Operačních systémů je dnes celá řada, slouží k různým účelům a jsou určeny pro různé uživatele. Mnoho uživatelů potřebuje více operačních systémů na jednom a témž počítači. Nutností se tak stává provozování operačních systémů v tzv. režimu multiboot, kdy uživatel při startu počítače volí z menu systém, který právě hodlá používat. Takové uspořádání OS na jednom stroji je dnes již poměrně běžné a uspokojí mnohé, ovšem někdy ani toto nestačí a uživatel by rád používal více systémů zároveň. I takové požadavky jsou dnes řešitelné, např. pomocí programů, které virtualizují hardwarové prostředky daného počítače a přidělují je jednotlivým, souběžně běžícím systémům. Z této kategorie zřejmě budou mnohým čtenářům známy VMWare nebo VirtualPC. Podobné využití má i software, který vám představím v dnešním článku.
Seznamte se s Colinux.org
Projekt Cooperative Linux aneb coLinux se zaměřuje na spuštění a optimalizaci běhu Linuxu pod MS Windows. Jeho výsledkem je port linuxového jádra, který funguje v symbióze s původním operačním systémem. Jedná se o opensource produkt, který je volně dostupný např. na domovské stránce www.colinux.org, kde naleznete binárku i zdrojové kódy. CoLinux je tvořen dvěma základními komponentami. První je vlastní binárka, dnes ve verzi 0.6.1 (z čísla je zřejmé, že jde o vývojovou verzi, podle webových stránek je vývoj čilý a stále probíhá), která implementuje kooperaci mezi MS Windows a OS Linux, druhou částí je vlastní systém Linux.
Instalace je jednoduchá
Spustíte binárku a necháte se vést ve stylu klasického instalátoru pro MS Windows. Nejzajímavější částí je instalace ovladačů pro práci v síti.
První důležitou komponentou je tzv. TAP driver, jenž implementuje virtuální síťovou kartu a umožňuje vytvoření síťového připojení mezi rodičovskými MS Windows a „zapouzdřeným“ coLinuxem. Druhou komponentou je ovladač pro tzv. přemostění reálného síťového připojení, jenž dovoluje coLinuxu aby se stal členem vaší reálné sítě.
Dále dostanete na výběr mezi stažením image Debianu (komprimovaně cca 180MB) nebo Gentoo (cca 283MB), předpokládá se tedy dostupnost širokopásmového připojení k Internetu. Prozatím nelze přímo použít např. běžně distribuované iso image jednotlivých distribucí, ale na stránkách projektu naleznete dokumentaci nutných úprav popřípadě odkazy na distribuce, které již upravil k použití s CoLinuxem někdo před námi. Osobně jsem zvolil Debian z výběru a s jinými distribucemi jsem zatím neexperimentoval.
Nyní budete potřebovat WinPcap, což je ovladač a sada knihoven pro přímý přístup k síťovému provozu pod MS Windows. Většina aplikací přistupuje k síti pomocí standardních prostředků, např. socketů, které umožňují jednoduchý přenos dat mezi sítí a danou aplikací a o nižší úrovně komunikace (obsluha jednotivých protokolů, sestavení datového toku) se stará daný operační systém. CoLinuxu však možnosti socketů nestačí, potřebuje mít kontrolu přímo nad síťovými pakety. WinPcap se může také pochlubit pěkným instalátorem – nic složitého.
Konfigurace a spuštění
Rozbalte staženou image s Linuxem a pokud jste zachovali defaultní instalační cesty, pro začátek není třeba cokoli měnit. V opačném případě musíte lehce upravit konfigurační soubor coLinuxu. Ten má formát XML a obsahuje jen několik parametrů.
V souboru lze modifikovat seznam blokových zařízení – první z nich musí odkazovat na staženou image, ale také upravovat parametry předávané linuxovému jádru při startu, zvolit vlastní jádro, popřípadě určit velikost skutečné RAM, která má být vyhrazena pro coLinux. Blížíme se ke startu coLinuxu. Ten je realizován binárkou coLinux-daemon.exe a vyloženě užitečný může být následující parametr:
-c název_souboru cesta ke konfiguračnímu souboru
Ještě se podívám do seznamu síťových připojení v MS Windows a vidím, že mi zde přibyl TAP-Win32 adapter. Protože chci, aby můj coLinux měl přístup na Internet, povoluji ve vlastnostech mé výchozí síťové karty Sdílení připojení k Internetu a v síťových připojeních se objevuje další položka – Síťový most. Ve vlastnostech síťového mostu je pak třeba zaškrtnout síťové adaptéry, které mají přístup ke sdílené síťové kartě (mám v počítači fyzicky vždy minimálně 2 síťové karty a několik virtuálních, takže je okno možná trošku nepřehledné). Potvrdím provedené změny a konečně spouštím:
colinux-daemon.exe -t nt -c default.colinux.xml
a skutečně, v okně startuje Linux - můj první Debian.
Doposud jsem jen slyšel o jeho úchvatném příkazu apt-get pro manipulaci s balíčky, a tak jej hned zkouším a ono to opravdu funguje parádně. Takhle rychle jsem funkční Linux na síti ještě neměl, a to vše v okně MS Windows XP, nejsou to paradoxy?
Praktické zkušenosti
Jak jsem napsal, CoopLinux běží v okně podobném klasickému příkazovému řádku MS Windows. Oknu nelze měnit jeho velikost, ale to celkem není na závadu. Jinak se systém chová tak, jak byste od Linuxu očekávali, k dispozici je standardně 6 virtuálních konzolí, mezi nimiž se přepíná kombinací ALT+[F1..F6], prostě je to Linux.Pokud jako já zvolíte Debian, budete mít v CoopLinuxu funkční, ale poměrně konzervativní systém. Pokud Vám bude v systému chybět nějaká aplikace, a to určitě bude – bez takového Midnight Commanderu nebo příkazu less se dnes podle mě neobejde ani ten největší linuxový minimalista, nezbývá vám než jako mně, ovládnout apt-get, ale je to maličkost.
Celý článek si přečtete na http://www.telnet.cz/index.php?ID=555
