V článku Myslíte si, že jsou vaše data na CD v bezpečí? jsme se pokusili vyvrátit některé mýty, které v této oblasti panují. Následně jsme přinesli reportáž o výrobě optických médií v ČR. V dalším díle našeho miniseriálu o bezpečnosti dat, které si ukládáte na CD-R média, se budeme zabývat příčinami, jež vedou ke snížení kvality nosiče. Tuto problematiku nám pomůže osvětlit muž, který stál u zrodu prvního lisovaného CD, které vzniklo na našem území a patrně i v tehdejším východním bloku. Tou osobou je Ing. Stanislav Psohlavec, odborník na digitalizaci vzácných historických rukopisů, jehož služby využívá i Národní knihovna. Pro uchování vznikajících digitálních dat se musí zabývat i životností optických médií, které ke své práci potřebuje.
Bezpečí dat znamená kontrolu
Při výrobě CD-R médií působí mnoho faktorů, které mohou mít vliv na výslednou kvalitu takového produktu. Toto je potřeba si uvědomit při každé dlouhodobější záloze na takové médium a proto se vyplatí u každého kusu provést kontrolu a to nejen prostou kontrolu čitelnosti. Pokud byste po vypálení dat na CD provedli měření redundance (nadbytečnosti) vzniklého záznamu (BLock ERor, E11...E32) tak, jako jej provádí odborné pracoviště Digitalizace v Národní knihovně, výrazně tím zvyšujete pravděpodobnost, že vaše uložená data budou na určitou dobu v bezpečí. Provádět zmíněné testování v domácích podmínkách a hlavně správně interpretovat výsledky je ovšem pro běžného uživatele PC trochu obtížné.
Měření redundance je nutné opakovat v delším časovém intervalu tak, aby případné zhoršení vlastností bylo zjištěno dříve než dojde k nečitelnosti média a tím i vypálených dat. V případě Národní knihovny se provádí periodická kontrola vzorků. Redundantní data totiž slouží k případné obnově záznamu. Vinou stárnutí média, jeho horšími počátečními vlastnostmi, případně špatným vypálením a vlivem okolního prostředí (teplota, vlhkost atd.), redundance záznamu klesá. Jakmile spadne pod určitou mez, nestačí již nadbytečná informace na opravu poškozených dat a disk se stává nečitelným.
Proč vznikají problematická CD?
Proč média stárnou a jak rychle se to děje, je velmi složitá otázka. Jedno je však jisté, situace je lepší než před pár lety. Současné technologie výroby jsou již v podstatě na vrcholu a již není téměř kam dále jít bez zásadních změn technologie. Problém stárnutí současných médií byl vcelku úspěšně vyřešen. Do hry však vstoupil nový faktor.
Abychom mohli lépe pochopit příčinu častého výskytu nekvalitních CD-R médií na trhu, musíme se vydat do nepříliš vzdálené minulosti. Pro ilustraci uvádíme konkrétní případ z České republiky.
Proč klesá kvalita CD? Na vině je tlak trhu a snižování nákladů
Pro potřeby digitalizace dat využívala Národní knihovna dnes již neexistující média Kodak Gold Ultima. Z každé nakoupené dodávky (cca 2000 - 5000 kusů) byly vybrány vzorky, u nichž byly ověřeny kvalitativní vlastnosti. Po provedení záznamu následovalo měření jeho redundance a vyhovující CD byla ve dvou identických kopiích uložena do bezpečných skladovacích prostor. Média vykazovala vysokou a stálou kvalitu, jednotlivé dodávky se nijak neodlišovaly.
Zmíněná CD začala knihovna pro archivaci využívat zhruba před 6 lety. Mezitím nastal velký boom CD-ROM a CD-RW mechanik a vypalování dat na CD-R média se stalo masovou záležitostí.
Pro zálohu digitální podoby starých tisků v Národní knihovně se stále nakupovala osvědčená média, ale ta při kontrolách vykazovala náhle více chyb, až do té míry, že některé nakoupené šarže byly pro archivaci zcela nepoužitelné. Vysvětlení bylo jednoduché: na trhu s CD-R médii zavládl tvrdý konkurenční boj. Z tohoto důvodu byla osvědčená, ale drahá výroba přesunuta tam, kde byly nižší výrobní a mzdové náklady. Výsledek se dostavil - poklesly náklady, cena a kvalita.
Je samozřejmě veliký rozdíl mezi nároky kladenými na média pro potřeby archivace drahých dat a požadavky běžného uživatele PC, který si zálohuje své fotografie z dovolené. Pro všechny CD bez rozdílu však platí normy specifikované v barevně rozlišených knihách či chcete-li specifikacích jednotlivých formátů. CD média popisuje Žlutá kniha, CD-R zase Oranžová.
Všechna média uvedená na trh by měla splňovat požadavky specifikované v těchto normách. Čím lépe, tj. s větší rezervou jsou tyto požadavky splněny ihned po vypálení, tím větší dávka redundance zbývá na pozdější poškození a stárnutí. Media, která již hned po vypálení využívají při čtení významnou část redundance jsou sice nyní čítelná, ale nejsou pro dlouhodobé archivování dat vhodná.
Knihy formátůČervená kniha (Digital Audio) ISO 908: standard pro zvukový záznam. Definuje CD audio (DA formát), CD+G - compact disk + graphic, CD - MIDI, CD + text, CD Karaoke,Žlutá kniha CD-ROM, ISO 10149 a CD XA: standard pro počítače Zelená kniha CD-I: interakční disky, standard pro multimédia kde může nastat problém se synchronizací audio a video stopy. Bílá kniha: pro MPEG pro video, CD-ROM XA pro audio. Navazuje na Zelenou knihu. V současnosti nejpoužívanější. Standardy pro Video-CD, Kodak Photo CD. Oranžová kniha: standardy pro Photo CD, Magnetooptické pásky, CD-R média, CD-RW média. Modrá kniha: standardy pro smíšený disk, CD-I ready disk, Bridge disk. |
Známá značka nemusí znamenat kvalitní médium
Pravidla spotřebního trhu, nejen v oblasti CD-R médií, jsou neúprosná. Z větší části rozhoduje cena, případně ještě komfort kupujícího, který je dán maximální rychlostí možného záznamu na CD. Kvalita je v této oblasti velice relativní pojem. Naprostá většina běžné produkce je orientována směrem ke krátkodobému využití a tomu odpovídá i předpokládaná životnost CD-R.
Nenechte se mýlit reklamními nápisy typu: Super Audio, DataLife plus apod.. Rozhodující je výrobce, nikoliv značka. Na hotové CD se dá napsat cokoliv, záleží na tom, jak bylo vyrobeno. Majitel (distributor) značky hledá, jak už bylo řečeno, takové výrobce, kteří mu zaručí nízké ceny a optimální ( tj dostatečnou, nikoli nejlepší) kvalitu pro potřeby trhu. V důsledku může být úplně jedno zda si koupíte CD značky AAA s označením „Data bezpečně uskladněná na celý život“ za 50 Kč, nebo značky BBB bez označení, za 5 Kč. Podle informací v podobě ATIPu velmi často zjistíte, že CD jsou naprosto identická a od úplně stejného výrobce. Aby tento fakt nebyl tak jednoduše odhalitelný, nebývá někdy výrobce v ATIPu vůbec uveden. Tento fakt ale již sám o sobě může vést k podezření. Nízká prodejní cena tedy neznamená, že médium musí být nutně nekvalitní a naopak.
Záleží pouze na managementu společnosti zda se rozhodne podle situace na trhu změnit výrobce či nikoliv. Tato změna však s největší pravděpodobností znamená výkyv kvality.
ATIP - Absolute Time In Pregroove(viz také článek o výrobě CD)ATIP má každé vyrobené CD-R médium. Bez informací v něm obsažených by bylo CD-R, pro vypalování, nepoužitelné. ATIP obsahuje tyto informace: kapacita média, výrobce, způsob výroby, typ disku, podporované rychlosti zápisu, informace o algoritmu nahrávání pro každou rychlost, absolutní čas začátku disku, poslední adresu na kterou je možné ještě zapsat data (total Space), poslední adresu pro lead out, který má každá multisession. |
Musíme ještě poznamenat, že veškeré údaje o kvalitě, životnosti a s tím spojenými výrobními postupy jsou majiteli značek, respektive samotnými výrobci přísně chráněny. Každý výrobce tvrdí, že právě jeho média jsou nejlepší a zaručují dlouhou životnost.
Výše uvedené postřehy nelze nijak paušalizovat. Samozřejmě, že existují na trhu kvalitní a méně kvalitní CD-R média. Lepší média budou pravděpodobně dražší, ale jak již bylo zmíněno, prodejní cena není úplně přesný indikátor kvality.
CD od jednoho výrobce se liší
Technologie výroby CD-R je v současnosti na svém vrcholu. O výrobě CD-R médií se můžete dočíst v naší reportáži.
CD-R disky se vyrábí pomocí takzvaného stamperu nebo-li matrice. Každá matrice má svoji životnost. Výrobu je tedy nutné občas na určitou dobu přerušit, matrici vyměnit, doplnit spotřebovávané materiály a stroje přenastavit. Proces se periodicky opakuje. Je logické, že každý náběh a stejně tak i dojezd výroby se provázen změnou v kvalitě médií. Jiné vlastnosti mají první vyrobené kusy, jiné v době uklidněné plynulé výroby a jiné budou mít média vyrobená ke konci životnosti matrice. Přitom náběh výroby je poměrně strmý, zatímco doběh je obvykle pozvolný. Zlatý střed bývá nejkvalitnější, jenže dostačující vlastnosti má podstatně větší část výroby. Snahou každého výrobce je vypustit na trh co největší množství médií z každé šarže, tj minimalizovat odpad, který představuje zbytečně vynaložené výrobní náklady. To znamená, že tolerance z jeho strany, vůči kvalitativním vlastnostem média, se značně zvětšuje. Limitem jsou pouze požadavky Oranžové knihy, které však nejsou zase až tak přísné, jak by se mohlo zdát.
Jak poznáte, zda vámi koupené CD je vyrobeno v optimální fázi výroby? Nijak! Tento fakt nelze nijak zjistit, jedinou možností je již zmiňované individuální testování redundance zápisu a následná úvaha o koupi více kusů z „dobré“ dávky, protože bezprostředně za sebou vyrobená media mají téměř identické vlastnosti.
V příštím díle vám poradíme, jakým způsobem z CD-R médii zacházet tak, aby vám na nich data vydržela co nejdéle.
