Po náročném nultém dni korzování po stripu, prohlížení obchodů s elektronikou a večerní přednášce Billa Gatese jsme si říkali, že se nám v pondělí ani nebude chtít vstávat, opak byl pravdou. Bohouš si pospal do sedmi poté, co skončil s nočním psaním článku krátce před druhou hodinou ranní, Vreco byl pro změnu na nohou již ve čtyři ráno, aby články zkorigoval, dopsal další a připravil fotografie z Gatesovy prezentace. Kvůli vytížení press-centra pak Vreco v sedm ráno uháněl na výstaviště poslat články do Čech, Bohouš poté zamířil přímo na přednášku Carly Fioriny z HP-Compaq, asi nejznámější a nejuznávanější manažerky v IT branži.
Carly Fiorina dýchá pro Hewlett Packard - a žije pro fůzi. Obhajoba nebo oslava? Těžko říci, Fiorina prezentovala nepřetržitou šňůru úspěchů nového megahráče - čísla, které vrhala do přecpaného hlediště, by trumfly ročenku Českého Statistického Úřadu. „95 procent všech světových finančních operací zajišťuje HP… Když jednou člověk půjde po Marsu, bude to též díky Hewlett Packard… HP je největší koncern v branži spotřební elektroniky (co by na to asi řeklo SONY?). HP pomáhá chytat zločince a předpovídat počasí - halové superservery či počítače do dlaně, ohromná tiskařská centra nebo DeskJet na stole. Hewlett Packard patří k páteři současné informační společnosti stejně neodmyslitelně jako dříve železnice.“
„Odhoďte skepsi, za většinu problémů, na které se vymlouvá celá branže, si můžeme sami - jsou v nás a v našem náhledu na současnou situaci. Prostředí zdaleka není tak depresivní, jak je líčeno…“ Optimismus, nadšení, víra v úspěch, v produkty vlastní společnosti - Fiorina neřekla nic světoborného, ale způsob, kterým se ztotožnila s cíly nového HP, jak personalizovala nový koncern s ambiciózními cíli, ohromným potenciálem a nezastupitelnou rolí v moderním světě, z ní udělá jednou možná podobnou ikonu přelomu tisíciletí jako Gatese. Že je zřejmě první ženou, která tak přesvědčivě vede megakoncern HP/Compaq, z ní dělá business ikonu 21.století již dnes.
Následoval sraz v press-centru a procházka po dvou výstavních halách pravé části výstaviště, kterým jsme věnovali dostatek času tak, abychom se zde nemuseli vracet. Hned na úvod jsme se snažili vyfotit nové mobilní přístroje Samsung, ale všude se to hemžilo vystavovateli, kteří nás vyháněli s tím, že jde o prototypy, které se nesmí fotit. Odešli jsme proto k vedlejšímu BenQ, kde nám ochotně ukázali vše, po čem jsme toužili - mobilními přístroji počínaje přes klávesnice, nejrůznější vypalovačky a periferie až po třeba různobarevné rajcovně vypadající mini-optické myši. Pak jsme prošli vesměs nezajímavé prezentace čínských vystavovatelů a zklamaně konstatovali, že vloni byly prezentovány zajímavější věci, uklidnilo nás ovšem, že jde teprve o první halu na naší dlouhé cestě výstavištěm a že v těch dalších by mohly být naše technoidní fetišistické vášně stoprocentně ukojeny.
A bylo tomu skutečně tak, pomalu jsme se totiž přesunuli do pavilonu věnovanému malým hračičkám do ruky, kde jsme bezmezně obdivovali digitální fotoaparát, diktafon a PC kameru v jednom o velikosti kreditní karty, ostatně kreditka byla poměrně populární, o něco později jsme narazili i na fotoaparát, na který mě Bohouš navnadil už v letadle - malý přístroj od Musteku připojující se přes USB, lehký a přitom odolný tak, že jej můžete směle nosit i v kapse, to vše navíc za lidovou cenu. Na Comdexu jsme navíc viděli jeho pokročilé modely a protože se tyto v USA zatím neprodávají, pevně věřím, že na něj brzy zapomenu, jinak bude moje konto o zhruba tři tisíce lehčí a můj domácí inventorář o jeden minifoťáček s LCD displejem a rozlišovací schopností 2.1 megapixel bohatší. Ostatně i na výstavišti při pokecu Bohouše s výrobci foťáku a jedním návštěvníkem jsem si říkal, že Bohouš je spíš chodící reklama Mustekem zaplacená než nezávislý žurnalista, tolik toho svého mrňouska chválil. :o)
Poté jsme zamířili do Korejského pavilonu, kde byla k vidění také řada zajímavostí, oproti loňsku však mnohem méně technologických novinek. Korejci se totiž letos zaměřili spíše na zdobení počítače, takže jsme viděli všelijak možně nasvícené case a nejrůznější barevné neony pro průhledné bedny od počítačů, nechyběly ovšem ani praktické multivypalovací sestavy schopné udělat z jednoho CD najednou třeba deset kopií prostřednictvím deseti v sestavě zabudovaných CD-RW či DVD-RW mechanik. U Korejců nechyběly ani větráky nejrůznějších tvarů, občas by mě jenom zajímalo, kam je v těch sestavách vecpat tak, aby nikomu nezavazely.
Co nás ale u Korejců uchvátilo nejvíc byl notebook s nálepkou „Seoul Standard“, který se honosil faktem, že je plně funkční i pod vodou a to navíc s dotykovým displejem. Původně jsme nemohli uvěřit domu, že jde opravdu o vodu, až se jeden z nás rozhodl odvážně smočit prsty a pohybovat se kurzorem po obrazovce - tento se sice pohyboval poměrně zmateně a ne vždy úplně přesně, nicméně je pravdou, že notebook i dotykový displej fungovali bez dalších problémů i ve vodě.
Kapitolou samou pro sebe byly Palmy, PDA a další kapesní počítače, které jsme se jali zkontrolovat okamžitě poté. Nejprve jsme zamířili k Dellu a jeho výkonným mašinkám v cenách od 199 USD (odpočítán 50 USD rabat), abychom plynule pokračovali u PALMu. V obou případech jsme zkoukli specifikace a nabrali materiály pro kolegy z Palmare, kteří budou jistě blahem bez sebe, sami jsme se potom věnovali spíše přídavným periferiím, které jsou pro nás mnohem zajímavější než přístroje samotné - ona schopnost nacpat do memory-sticku o velikosti žvýkačky bluetooth je uchvacující sama o sobě, ale když si vezmete, že na stejně velký prostor můžete vměstnat i elektroniku, která vám do palmu integruje digitální fotoaparát či kameru, byl by neodpustitelný hřích si něco podobného zblízka neprohlédnout. Samotná skládací klávesnice pro handheldy už dnes ničím neobvyklým není a vysokokapacitní externí paměťové karty jsou jen logickým vývojovým stupněm souvisejícím s pokrokem dnešní doby.
U Palmů pak naše putování prvním dnem výstaviště skončilo a my se vrátili do press-centra, abychom mohli poslat kolegům do Čech první fotografie z akce, aby je publikovali na příslušných technických serverech z naší velké iDNESí rodiny. Znaveni jsme poté dorazili do hotelu, osvěžili se a zamířili do místního nákupního střediska v Marylandu sehnat nějaké tiskoviny a podívat se, jestli by se zde nenašly i dárečky, které jsme naslibovali či které si u nás objednali naše milenky, přátelé a známí.
