I tak mírumilovné stvoření, jako je delfín, umí člověk zneužít.

I tak mírumilovné stvoření, jako je delfín, umí člověk zneužít. | foto: Profimedia.cz

Na Krymu vychovávali delfíny pro vražedné mise i na hledání bomb

  • 40
Inteligentní savci mohou být pro vojenské námořnictvo cennými pomocníky nejen při záchranných pracích nebo hledání min. Cílem jejich cvičitelů je už desítky let stvoření dokonalých zabijáků.

O tom, že společně s válečnými loděmi převzalo Rusko také ukrajinské vojenské delfíny, jsme již informovali v tomto článku.

Na světě jsou, alespoň pokud je nám známo, pouze dvě oceanária, která vychovávají a cvičí delfíny a také tuleně pro vojenské účely. První se nachází v kalifornském San Diegu na západním pobřeží Spojených států a druhé je ve strategickém černomořském přístavu Sevastopol. Zdejší zařízení se zabývá výcvikem delfínů a tuleňů od roku 1973. Podle skoupých informací se výcvik až v posledních letech začal vracet k původním vojenským účelům. Mořští savci měli námořnictvu především pomáhat hledat objekty na mořském dně.

Přístav Sevastopol

Výcvikové středisko připadlo Ukrajině v rámci dělení Sovětského svazu v devadesátých letech minulého století a na jeho provozu se nepříznivě odrážel neutěšený stav nástupnických zemí někdejšího státu dělníků a rolníků. Reportérka Business Insideru Jennifer Welshová zmínila, že nedostatek financí omezoval možnosti oceanária na minimum. Zaměstnanci ojedinělého zařízení nyní nijak netají uspokojení z toho, že nově spadají pod ruskou správu, od které čekají příliv peněz i technologický pokrok. A spokojená jsou i ruská vojenská místa. Vrací se jim totiž technologie, do jejíhož vývoje bývalý SSSR od šedesátých let vkládal velké naděje a tomu také odpovídající zdroje.

Pastevečtí psi oceánů

Skokový rozvoj vojenských technologií, který přinesla 2. světová válka, umožnil na přelomu padesátých a šedesátých let uskutečnit řadu neortodoxních myšlenek. Jednou z nich bylo použití delfínů jako "pasteveckých psů oceánů," jak se píše na stránce Programu mořských savců amerického Pacifického loďstva (SSC Pacific). Americké námořnictvo se na jedné straně obávalo min, které mohly snadno zamořit vody mezi komunistickou Kubou a Floridou, na druhé straně dobře znalo pozoruhodné schopnosti delfínů. Především jejich učenlivost, inteligenci a dar dokonalé echolokace. Souhrn přirozených vlastností z delfínů učinil potenciálně dokonalé válečné stroje.

Jejich určení bylo původně čistě obranné. Jednoduše řečeno měl delfín lokalizovat například minu. Tu už by potom nebylo těžké zničit. Postupem času americké námořnictvo vyvinulo pět vzorců nasazení, označených kódy MK4 až MK8. Z nich tři používají výlučně delfíni, jeden pracuje s tuleni a jeden počítá s přímou spoluprací delfína a jeho cvičitele v místě nasazení.

Týmy je možné během dvaasedmdesáti hodin nasadit kdekoliv na světě například při hledání omylem ztraceného torpéda nebo pumy s termojadernou výbušnou hlavicí. K takovým ztrátám totiž dochází jak při cvičeních, tak náhodně. Poprvé jednotky SSC při takovémto druhu nasazení nalezly střelu ASROC v hloubce osmdesáti metrů a umožnily její vyzvednutí z mořského dna. Došlo k tomu v listopadu 1970.

Na světě jsou jen dvě ocenária, kde se trénují delfíni pro vojenské využití. Na Krymu a v americkém San Diegu, odkud pochází tento snímek.

Do bojového nasazení se tyto podivuhodné jednotky dostaly poprvé ještě v šedesátých letech minulého století. Tehdy cvičení delfíni chránili americké potápěče operující ve vietnamských pobřežních vodách. Od té doby se mořští savci ve službách amerického námořnictva objevovali všude tam, kde byli nasazeni žabí muži. Tuleni amerického námořnictva byli v průběhu operace Trvalá svoboda přepraveni do Bahrajnu a podíleli se na krytí námořních aktivit.

Americké námořnictvo disponuje po celém světě řadou základen, které mohou jednotky SSC využívat. V Evropě je najdeme například v Dánsku, Německu nebo v Litvě.

Sovětská mlha

Bývalý Sovětský svaz začal s mořskými savci pracovat pravděpodobně někdy na počátku šedesátých let minulého století. Chorobné utajování ze strany sovětských i postsovětských úřadů nám však poskytuje jen málo vodítek, která by nám pomohla přesněji zrekonstruovat, jak tato práce vypadala. Nebudeme ovšem daleko od pravdy, když budeme předpokládat podobné, nebo stejné metody, jaké známe od námořnictva Spojených států.

Mnoho napovídá událost, ke které došlo v březnu loňského roku a kterou popsal Business Insider. Při běžném cvičení se ztratila trojice ukrajinských delfínů. Ti však nebyli cvičeni jen pro hledání min a ztracených předmětů. Jejich úkolem mělo být vyhledat, napadnout a zneškodnit nepřátelské potápěče. Že byli delfíni k těmto účelům cvičeni už dřív, potvrdil v televizním rozhovoru někdejší vyšší důstojník Černomořského loďstva Jurij Pljačenko.

"Takové věci se stávaly," uvedl Pljačenko, "ale delfíni se vždycky zhruba do týdne vrátili. Po našem vojenském výcviku už nebyli schopni přežít s ostatními tvory svého druhu. Proto se vraceli."

Není těžké si domyslet, kudy se ubíraly myšlenky vojenských plánovačů. Když dokáže delfín najít ztracené torpédo, proč by nemohl najít také ponorku? A když ji nalezne, proč by v její blízkosti nemohl odpálit nálož připevněnou na svém těle? Při obrovském tlaku vody by i exploze relativně malého množství trhaviny způsobila ztrátu cenného a nebezpečného plavidla. Že by přitom zahynulo i "živé torpédo" je samozřejmé.

Pod tlakem ochránců zvířat muselo americké námořnictvo přislíbit, že nebude inteligentní mořské savce zneužívat jako zbraně. Ale to ani v nejmenším neznamená, že je k takovému vražednému účelu nepřipravuje, stejně jako to dělalo námořnictvo Sovětského svazu a později Ukrajiny. Vycvičit delfína je totiž nepoměrně levnější než vyvíjet například podmořskou obdobu ničivých bezpilotních dronů. Levnější a patrně také účinnější. Tam, kde člověk nedokáže přírodu napodobit v celé její dokonalosti, tam ji pro své cíle zhusta zneužívá. V San Diegu stejně jako v Sevastopolu.