Každý uživatel počítače by se měl zajímat o to, jakou obnovovací frekvenci používá jeho tandem grafická karta/monitor. Dlouhé zírání na chvějící se obraz unavuje zrak, tak snižuje pracovní výkonnost, může vyvolat bolesti hlavy atd. Jak vysoká obnovovací frekvence je optimální, jak ji nastavit a co je s tím spojeno? O tom pojednává náš nový seriál.
Jaká obnovovací frekvence je „dobrá“?
Co vlastně rozumíme u počítačových zobrazovacích jednotek obnovovací frekvencí (OF)? Jedná se o rychlost, kterou se obnovuje obraz na monitoru – tato rychlost se měří v hertzech, tedy počtu obnovení za sekundu. V anglicky psaných materiálech se můžete setkat s termínem vertical frequency, vertical scan rate nebo vertical refresh rate. Je logické, že čím vyšší je OF, tím vnímáme obraz na monitoru jako stabilnější – od určité OF směrem dolů si začínáme všímat chvění a poblikávání obrazu, což samozřejmě škodí našim očím. Nejstarší standard předepisoval monitorům, aby byly schopné pracovat s OF 60 Hz, což je z dnešního pohledu neúnosně málo. Později organizace VESA (Video Electronics Standards Association – konsorcium výrobců grafických karet a monitorů) přišla s normou, která předepisovala jako minimální ergonomickou frekvenci 75 Hz. Dnes se za přijatelné minimum obvykle považuje 85 Hz a všechny nové monitory ve svém běžně používaném rozlišení tuto OF podporují. Pokud je monitor ovšem schopen dosáhnout vyšší OF, není důvod ji nepoužít. Roli zde ovšem hraje také grafická karta a její čip zvaný RAMDAC; ten se stará o převod digitálních obrazových dat na analogový signál pro monitor. Pokud máme starou grafickou kartu, může se stát, že její RAMDAC neumí „nakrmit“ monitor tak vysokými frekvencemi, jaké je tento schopen využít.
Nastavení obnovovací frekvence ve Windows 98
Standardní prostředek ke zjištění/nastavení OF je ovládací panel vlastností obrazovky a jeho záložka Adaptér (viz obrázek). V rozbalovacím seznamu Obnovovací frekvence jsou vždy přítomny alespoň dvě položky: Výchozí nastavení adaptéru a Optimální. Podle typu nainstalované grafické karty a jejích ovladačů zde ale můžeme mít také seznam konkrétních OF, které byly operačním systémem určeny pro váš monitor a dané grafické rozlišení jako bezpečně použitelné. Výchozí nastavení adaptéru je vždy velmi nízké, takže jeho použití nelze kromě výjimečných případů doporučit – pokud tedy máme v seznamu jen dvě výše uvedené položky, raději nastavíme hodnotu Optimální. Není ovšem žádným standardem určeno, jaká konkrétní OF se pod hodnotou „Optimální“ skrývá. V závislosti na okolnostech to sice může být nejvyšší frekvence podporovaná vaším monitorem, ale pokud systém nemá o monitoru podrobné informace, může se také jednat o nějakou „univerzálně bezpečnou“ frekvenci (např. 75 Hz), která by měla zaručit, že nedojde k poškození monitoru.
Nejlepší je, pokud se v seznamu nacházejí konkrétní číselné hodnoty – pak můžeme směle nastavit tu nejvyšší. Nepohodlné ovšem je, že daná OF bude platit pouze pro momentálně nastavené grafické rozlišení a barevnou hloubku. Změníme-li my nebo nějaký program rozlišení a/nebo barevnou hloubku Windows, dostaneme OF příslušející těmto novým podmínkám. Pokud budeme chtít i v tomto novém rozlišení mít maximální dostupnou OF, musíme ji opět nastavit přes ovládací panel obrazovky, což nemusí být (zejména v případě her) snadné. Typická současná 3D hra totiž přepne rozlišení, spustí se v celoobrazovkovém režimu, znemožní přístup na plochu Windows (a tudíž i k ovládacím panelům) a po ukončení znovu nastaví předcházející rozlišení. Chceme-li tudíž standardními prostředky nastavit OF i pro rozlišení používané danou hrou, musíme zjistit, jaké rozlišení a barevnou hloubku hra používá (což není vždy úplně snadné), přepnout se do něj ručně z ovládacího panelu obrazovky a nastavit příslušnou OF.
Přenechme rutinu strojům...
Hrajeme-li hry v různých rozlišeních a barevných hloubkách, můžeme před sebou mít dost kombinací pro nastavování. Nové hry například provozujeme v 1024x768 nebo 800x600 v 16 nebo 32bitové barevné hloubce, zatímco třeba takový starý, ale stále oblíbený Starcraft běží natvrdo v rozlišení 640x480 a 256 barvách. Přepínat se manuálně do všech těchto rozlišení a barevných hloubek a nastavovat v nich nejlepší OF je samozřejmě poněkud únavné, zvláště když přihlédneme k faktu, že po instalaci jiné (obvykle novější) verze ovladačů grafické karty se nastavení OF ve všech rozlišeních resetují na původní hodnoty a my musíme nastavovací anabází projít znovu.
Bylo by podivné, kdyby šikovní programátoři nepřišli už dávno s prostředky k efektivnějšímu, hromadnému nastavování obnovovacích frekvencí pro více rozlišení a barevných hloubek. Právě na takovéto utility se podíváme zítra, ve druhé části tohoto seriálu.
