a na magnetofony zaznamenávali přednášky a diskuse. To byl zárodek pozdějšího japonského vědeckého skoku.

V kopírování všeho prosluli Sověti. Podle amerických vzorů vyráběli auta, letadla, počítače a všechny možné ostatní stroje a přístroje. Řadu věcí jejich špioni ukradli: plány na plutoniovou bombu, zařízení pro bojová letadla, atd. Od nich převzali tuto praxi komunističtí Číňané.

Po druhé světové válce se značně rozšířila špionáž mezi automobilovými firmami. Případů, které leckdy končily u soudů, je spousta.

Sověti zase okopírovali francouzsko-britské nadzvukové letadlo Concorde nepříliš úspěšným strojem Tu-144, kterému se s úsměvem přezdívalo „konkordovič“. Na špionáži v letecké továrně v Toulouse se podíleli kromě východoněmeckých agentů také českoslovenští. Sověti se pokoušeli rozvinout výzvědné operace v oblasti kosmonautiky, ale se střídavými úspěchy, zatímco západní tajné služby dostaly příležitost jen výjimečně.

Ekonomický růst Číny můžeme připsat tomuto systému „minimálních investic do základní vědy skrze systém pro přesun technologií, který operuje – většinou mimo jakékoli účetnictví – tak, aby nasál zahraniční patenty, zatímco svět stojí opodál a nic proti tomu nedělá,“ napsali američtí analytici. A zdůraznili, že čínský režim by bez této výhody nemohl projít svou působivou ekonomickou transformací, „ani by si nemohl svůj rozvoj udržet bez levného a neomezeného přístupu k technologiím jiných zemí“.

Autoři knihy potvrdili, že americký Úřad pro snižování obranných rizik má pravdu, když oznámil, že modernizace čínského vojenství závisí velkou měrou na investicích do čínské vědecké a technologické infrastruktury, reformách jeho obranného průmyslu a obstarávání vyspělých zbraní ze zahraničí. „Jde o největší přesun bohatství v historii“, uvedla trojice analytiků. A to je opravdu alarmující zjištění.

Systém, jaký nemá obdoby

Zpravodajské a vojenské operace může provádět kterákoli organizace napojená na Komunistickou stranu Číny, domnívá se Richard Fisher, vědecký pracovník Mezinárodního centra pro vyhodnocování a strategii (International Assessment and Strategy Center). Do této kategorie patří většina podniků v Číně bez ohledu na to, zda jsou soukromé, či státní.

To potvrzuje i Richard McGregor v knize Strana: Tajný svět komunistických vládců Číny (The Party: Secret World of China’s Communist Rulers). Od začátku devadesátých let, kdy skončila studená válka, systém zpracování a konstruování ukradených vědomostí prudce vzrostl a z přísně vojenské operace se vyvinul do soustavy, která prostupuje celým čínským režimem.

Jakmile někdo ukradne obchodní tajemství, informace se analyzuje. Tuto práci má na starosti obrovská síť přenosových center. „Nic takového nemá ve světě obdoby,“ shodli se William C. Hannas, James Mulvenon a Anna B. Puglisiová v knize Čínská průmyslová špionáž z roku 2013. „Ten systém je ohromný, hodný národa o 1,3 miliardy lidí, a pracuje v měřítku, které výrazně převyšuje vlastní vědecko-technické podnikání Číny. Mluvíme tu o propracovaném, důkladném systému zaznamenávání cizích technologií a jejich získávání všemi prostředky, jakými si jen lze představit, načež se z nich stávají zbraně a konkurenceschopné zboží.“

Přes tři tisíce zlodějských firem v USA

Státní rozpočet pokrývá pouze 70 procent finančních potřeb čínské armády. Zbytek si musí vydělat. Část peněz dostává z továren, které vlastní, další část z prodeje znalostí ukradených v zahraničí.

Bývalý vůdce strany Ťiang Ce-min reformoval na konci devadesátých let systém tak, že téměř všechny velké podniky v Číně převzala pod svou kontrolu armáda. Pod vedením současného vládce Si Ťin-pchinga je „bezprecedentní počet vedoucích kádrů z labyrintu vojenského a kosmického průmyslu komplexně dosazován do vysokých stranických a vládních orgánů, nebo přechází do regionálních orgánů,“ uvedla zpráva Jamestown Foundation z 25. září 2014.

Čínská armáda udržuje „dva až tři tisíce krycích společností ve Spojených státech“, odhadla Lisa Bronsonová, zástupkyně náměstka Ochrany technologické bezpečnostní politiky a boje proti šíření zbraní, v roce 2005. „Jediným důvodem pro jejich existenci je kradení amerických technologií.“

Obdobné číslo potvrdila v roce 2010 i kontrašpionáž FBI. Podle ní provozuje čínský režim ve Spojených státech přes 3 200 zlodějských společností, které se kryjí kamuflovanou činností. Projekt či Program 863, spuštěný Teng Siao-pchingem v březnu 1986, „poskytuje finanční prostředky a vodítka pro úsilí o tajné získání technologií USA a citlivých ekonomických informací“, konstatoval Úřad pro vedení národní kontrarozvědky USA v roce 2011. V původní podobě byl tento program zaměřen na sedm odvětví: biotechnologie, vesmír, informační technologie, laserová technologie, nové materiály a energie. V roce 1992 ho rozšířili o telekomunikační technologie a v roce 1996 o námořní technologie.

Oficiální programy čínského režimu napomáhající k usnadnění krádeží v zahraničí se neomezují pouze na Projekt 863. Obsahují také Program Torch (Pochodeň) na vybudování špičkových průmyslových společností, Program 973 pro výzkum, program 211 pro „reformy“ univerzit a „bezpočet programů pro přilákání vzdělaných Číňanů, školených na Západě, zpět do Číny,“ uvádí kniha Čínská průmyslová špionáž.

Podle oficiálního dokumentu Pekingu spravuje Projekt 863 knihovnu o 38 milionech zveřejněných článků v téměř 80 databázích, které obsahují „přes čtyři terabajty informací získaných z Ameriky, Japonska, Ruska, Velké Británie, vojenských zpráv a norem“.

Zapůsobil „syndrom Tchien-an-menu“

Jak se západní kontrašpionážní služby o činnosti čínských protivníků dovídají? Především od politických uprchlíků a z vyšetřování zadržených agentů, zčásti z otevřených zdrojů. Patrně největší množství zasvěcených informací dodal Američanům generál Jü Ceng-che, šéf zahraničního odboru ministerstva státní bezpečnosti v Pekingu, tedy civilní výzvědné služby. Potom sloužil jako letecký atašé velvyslanectví ve Washingtonu.

Ovšem jeho zběhnutí bylo za čtyřicet let činnosti čínské komunistické rozvědky výjimkou, až do léta 1989 čínští zpravodajci k nepříteli nepřebíhali. Tehdy je rozčaroval masakr studentů požadujících demokratické svobody na náměstí Tchien-an-men.

Toto krveprolití přivedlo některé čínské zpravodajce, diplomaty a obchodníky ke stejnému vystřízlivění jako sovětská okupace Československa evropské a americké levicové intelektuály i mnoho Čechů a Slováků – přestali věřit v socialismus podle sovětského vzoru. Také čínští úředníci a zpravodajští důstojníci od té doby častěji žádají o azyl na Západě.

Dva diplomaté, možná zpravodajci, uprchli krátce po ťchienanmenských jatkách z ambasády ve Washingtonu. Jak dlouho toto trauma z hlavního pekingského náměstí u čínských zpravodajců potrvá? To se nedá odhadnout.

Krtek v centrále CIA

Největším úspěchem čínské špionáže v USA bylo proniknutí agenta Larryho Wu-Tai China do centrály výzvědné služby CIA v Langley. Agenti FBI ho zatkli až čtyři roky po tom, co odešel do penze, 22. listopadu 1985. Tohoto vysloužilého špičkového analytika obvinili, že asi tři desetiletí pracoval pro Peking.

Na jeho špionážní činnost upozornil uprchlý generál Jü Ceng-che. Podle názoru sinologa Nicholase Eftimiadese v knize Chinese Intelligence Operations (Čínské zpravodajské operace) je pravděpodobné, že Jü spolupracoval s některou americkou zpravodajskou službou už od roku 1981.

Když Jü Ceng-che požádal v roce 1985 americké úřady o azyl, jako každého defektora ho převezli do konspirační vily, kde několik měsíců procházel křížovými výslechy agentů FBI, CIA, DIA i dalších institucí. Příslušníky kontrašpionáže upozornil, že vyzvědače ve Spojených státech vede centrála v Pekingu pod označením Drazí přátelé Číny.

O činnosti Jü Ceng-cheho zveřejnily americké zvláštní služby pouze zlomky informací. Ani Eftimiadesovi se do roku 1994, kdy vydal svou knihu, nepodařilo získat další a přesnější údaje. Dnes žije tento přeběhlík pod jiným jménem ve Spojených státech a až do konce života o něj pečuje ochranka. Nebezpečí pomsty za zradu je příliš velké.

Vedlejší produkt mírové mise

Proces s Wu-Tai Chinem začal 8. února 1986. Svou obhajobu postavil na naivním základu. Prý předával Pekingu zprávy pouze proto, aby se vyrovnávaly rozdíly mezi Čínou a Spojenými státy. Jediný tajný dokument, který tam po svém kurýrovi poslal, byl návrh pro prezidenta Nixona z roku 1970 na normalizaci vztahů s Čínou. Ano, od čínské zpravodajské služby dostal postupně honoráře ve výši 180 tisíc dolarů, ale ty považoval za jakýsi „vedlejší produkt své mírové mise“.

Obžalovaný se narodil jako Wu Tchen-cchin patrně v roce 1923 v Pekingu v dobře zajištěné rodině. Patrně v roce 1942 vstoupil do Komunistické strany. Do kontaktu s Američany se dostal za druhé světové války, kdy ho najali pro svou styčnou misi ve městě Fu-čou. V letech 1945–1950 tlumočil na amerických konzulátech v Šanghaji a v Hongkongu. V šanghajském úřadu, kde vedl tlumočnickou skupinu, měla výzvědná služba OSS (Office of Strategic Services) středisko odposlechu pro celou Čínu. Potom strávil dva roky při výsleších válečných zajatců z řad Číňanů během války na Korejském poloostrově. Někteří odmítali mluvit, jiní zase ochotně vyprávěli všechno, co věděli. Wu-Tai Chin o tom informoval Peking, takže když bylo podepsáno příměří a zajatci navzájem repatriováni, někteří čínští vojáci putovali rovnou do koncentráků.

V roce 1952 přijala Wu-Tai China CIA. Nejprve v úřadovně na ostrově Okinawa, v roce 1961 ho převeleli do Santa Rosy v Kalifornii. Tam získal po čtyřech letech americké občanství. Po bezpečnostní prověrce v roce 1970 se mu otevřel přístup k nejvyšším státním tajemstvím a později k tajným informacím, které se týkaly celé Asie. Následující rok zakotvil v Roslynu ve Virginii nedaleko washingtonské centrály.

Cesta k normalizaci vztahů?

Kdy ho zverbovala čínská komunistická rozvědka? Tento údaj není zcela jasný, autoři různých publikací se rozcházejí. Nicholas Eftimiades se domnívá, že pro ni pracoval od roku 1944 ve Fu-čou. Philip C. Clarke tvrdí, že to bylo v roce 1942 – sedm let před vyhlášením Čínské lidové republiky. Ernest Volkman napsal, že Wu-Tai China získal jeho spolužák Ou Cchi-ming v roce 1945. Oba mládenci prý debatovali o tom, jak málo rozumí Američané Číňanům a naopak. Aby si to Číňané uvědomovali, potřebovali by vědět, jak Američané myslí. Na tuto vějičku se Wu-Tai Chin chytil a začal předávat Ounovi informace o dění na konzulátu. Podle Richarda Deacona sloužil komunistům až od roku 1948. Roger Faligot a Remy Kauffer uvádějí, že ho zlákal v roce 1952 na Okinawě námořník Liao Ccheng-c‘, který se stal později místopředsedou Čínského národního lidového shromáždění, tedy parlamentu.

Jaké informace Wu-Tai Chin sbíral? Podle zjištění FBI a výpovědi generála Jü Ceng-cheho prakticky všechno: údaje o politice Washingtonu vůči Pekingu, znalosti o čínských tajných zahraničních operacích, zprávy tchajwanských agentů o stavu komunistické diktatury, informace o úspěšných a neúspěšných pokusech s rekrutováním čínských agentů v zahraničí, zprávy o chystaných přeletech špionážních letadel U-2 a o výsledcích jejich průzkumu, později záběry ze špionážních družic, životopisy amerických zpravodajců a podrobnosti o tajných komunikačních kanálech.

„Je ironií, že Wu-Tai Chinovy informace o americké politice vůči Číně možná pomohly vydláždit cestu ke konečné normalizaci styků mezi oběma zeměmi,“ domnívá se znalec zpravodajství Henry Plater z britské Válečné akademie.

Soud ho uznal vinným v plném rozsahu. Trest mu měl udělit později. Dne 21. února 1986 se Wu-Tai Chin ve své cele oběsil.

Další agenti ve Washingtonu

Ovšem Wu-Tai Chin nebyl jediným čínským vyzvědačem ve washingtonském státním aparátu. „Je jich tam pět až deset,“ prozradil vyšetřovatelům FBI jeden vysoký pekingský funkcionář.

Z dalších debat s nimi vyplynulo, že agent s krycím jménem Ma (Kůň) předává Pekingu důležité vojenské informace. V zimě 1991–1992 dospěla kontrašpionáž FBI k závěru, že by jím mohl být Ronald Montaperto z Vojenské zpravodajské agentury (DIA), vedoucí analytik specializovaný na Čínu a Dálný východ. Úředně se stýká i s čínskými diplomaty a vojáky z washingtonské ambasády a s příležitostnými návštěvníky z této oblasti. Avšak agenti FBI mu nemohli nic prokázat. Vzápětí nato Montaperto z DIA odešel.

V březnu 2008 vyměřil soud 24,5 roku vězení šestašedesátiletému naturalizovanému Číňanovi Čch‘ Makovi. Tento inženýr, který pracoval pro kalifornskou firmu Power Paragon, dodavatele Pentagonu, předával po dvě desetiletí do Pekingu tajné vědecké informace. Patřily tam údaje o pohonném systému pro novou generaci atomových ponorek, o nové generaci neviditelných lodí a další. Kolegovi z továrny Boeing Tung-tan Čchunovi pomohl s odesláním podrobností o americkém raketoplánu a o některých vojenských letadlech.

Chyby a omyly americké kontrašpionáže

Leteckého inženýra Wo Pao Mina, který pracoval v Národní laboratoři Lawrence Livermora v Kalifornii, zatkli agenti FBI v roce 1981 před odletem do Pekingu. Ve svém zápisníku měl poznámku týkající se miniaturizace atomových hlavic. Později se ukázalo, že nepracoval pro komunistickou Čínu, nýbrž pro nacionalistický Tchaj-wan. Agenti kontrašpionáže se neshodli na tom, jestli tento specialista byl vyzvědačem, nebo ne – důkazy nezískali.

I v dalším případě se nepodařilo podezřelého usvědčit. V roce 1997 vypukl velký skandál okolo počítačového experta Wen Hou Liho z výzkumných laboratoři v Los Alamos v Novém Mexiku. Na tomto kopci, kde za druhé světové války vyrobili první atomové bomby, se dnes kromě základního fyzikálního a biologického výzkumu vyvíjejí nejmodernější zbraně. Agenti FBI podezírali tohoto Američana původem z Tchaj-wanu, že poskytl kolegům v Pekingu klíčové údaje o miniaturizaci atomových hlavic. Nakonec mu nic neprokázali, byť při kontrole na detektoru lži selhal. Později vysoudil 1,6 milionu dolarů odškodnění od vlády a tisku za své poškození.

Tahle událost vedla k vytvoření zvláštní kongresové komise pod vedením kalifornského republikána Christophera Coxe, která vyšetřovala případy čínské vědecké a průmyslové špionáže v USA. V lednu 1999 komise zveřejnila obsáhlou zprávu shrnující všechny prokázané i neprokázané případy, zvláště pak týkající se atomových a raketových zbraní a dále pak podezřelé obchody amerických zbrojařských firem s Pekingem. Upozornila i na porušování zákazu vývozu strategických zařízení některými společnostmi do zemí označených za teroristické nebo s komunistickými vládami. I kdyby jen část z tohoto výčtu odpovídala pravdě, byla by to facka americké kontrašpionáži – bohužel.

Dalším fyzikem z Los Alamos, který pracoval pro Peking, byl Peter Lee, rovněž z Tchaj-wanu. Začátkem osmdesátých let ho získal Čchen Neng Kchuan, který udržoval písemné styky s mnoha čínskými vědci v zahraničí. Peter Lee se původně zabýval výzkumem využití laseru k zapálení nukleární reakce v Národní laboratoři Lawrence Livermora, potom přešel do Los Alamos. Při návštěvě Číny v roce 1985 předal Čchenovi informace o nových typech zbraní.

Losangeleská úřadovna FBI vedená Jamesem Smithem začala sledovat Petera Leeho v roce 1991. Trvalo však šest let, než získala důkazy o jeho zradě. Po dohodě se státním zástupcem byl nakonec odsouzen pouze na jeden rok vězení, pokutě 20 tisíc dolarů a k vykonávání veřejných prací.

Občas se stane, že tajná policie zadrží podezřelého, ale nakonec se ukáže, že žádné tajné informace nevyváží. To se stalo v březnu 2013 na Dullesově letišti ve Washingtonu inženýru Po Ťiangovi, donedávna spolupracovníkovi Langleyho výzkumného střediska NASA v Hamptonu ve Virginii. Po Ťiang, rodilý Číňan, který vystudoval v USA počítačové inženýrství, se tam podílel na výzkumech v oblasti letectví. Kontrola jeho počítače, stejně jako výslech, ukázaly, že žádnými citlivými údaji nedisponuje. Museli ho s omluvou propustit.

Tajná policie objevila rovněž řadu dalších informátorů v atomovém, raketovém a kosmickém výzkumu. Některé však ze zrady těžko usvědčovala, protože se jednalo o předávání tajných dokumentů v minulých letech.

Většina usvědčených nebo podezřelých čínských špionů žije v USA celá desetiletí, mají americké občanství. Tato generace však vymírá. Na jejich místa nastupují obchodníci, podnikatelé a vysokoškolští studenti.

Evropské spojky

Čínské tajné služby rozesely stovky tisíc agentů rovněž po celé Evropě. Patrně nejvíce jich působí v Bruselu, sídle Evropské unie a NATO. Podle analýzy Katolické univerzity v Lovani tvoří páteř této skupiny studenti, kteří kvůli tomu vytvořili vlastní spolek. Jejich cílem je získávat za agenty kolegy na vysokých školách doma, v Nizozemsku, Velké Británii, Německu a Francii.

Německé ministerstvo vnitra odhadlo, že Čína vydává na ekonomickou špionáž v Německu 20–50 miliard eur ročně. Podle bezpečnostních odborníků to německé firmy usnadňují tím, že mají slabou ochranu. Kontrašpionážní odborník Walter Opfermann řekl, že Čína mimořádně silně útočí na německou elektronickou infrastrukturu, což jsou dveře k získávání citlivých údajů.

V létě 2007 se objevilo podezření, že čínští vojenští hackeři napadli tamní elektronické sítě a nasadili do kancléřství a několika ministerstev tzv. trojského koně, tedy nepřátelský program. Mnichov je centrem emigrace Ujgurů, které etničtí Číňané utlačují. Německo vyhostilo v roce 2007 jednoho čínského diplomata, který je elektronicky špehoval, později rovněž další lidi. Rovněž švédská policie narazila na obdobný případ.

V květnu 2009 se dostal do podezření jeden důstojník polské zpravodajské služby, že dával informace o dešifrování v polské armádě a NATO Číňanům nebo Rusům. V Rusku zatkli několik vědců, kteří poskytli Pekingu údaje ke zdokonalení raket a pro urychlení kosmického programu.

Britská kontrašpionáž MI 5 se netajila svými obavami z čínské elektronické špionáže, která by mohla narušit obchodní styky. Naštěstí se zatím nic takového nepotvrdilo.

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.