Pokud si dnes vybíráte plochý televizor, máte na výběr mezi LCD a plazmovým televizorem. Obě technologie mají své klady a zápory a většina velkých výrobců má ve své nabídce televizory obou typů. V současnosti se využívají LCD panely pro televizory s menšími úhlopříčkami a plazmové panely pro televizory s většími úhlopříčkami. Více jsme se tomuto tématu věnovali ve včerejším článku Pověste si televizor na zeď. Dnes si shrneme, co obě technologie přinášejí a co od nich můžeme čekat do budoucnosti. Kromě toho se podíváme i na další technologie budoucnosti a v závěru se zamyslíme nad funkcemi, které se mohou objevit v televizoru budoucnosti.
LCD nepatří do starého železa
Přestože jsou LCD displeje vývojově nejstaršími plochými displeji, do propadliště dějin se rozhodně nechystají. Naopak s nimi budeme muset do budoucna počítat stále víc. Jejich vlastnosti se neustále vylepšují a přitom se tak zvolna odstraňují všechny nedostatky, které uživatelům na starších modelech vadily. Díky zvyšování rychlosti odezvy už nemají LCD displeje takové problémy s kvalitním zobrazením rychlých scén, jakými jsou například výbuchy nebo sportovní utkání. Dále se zlepšují zobrazené barvy, kontrastní poměr nebo úhel pohledu, který byl vždy dost citelnou slabinou LCD panelů.
Objevují se však i další méně obvyklá vylepšení, jakým je například technologie společnosti Sharp, která dovoluje simulovat trojrozměrný obraz jakoby vystupující ze zobrazovací plochy. Nepotřebujete přitom žádné žádné další zařízení, jakými jsou například speciální brýle. Další velkou výzvou, která výrobce čeká, je snížení spotřeby LCD, aniž by to mělo vliv na kvalitu zobrazení. Horší zobrazení v jiných než nativních rozlišeních však zřejmě zůstane stále problémem.
Co však dost zásadně přispívá ke stále zvyšující se popularitě LCD displejů, je jejich neustále klesající cena, a to nejen malých úhlopříček, ale i velkých panelů. Výrobci panelů poněkud přecenili poptávku a vrhli na trh příliš mnoho LCD displejů, které tak tlačí cenu dolů. Třebaže výrobci předpokládají, že se situace na trhu brzy stabilizuje, změna v nastoupeném trendu poklesu cen se neočekává.
Plazmy zřejmě pohřbí vysoká cena
Plazmové panely v současnosti představují to nejdokonalejší, co můžete mezi plochými zobrazovači na trhu najít. Jednoznačně přitom triumfují v segmentu obrazovek s extrémně velkými úhlopříčkami. Na letošním ročníku veletrhu spotřební elektroniky CES, který proběhl v lednu americkém Las Vegas, byl kupříkladu k vidění i 102palcový plazmový televizor. V této velikosti a kvalitě zobrazení jí mohou konkurovat pouze DLP projektory nebo projekční televizory.
Na druhou stranu v plochých televizorech s malými úhlopříčkami žádné plazmové panely nenajdete kvůli výrazně horšímu poměru výkon/cena než u LCD a nelze to očekávat ani do budoucna. Ceny plazmových panelů sice také klesají, ale ne tak razantně jako u LCD a je proto pravděpodobnější, že naopak LCD displeje budou vytlačovat plazmy i u větších úhlopříček.
Mezi největší přednosti plazmových panelů jednoznačně patří vysoce kvalitní, kontrastní obraz, který nabízí plný rozsah barev stejně jako CRT televizory. Další předností, ve které mají plazmy navrch před LCD, je skutečnost, že plazmám nedělá problém žádný pozorovací úhel. Na druhou stranu mají plazmy samozřejmě četné mouchy, které se daří odstraňovat jen velmi zvolna. Jednou z nich je zvýšená citlivost na manipulaci. Zvláště jim nesvědčí horizontální poloha, při které se mohou nevratně poškodit zobrazovací body. Tím vzniknou takové mrtvé body, což jsou světlé body vypálené do obrazovky, které kazí celkový dojem z obrazu. Naproti tomu životnost se už podařilo výrobcům prodloužit na úroveň klasických CRT televizorů.
Největšími nevýhodami, které by mohly podrazit plazmám nohy a zapříčinit jejich převálcování konkurenčními technologiemi, by mohla být jejich finanční náročnost. Už jejich pořizovací cena je výrazně vyšší než LCD televizory a navíc se prodraží i jejich provoz, protože mají stále ještě vyšší spotřebu energie.
Nové technologie nabízí zajímavý příslib do budoucnosti
Jednou z nadějných nových technologií, která má potenciál prosadit se i v oblasti plochých televizorů a možná v budoucnu nahradit LCD, je technologie OLED (organic light-emitting diode). Základem této technologie je známý jev elektroluminescence (přeměna elektrické energie na světlo), který v přírodě využívají kupříkladu světlušky. V tomto případě se však jedná o speciální polymery.
Největší výhodou OLED proti LCD je skutečnost, že nevyžadují samostatné podsvícení, protože jednotlivé body samy vyzařují světlo. Díky tomu nevyžadují OLED displeje tolik energie a i výroba je podstatně jednodušší než u LCD, což představuje do budoucna výraznou úsporu nákladů. Kromě toho by OLED displeje měly být i výrazně rychlejší zobrazování než LCD. Díky absenci samostatného podsvětlení u OLED nenajdeme ani skleněnou desku jako u TFT, díky čemuž je možné vyrobit ohebný displej, který si snadno stočíte do ruličky.
V současné době se technologie OLED používá v praxi především u menších displejů v mobilních telefonech nebo digitálních fotoaparátech. Sice se už objevilo pár vlašťovek v podobě monitorů s většími úhlopříčkami, ale čas na jejich masovější rozšíření však ještě nenastal.
Další z nových technologií, která má velkou šanci uspět, se nazývá QD-OLED a posunuje technologii OLED na další úroveň. Je založena na kombinaci organického a současného LCD displeje. Zkratka QD-OLED znamená „Quantum Dot Organic LED“, protože využívají „quantum dots (kvantové tečky)“, což mají být mikroskopické otvory v krystalické struktuře, které jsou navrženy tak, aby shromažďovaly elektrony. Světlo je vyzařováno v okamžiku, kdy tyto elektrony do otvoru vstupují, nebo z něj vystupují. O barvě rozhoduje velikost a prostor, který otvory zabírají. Dva body přibližně uprostřed jsou kvantové tečky (měřítko v nanometrech).
Samotná výroba těchto displejů spočívá ve vytvoření sendvičové struktury složené ze tří desek. Jedna z vnějších desek je nabitá elektrony, druhá je na ně naopak chudá a mezi těmito deskami pak leží deska s kvantovými otvory. Výhodou této technologie je, že tloušťka prostřední desky je široká právě jednu kvantovou tečku, což odpovídá přibližně třem nanometrům. To nabízí možnost, aby každý elektron prošel kvantovou tečkou a umožnil tak vyzářit světlo. Takový displej by byl stabilní, tenký, dosahoval vysokých rozlišeních, spotřebovával minimum energie a snadno se vyráběl. Masové nasazení této technologie v praxi je ovšem ještě vzdálenější než u OLED.
Budoucnost je nejen v obraze
Nový vysoce kvalitní displej není to jediné, co můžeme očekávat od televizoru budoucnosti. Místo samotného televizoru se bude stále více prosazovat koncept centra domácí zábavy, které v sobě bude kromě televizoru spojovat i domácí kino s DVD rekordérem, hi-fi soupravu a osobní počítač.
Digitální vysílání nabídne nejen vysoce kvalitní signál s mnohem širší nabídkou programů, ale také skutečnou interaktivitu. Jedním z dobrých příkladů využití je kupříkladu email. Televizor přestane být pouhým přijímačem a stane se i vysílačem.
