- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ovšem 3D a nebo stereo je rozdíl-3D většinou při sledování leze z obrazovky ven ale z počítačového monitoru-/ z plasmy-LCD to nefunguje/- stereo je od začátku obrazovky do obrazovky-- tak jak sledování stereo fotek kotoučků přes kukátko stereo.Dovezl jsem si minulý měsíc z ArizonyJen tak z legrace dělám anaglyf a to je perfekt efekt -Kdyby nebylo těch potlačených barev tak je záběr jako z IMAXU.Mám zkušenost že dva pevně nastavené ftoaparáty s objektivy 12 cm od sebe můžete fotit od pěti metrů do 50 sáti metrů aby ten snímek vycházel z monitoru na Vás-Když jsem fotil houby-- kromě muchomůrky červené--. tak jsem fotil jedním foťákem z 20 ti cm a posun byl jeno půl cm.Takže s fujifilmem se bude dát fotit od 3 metrů do100 metrů protože má optimálně od sebe objektivy 7 cmm--odzkoušené.
teta se strejdou mají něco podobného už desítky let.......taky dva objektivy vypadá to podobně a dělá to barevné stereosnímky, které se prohlížejí ve speciálním prohlížeči na kotoučcích
První experimentální stereofoťáky existovaly už na začátku 20. století a první komerčně vyráběné se dělaly někdy v 50. nebo 60. letech. Fotilo se diapozitivně na malá políčka asi 6x9 mm nebo tak nějak. Oba snímky, pravý a levý, se umístily do papírového kotouče do rámečků na opačných stranách kotouče. Kotouč se vložil do prohlížečky se dvěma okuláry a proti světlu byl vidět 3D obraz. Ještě v sedmdesátých letech se v ČSSR prodávaly ty prohlížečky i u nás (Meopta) a kotoučky se daly koupit na stejných místech jako pohlednice - existovaly z Prahy, Orloj, Ještěd apod.
Možná byste mohli navázat "historickým" článkem pokud byste třeba někde u Škody ve Vodičkově nebo u sběratele našly ty prohlížečky. Mohlo by to být velmi zajímavé.
jestli to dobre chapu, tak neco podobneho je i v technickem muzeu v brne :)
Je to asi 15-18 let co se objevil v CH a D aparát s filmy na 3D a jeden lab dělal
papíro-plastové 3D fotky jaké jsou vidět ještě dodnes ale od profíků v kioscích
po celé Evropě. Bylo to tenkrát jednoduché a amatérské, drahé a myslím že asi
tak po roce a půl to zaniklo pro nezájem. Stereo brýle nebyly pořeba, efekt 3D
byl viditelný změnou úhlů náhledu na pohlednice.
Nechápu proc se furt pletou hrusky z jabkama. To žádné 3D není. Je to obyčejná stereovize, nic víc. Pod 3D si představuju zařízeni, ktere dokaze zaznamenat a kompletne reprodukovat (rekonstruovat) 3D scénu okolo sebe.
přesně tak, starý známý stereoskop, v provedení s digitální foťákem, blbost na hraní proděti. . Žádné 3D se nekoná.
Princip pořízení 3D scény je jasný, ale prosím vás, můžete mi někdo vysvětlit, jakým principem se dělá promítání? Natož na papíře? To jsem se v článku nějak nedočetl. Díky
zřejmě to bude něco takového:
ale na papíře nevim, asi je přes to ještě nějaká vrstva čehosi....
3D efekt pomoci bryli chapu - kazde oko dostane jiny obraz a mozek si to slozi. Jak ale chteji dosahnout prostorovosti na fotoramecku nebo vytistenem papire, to si predstavit nedokazu... Zaspal jsem neco nebo je to jen marketingovy tah?
No já nevim, zatím mě to nechává dost chladným. Z článku jsem se též princip nedozvěděl..... tak nevím, asi jsem taky spal.
-
ale možná viz http://www.youtube.com/watch?v=IhDKJ1hUo00 - něco málo tam lze zahlédnout.........
Já už dávno dělám 3D fotky s normálním digitálem. Návodů je po netu spousta, česky třeba na 3djournal.com. Jediný problém je, když se ve scéně něco rychle hýbe, ale tomu se dá často vyhnout nebo to doretušovat.
no ale pokud jsem po prvním shlédnutí pochopil, tak to je s brýlemi, což je známo už od dob časopisu ABC. Ale tento článek je o 3D bez brýlí.....