Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

"Tajná čečenská zbraň" ničila nejlepší ruské tanky. Nikdo nevěděl jak

  0:03aktualizováno  0:03
Když tanky T-72 a T-80 vjely do ulic čečenské metropole, nikdo nečekal, jak jednoduše půjdou zničit. Nakonec se ukázalo, že "tajnou čečenskou zbraň" dopravili na bitevní pole sami ruští tankisté. Byla to chyba, které lze jen těžko uvěřit.

Výbušné téma: ruské tanky v Čečensku | foto: Technet.cz

Jedinou opravdu průkaznou zkouškou bojových vlastností jakéhokoliv druhu výzbroje byla a je válka. Jak a proč (ne)uspěla ruská armáda v Čečensku na přelomu let 1994 a 1995?

Něco je špatně

Vedení ruského státu vydalo ke konci roku 1994 ozbrojeným silám pokyn vypořádat se s čečenskými povstalci silou. Dne 11. prosince pak na půdu odtržené autonomní republiky vstoupily jednotky pravidelných ozbrojených sil. Úkolem motostřeleckých pluků a brigád bylo rychlým postupem na všech frontách dobýt území obsazená protivníkem, a umožnit tím civilní moskevské vládě znovu plně ovládnout vzpourou dotčené državy.

V samém počátku operace se začaly projevovat bojové neúspěchy ruských vojsk, která postupovala vpřed nikoliv beze ztrát. Nepříznivý vývoj taktické situace vyvrcholil na konci měsíce uváznutím postupu motostřelců v ulicích hlavního města Čečenska. Některé ruské jednotky byly navíc dokonale obklíčeny. Vyprošťovací útok, zahájený v noci a ráno dne 1. ledna 1995, na počátku rovněž do značné míry selhal.

Vrchní velení ruské armády především silně znepokojil neočekávaně vysoký počet zničených tanků (zejména T-72 a T-80) a jiných obrněných vozidel. Podle v současnosti uváděných údajů v ruských zdrojích bylo Čečenci zlikvidováno 50 až 65 moderních tanků. A mnohonásobně více bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů.

Modernizovaný tank typu T – 80 s dynamickou ochranou typu Kontakt 5, která...

Modernizovaný tank typu T – 80 s dynamickou ochranou typu Kontakt 5, která představuje druhou generaci tohoto druhu ochrany tanků. Údajně je odolná i proti podkaliberním průbojným střelám.

Selhání dynamické ochrany

Prvotním rozborem příčin ztrát bylo zjištěno, že ruské tanky nejsou vlastně schopné přestát palbu pěchotních protitankových zbraní s kumulativní hlavicí, jednak pancéřovek RPG-7, jednak SPG-9. Bojové výsledky ve skutečné válce postavily na hlavu ostré zkoušky dosahované na zkušebních střelnicích.

Tenký paprsek pronikne pancířem

Jak fungují kumulativní střely proti tankům

Podle ruských údajů již v roce 1938 vyzkoušeli němečtí ozbrojenci první kumulativní protitankové střely ve Španělsku. Masově se pak rozšířily v druhé polovině 2. světové války v armádách všech bojujících zemí. Proslulé se staly německé pancéřové pěsti, které, přestože působily jen na velmi krátkou vzdálenost třiceti až šedesáti metrů, umožňovaly pěšákům ničit i nejsilněji obrněné tanky spojeneckých jednotek.

Protitanková kovová střela (ocel, wolfram, uran) má tím vyšší průbojný účinek, čím vyšší rychlostí vylétne z hlavně děla. Kumulativní hlavice se vůči pancíři nemusí v protikladu pohybovat vůbec. Pancíř proráží velmi tenký paprsek (jinak proud žhavého plynu), který se proti obrnění řítí po explozi hlavice rychlostí až deseti kilometrů za sekundu. Nesmírnému tlaku zplodin usměrněné exploze odolává ocel jen chabě.

V pancíři se rozestoupí tenký průduch o průměru deseti až dvaceti milimetrů, kterým žhavý plyn šlehne do útrob vozidla. Ničivý účinek násobí ocelové střepiny, které se odtrhávají z vnitřní části pancíře.

Vznik průbojného paprsku horkého plynu umožňuje tvarování nálože hlavice. Nejvýznamnějším prvkem jejího uspořádání je kuželovitá dutina otočená podstavou k pancíři.

Nepříznivě na schopnost kumulativního dělostřeleckého granátu vytvořit účinný proud plynu působí rotace střely. V bezprostředně poválečném období proto tankům stačily k ochraně stejnorodé lité nebo válcované pancíře síly zhruba 200 milimetrů, protože projektily vystřelované z drážkovaných hlavní protitankových (i tankových) kanonů přes veškerá konstrukční opatření přenášely část energie rotace na bojovou náplň.

Mnohem krušnější časy pro konstruktéry obrněnců nastaly ke konci padesátých let 20. století. Hlavu jim zamotaly různě ve světě sestrojované bezzákluzové či raketové přenosné nebo převozné protitankové prostředky. Nerotující nebo jen pomalu se otáčející střely dokázaly podle typu probít pancéřové pláty do síly 400 a postupně až 900 milimetrů. Zdálo se, že dny tanků jsou jednou pro vždy sečteny.

Příslušníci hlavního štábu ruské armády pojali hlubokou nedůvěru ke konstruktérům a výrobcům tanků všeobecně. Nebylo divu. Do války v Čečensku se ruští technici holedbali tvrzením, že dynamická ochrana jejich tanků ve všech ohledech převyšuje obdobná zařízení zhotovovaná jinde ve světě. Rozuzlení záhady pak bylo pro všechny zúčastněné velkým překvapením.

Obrněnci z porcelánu

Sovětská konstrukční škola v souladu s úvahami o významu nasazení tanků na předpokládaném bojišti třetí světové války usilovala dodávat vojsku zbraně prvotřídních vlastností. Přelomovým strojem byl i z hlediska pancéřové ochrany přísně utajený typ T-64, zprvu opatřený pancířem věže ze silnostěnného oboustranného pláště z lité oceli s vnitřní hliníkovou výplní. Aluminium bylo později nahrazeno tyčemi z ultraporcelánu (speciální keramika) nebo koulemi z korundu. Takto seskládaný pancíř vykazoval vyšší odolnost před průrazy hlavic s usměrněným výbuchem.

Štafetu zdokonalování obrnění sovětských tanků převzaly stroje řady T-72B. Výrazným krokem vpřed byla mnohovrstevnatá ocelogumová lepená vložka vkládaná do čelních kapes v pancíři věže z lité oceli. Průbojný plynový paprsek deformoval tlakem ocelo-gumovo-ocelovou desku do následné mezidutiny. Poslední tenký ocelový plát se prohýbal tak, že vstupoval při vyboulování do proudu plynů, čímž mu odebíral energii. Celá vložka pak dokázala oslabit průbojný účinek paprsku až o 40 procent.

Jak Američané nechtěně naučili Sověty

Pancéřování tanků typu T-72 se podle ruských zdrojů velmi osvědčilo při střetu elitních syrských jednotek vyzbrojených novým sovětským strojem s izraelskou tankovou technikou během bojů v roce 1982 v Libanonu. Údajně jen mizivý počet tanků uvedeného typu utrpěl osudové průstřely.

Výrazně hůře byla syrskou stranou hodnocena účinnost kumulativních střel sovětské výroby na modernizované izraelské tanky vybavené do té doby neznámým druhem přídavného pancéřování. Přestože se za vítěze této války považuje obecně Izrael, Syřanům se podařilo ukořistit nepoškozený tank americké výroby M48 pokrytý krabičkami aktivního pancéřování neboli dynamické ochrany.

Pro úlovek mimořádného významu byl okamžitě ze Sovětského svazu vypraven do Sýrie transportní letoun AN-22. Při zpátečním letu s neobyčejně cenným nákladem na palubě bylo přepravní letadlo přinuceno (nejspíše britskými stíhačkami ze základny na Kypru) ke změně kurzu tak, aby přistálo na ostrově. K těžké a možná i fatální roztržce mezi velmocemi nedošlo, protože sovětští piloti sice provedli přiblížení na přistání, ale nad prahem dráhy přidali plyn a odlétli podle plánu do Budapešti. Ruská strana předpokládá, že letadlo nebylo stíhačkami dále pronásledováno, neboť jim došlo palivo.

Dynamická (reaktivní) ochrana tanků

Ve schránce z ocelového plechu jsou uloženy dvě destičky s trhavinou. Průbojný paprsek kumulativní protitankové hlavice nejprve přivede k výbuchu vnější destičku. Jeho energie částečně rozptýlí zaostření paprsku.

Následný výbuch druhé destičky způsobí kromě dalšího rozptylu paprsku i pohlcení pohybové energie plynů tím, že jim do cesty vyšle ocelový plátek. Proud plynu přijde o pohybovou energii nutnou k probití hlavního pancíře tanku.

Princip funkce reaktivní ochrany tanku.

Princip funkce reaktivní ochrany tanku.

Popel na hlavu rudých generálů

Dynamické pancéřování amerického původu bylo okamžitě prohlédnuto sovětskými konstruktéry, kteří velmi dobře rozpoznali jeho účel i způsob, jakým odolává průbojným paprskům kumulativních střel.

Sovětským odborníkům nebyla myšlenka na dynamickou ochranu tanků proti kumulativním střelám nijak vzdálená. Byli to právě oni, kteří již v roce 1949 uskutečnili pokus o sestrojení aktivního pancíře. Při zkoušce za účasti velitele tankových vojsk sovětské armády však došlo k výbuchu všech prvků dynamické ochrany naráz. Exploze tank naprosto zničila. Od té doby považovali důstojníci Rudé armády odpovědní za tankovou výzbroj nápad rozmísťovat trhaviny na vnějším plášti tanků za neuskutečnitelný a hlavně bláznivý vrtoch konstruktérů snílkovsky odtržených od skutečnosti. Veškeré výzkumné práce byly zastaveny.

Teprve počátkem osmdesátých let bylo bádání obnoveno, ale bez vědomí vlády i služebně příslušných byrokratů vojenskoprůmyslového komplexu. V roce 1980 pak znovu při přípravě ukázky účinnosti dynamické ochrany tanků exploze zničila celý stroj. Konstrukčnímu týmu se během jediného dne podařilo veškeré stopy po nehodě zamaskovat a vlastní zkouška proběhla uspokojivě.

Nedůvěru sovětských generálů vůči aktivnímu pancéřování rozpustila až kořist z Libanonu. Náhle bylo vše jinak. Sovětské tanky měly být také vybaveny doplňkovým pancéřováním. Nejlépe okamžitě.

Odpalovací zařízení pro protitankové rakety soustavy Fagot. Střely systému...

Odpalovací zařízení pro protitankové rakety soustavy Fagot. Střely systému zničily v průběhu bojového použití od roku 1982 jistý počet izraelských, amerických a ruských tanků. Dnes se jedná o již značně zastaralé zařízení.

Jak Sověti napálili Západní Němce

Jakmile se k nepřátelům Sovětského svazu dostala informace o vylepšení ochrany tanků Rudé armády, rozběhlo se nové kolo ve zbrojení. Stávající protitankovou munici bylo třeba nahradit účinnější. Souběžně se špioni NATO pokoušeli získat alespoň jeden prvek dynamické ochrany sovětských tanků. Z ruských zdrojů pochází informace, že nejméně jeden agent byl zastřelen v parku tankového útvaru umístěného na západ od státní hranice Sovětského svazu. Již odmontovaná schránka reaktivního pancíře se k nepříteli v tomto případě nedostala.

Mnohem vstřícnějším přístupem ze sovětské strany se vyznačovala ukázka moderní výzbroje tankových vojsk Sovětského svazu uspořádaná pro delegaci ze Spolkové republiky Německo. Uskutečnila se v období mírného tání vypjatého nepřátelství ke 80 let dvacátého století. Ke konstruktérům německých zbraní se tak bez překážek donesla informace o zbrusu nové třívrstvé dynamické ochraně sovětských tanků, která se nejspíše dokáže vypořádat i se střelami opatřenými takzvanou tandemovou (zdvojenou) kumulativní hlavicí.

Teprve po skončení studené války se ukázalo, že trojitý reaktivní pancíř na tank namontoval jistý praporčík sovětské armády, který dostal rozkaz vymyslet na Němce nějaký trik, aby si po návratu do vlasti neúčelně potrápili hlavy. Povedlo se. Zbytečné výzkumné práce v tomto směru údajně stály německou stranu zhruba 1,5 milionu západoněmeckých marek.

"Tajná čečenská zbraň" ruské tanky neničila

Selhání reaktivního pancéřování ruských tanků v Čečensku nezůstalo bez odezvy. Na hlavy náčelníků vojenskoprůmyslového komplexu se snášely ze strany příslušníků nejvyšších štábů hrozby a kletby, doprovázené pohrdavými odsudky odborných schopností dotčených inženýrů.

Konstruktéři tanků se postavili ke klevetám čelem. Na zkušebním polygonu postavili do řady několik tanků a pozvali ruskou generalitu, aby se na vlastní oči přesvědčila, jak skvělá je dynamická ochrana jejich tanků.

Každý obrněnec postupně zasáhlo devět střel opatřených kumulativní hlavicí. Generálům se obraz zkušebního válečného pole jevil zprvu velmi příznivě. Z tanků odlétávaly v kotoučích ohně a hustého černého dýmu kusy kovu. Z postřelovaných strojů následně stoupal k nebi šedý kouř. Tanky vypadaly značně pochroumaně.

Po sedmi minutách k odstaveným mašinám napochodovali muži z osádky a zaujali v tancích svá pracovní místa. Řidiči na rozkaz velitelů tanků nahodili motory a pomalou jízdou dovezli bojová vozidla před tribunu s generály. Ani jeden stroj neutrpěl zničující průstřel. Podle svědectví konstruktérů se tíživé ticho rozprostírající se nad davem generálů dalo krájet. Bojový neúspěch v Grozném se náhle jevil ještě tajuplnějším. Chybná konstrukce tanků ho zjevně nezapříčinila.

Zmatek nad zmatek

Podrobný rozbor nasazení tanků v Čečensku ukázal, že v prvé řadě nebyl velitelsky dobře připraven. Tanky vyslané proti nepříteli byly sice opatřeny prvky dynamické ochrany, ale nebyla v nich z dodnes neznámého důvodu umístěna trhavina, která je nezbytná pro správnou činnost zařízení. Na některé tanky pak nebylo aktivní pancéřování vůbec připevněno. Prý pro nedostatek času.

Jiné stoje přišly o prvky dynamické ochrany během jízdy městem, kdy je servaly nárazy zdiva při prorážení budov. Slabinou byla i taktika boje. Tanky byly ostřelovány z vrchních pater obytných domů do slabě pancéřovaných vrchlíků věží nebo z boků či zezadu. Nezvládnutá součinnost pěchoty s tanky umožňovala Čečencům snadno pronikat do míst, ze kterých mohli tanky s velkým úspěchem ničit.

Ruské druhé kolo

Z historie je obecně známo, že Rusové se dovedou z drtivých porážek rychle oklepat. Nejinak tomu bylo i ve válce v Čečensku. Například v březnu 1996 zaútočila tanková rota (tabulkově asi 10 tanků T-72B ) motostřeleckého pluku na povstalci obsazenou obec Gojskoje, bráněnou oddílem složeným zhruba ze čtyř stovek bojovníků.

V první fázi útoku vypustili obránci na tanky důsledně opatřené předepsanou dynamickou ochranou nejméně 14 řízených střel soustavy Fagot. Dvě rakety minuly cíl, protože se ostřelovaný tank vyhnul zásahům umným způsobem jízdy. Dvanáct střel tanky dostihlo. Na jeden stroj dopadly dokonce čtyři rakety krátce po sobě. Zbývající stroje trefila jedna nebo dvě střely.

Na nejhůře postiženém tanku byly poškozeny, nebo zničeny lafeta protiletadlového kulometu, pozorovací přístroj velitele a pozorovací periskop miřiče. Všechny tanky zůstaly přes drobné šrámy bojeschopné. Zraněn byl jen mířič jiného T-72B (nadporučík I. V. Abramov), když raketa, zručně naváděná na tank Čečencem, v sestupném letu probila slabou střechu věže. Důstojník byl popálen a utrpěl lehké zranění zátylku hlavy.

Následná palba tankových kanónů tříštivotrhavými granáty zničila palebná postavení vypouštěcích zařízení pro protitankové rakety. Po skončení bojového úkolu byl jeden tank odeslán do opravy (prostřelený). U ostatních byly přímo v poli vyměněny spotřebované prvky dynamické ochrany a tanky byly připraveny plnit další bojové úkoly.

Ruská armáda se rychle poučila. Navíc současný ministr obrany ruské vlády Sergej Kužegetovič Šojgu výslovně nelpí na vždy zeleném trávníku lemovaném sněhobílým obrubníkem před i za štábní budovou. On a jeho nejbližší podřízení posuzují výhradně výsledky bojové přípravy jednotky a její okamžitou připravenost k válce.

Je dobře, že i v naší zemi se v současnosti v politickomocenských kruzích rozvíjí debata nad otázkou, jsou-li tanky (shodou okolností rovněž T-72 a T-72M4CZ) vůbec nutnou součástí ozbrojených sil vyspělého demokratického státu. Závěrečné dobrozdání odborníků by mělo zajímat každého občana.

Autor:






Hlavní zprávy

BMW X3 xDrive20d 2011 ·...
BMW X3 xDrive20d 2011 ·...

r.v. 2011, naj. 65 931 km, diesel
660 000 Kč (s DPH)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.