Ačkoliv se to na první pohled nezdá, ve vašem počítačovém miláčkovi nekončí jen investované peníze, ale i množství vzdušného prachu. A pakliže si Neruda kladl otázku "kam s ním?", my si musíme klást otázku "co s ním, co s prachem?".
V čem tkví problém..
V každém prostředí, snad s výjimkou sterilních laboratorních podmínek, se nachází určité procento vzdušné prašnosti. Tedy určité procento mikroskopických částeček hmoty, volně rozptýlených v prostoru a unášených, díky svojí nízké hmotnosti, vzduchem. To je jasné.
Pokud se částečky prachu dostanou do specifického prostředí, postupně se usazují a vytvářejí vrstvy. Mezi faktory, které usazování urychlují, patří například vzdušný klid, statická elektřina, teplotní rozdíly nebo rychlé změny toku vzduchu.
Všechny výše zmíněné situace však nastávají právě v našich počítačích. Najdeme zde prakticky vše, co usazování prachu urychluje. Rychlé změny toku vzduchu, teplotní rozdíly i onu nešťastnou statickou elektřinu.
Prach je ovšem naprostou pohromou pro počítače a je zřejmé proč. Usazuje se úplně všude a zanáší naprosto vše. Vrstvy prachu najdeme bez výjimky na všech komponentech, které se v počítačích nacházejí. Jmenovat můžeme grafické karty, větráky, zdroje, chladiče - dokonce i vnitřky CD-ROM mechanik jsou často zasažené a nejsou dotěrnosti prachu ušetřeny. Asi těmi nejhoršími skutečnostmi je fakt, že prach si udržuje určitý elektrický náboj a nejméně příjemné je to, že funguje i jako tepelný izolant.
Na elektrický náboj je obzvláště choulostivá například paměť RAM (a nejenom ona), neboť právě u ní může krátkodobý výpadek znamenat pád operačního systému nebo chybu v právě vykonávaném programu. A pokud nestabilitu počítače může způsobit vrstva prachu na operační paměti, co asi udělá vrstva prachu na chladiči procesoru?
Právě prachem zanesený chladič procesoru je nejčastější příčinou přehřívání systému, a pokud například firemní počítač běžící ve dne v noci otevřeme, pod vrstvou "čehosi" zmíněný chladič ani často nenajdeme (a to nemluvím o jiných lahůdkách).
Dalšími významně trpícími součástmi jsou větráky. Každý počítač totiž funguje doslova jako vysavač a tak na větrácích rovněž nalezneme vrstvu prachu. Ta v nejlepším případě způsobuje předčasné opotřebení - v tom horším definitivní konec. Tím trpí zejména notebooky, u nichž je jakékoliv čištění nanejvýš problematické.
Ale co s tím?
Tady je ale každá rada drahá. Nejlepší by bylo prachu předcházet a nikdy mu nedovolit se do útrob počítače dostat. Ovšem jak? Prvním nápadem a jedinou možností je filtrace vzduchu ještě před tím, než vstoupí do počítače.
Má to ale háček. Filtr, který by dokázal zachytit významné procento vzdušné prašnosti, by musel být velmi jemný. A jediným, volně dostupným materiálem, který tento požadavek splňuje, je papír. Ovšem prodyšnost papíru je natolik malá, že by byla zapotřebí veliká plocha k tomu, aby se skrz papír poměrně nevýkonnými počítačovými větráky podařilo protlačit/prosát odpovídající množství vzduchu. A i kdyby byla plocha dostatečná, nic to nemění na faktu, že by se po čase musel zanesený filtr vyměnit a koupit nový stejně tak, jako v případě filtru automobilového.
A pokud někdo nepřijde s lepším, univerzálnějším návrhem, filtrace vzduchu se asi rozšíří jen velmi těžko.
Prachu se asi nezbavíme..
A když už se nám počítač zanáší prachem, je ho třeba alespoň průběžně čistit - a tak se opět naskýtá otázka, "jak na to?".
Ti odvážnější to jistě zkusí například vodou a počítač zevnitř umyjí. Veškerá elektronika v počítači však snáší delší přítomnost vody jen těžko a tak ti méně odvážní, dbalí fyzikálních zákonů, vnitřek počítače jednoduše vysají vysavačem.
Ani oni však nejsou bez rizika, neboť vysavačem se nedostanou do všech zákoutí, a pokud se s hubicí příliš přiblíží například základní desce, hrozí, že kromě prachu vysají i nějakou tu propojku a jumper, koncovky kabelů, neopatrným pohybem něco ulomí atd.
A tak se jako zatím jediným ideálním řešením jeví použití jemného štětečku v kombinaci s vysavačem, neboť jinak se prach asi odstraňovat nedá - nebo já o něm nevím.
