Říkal jsem si dávno, že není možné, aby se za pár generací vyšlechtily nějaké vlastnosti bez toho, aby se zkušenosti z cvičení přenesly na další generace. Asi to nebude jen strach, co se dědí.

Jenže epigenetická změna patrně není trvalá, kdežto u těch ras se o trvalou změnu jedná.

No hurá, konečně můžeme nahlas hovořit o tom, co všichni dávno známe - že návyky jsou dědičné (a bude to i politicky korektní, protože to dokážeme vědecky zdůvodnit)

Aniž bych četl celý článek, tak si myslím, že je logické, že strach se dědí, protože díky strachu z čehokoliv co je nebezpečné může cokoliv živého přežít.

Nebýt strachu a dědičné informace toho, z čeho ten strach mít, nepřežil by žádný živočišný druh.

Strach je daný geneticky, to se vědělo, ale nové je, že se může zdědit strach z konkrétní věci po otci i když jeho předkové se toho nebáli.

Dovolil bych si dát příklad jak to funguje.

Pampeliška, v květnu, když vykvete má kolem sebe bohatý trs listů, Když ale roste na chodníku, kde je sešlapávaná, nebo na pěstěném trávníku, kde je neustále sečena, co se stane ?

Pampeliška po posečení nebo po ušlapání nevytvoří bohatý trs listú, ale vytvoří růžici listů, které jsou těsně přitisknuté k zemi a vegetuje dále i v těch pro ní nepříznivých podmínkách. V květnu si toho všimněte.

Všechno musí mít nějaké odůvodnění:

Včerejší odůvodnění podle neodarwinistů je : došlo k náhodné mutaci, a pampeliška náhodně vytvořila růžici listů přitisklých k zemi. Náhodná mutace se náhodou  projeví  u všech sečených  a  pošlapávaných,  a výsledek té náhodné mutace je úplně stejný u všech nesčetných  pošlapávaných pampelišek . vytvořily přízemní růžici. Je jasné, že tady je vysvětlení neodaewinistů vedle jak ta jedle.

Dnešní vysvětlení podle epigenetiky : rostlina nějakým způsobem reaguje na změny. Epigenetický kód vypne geny odpovědné za tvar rostliny - růst vzhůru, a zapne geny odpovědné za tvar - růst při zemi jako růžice. Tato změna není dědičná, v příštím roce pampeliška zase vytvoří bohatý  trs  květů ( dokud se nepošlape). Život takto může reagovat na změny podmínek, ovšem pouze v rámci genetické výbavy, když nemá vhodné substituční geny, umírá.

Nejde o tu konkrétní pampelišku, ale o její potomstvo. Rostliny mají obecně velmi bohatý program přizpůsobení se prostředí, protože na rozdíl od živočichů nemohou jenom tak odejít jinam. Takže pokud budete sešlapávat pampelišku, poroste jinak, než kdyby třeba rostla na louce. Ptejte se proto, jak bude vypadat potomstvo té sešlapávané pampelišky, pokud bude vyseto na louku, tj. zda bude vypadat stále "sešlapávaně", nebo to bude normální luční pampeliška (teď opomíjím, což patrně netušíte, že pampelišek existují desítky druhů, takže ta z chodníku může být úplně jiný druh než ta na louce - dále připomínám, že pampeliška je víceletá rostlina, takže v příštím roce na tom místě vyroste tatáž, kterou jste vloni sešlapával). Ten článek vypráví o tom, že v některých případech se zřejmě epigenetické změny mohou přenášet na potomstvo. Na rozdíl od genetických změn ale nejsou trvalé, zřejmě po určitém počtu generací vyhasnou (píšu "zřejmě", protože se jedná o vcelku nový objev, který zatím není dobře prozkoumán). Toto zjištění tudíž není v rozporu z neodarwinismem.

ne "vychovám", přímo vytvořím, sorry

Tady je velmi sofistikovaná diskuze, ale chápu to správně i já jako laik? Budu-li teda dávat někomu do nosu (pravidelně, za daných podmínek), vychovám z jeho dětí - i následujících generací - bázlivé ovce?

Ne. Bolest by musel dlouhodobě provázet nějaký společný indikátor, pak by potomci oběti skutečně mohli vnímat onen indikátor jako hrozbu, aniž by v souvislosti s ním zažili cokoliv nepříjemného.

Pan Švadlenka,

dole pan Švadlenka udělal nečekaný obrat "Už se začíná uvažovat, že by tímto způsobem mohla probíhat evoluce".

To co každý normálně logicky  uvažující člověk poznal, totiž to, že  Darinowa vývojová teorie nemůže vysvětlit evoluci, pomalu, ale jistě leze na povrch. Teorie, která nejméně 150 let podstatným způsobem ovlivňovala  myšlení světa se ukazuje jako falešná myšlenka, která bude mít maximálně podpůrnou funkci.

Velice zajímav=é bude sledovat chování představiteů darwinismu a nedarwinismu. 

Konečně to ukazuje i pan Švadlenka : " Ono je to svým způsobem smíření darwinismu s lamarckismem". To kdybyste řekli ještě loni u zkoušky z genetiky, tak vás vyhodí ne ze zkoušky, ale ze školy.

Nejsem genetik, ale sleduji zásadní nové trendy. Epigenetika se těžce probíjí přes dobře placená a teplá místa evolučních vědců pro které toto nové odvětví vědy znamená profesní kolaps.

Že nejsou věci tak jednoduhé, jak je popisuje ta či ona teorie, se jednou za čas ukáže ve všech oborech, nicméně pokud nová teorie dopňuje a rozvíjí teorii stávající, neznamená to v žádném případě, že by stávající teorie byla od základu chybná. V každém případě na to, že by vědci začali uznávat tu vaši teorii, postavenou na stvoření světa z varlat boha chaosu (nebo čemu jste se rozhodl věřit), tak na to zapomeňte.

A já si říkal, proč máme tolik politických pobudů! Oni mají strach, že je z teplého křesla někdo vyšoupne.

DNA bla bla. Kdyby to tak bylo tak proc ma tolik uspesnych rodicu tak zabednene a nepouzitelne potomky. Proc maji top sportovci deti ktere maji nulove sportovni vlohy atd...

Statistika a pravděpodobnost.

Valná většina chytrých lidí má chytré děti. (Což nemusí znamenat úspěšné, protože jim třeba může chybět dravost, což není vlastnost nutně dědičná, ale často daná hladem v mládí.)

Valná většina fyzicky nadaných rodičů má fyzicky nadané děti (dá se to dobře změřit třeba u rychlosti mechanické reakce).

Některé děti chytrých rodičů jsou tak ještě nadanější než rodiče, některé děti sportovců jsou ještě lepší sportovci.

Příroda však vytváří mutace i na opačnou stranu.

(A to nemluvím o nemocech a jiných nešťastných náhodách.)

R.I.P. Darwinova jediná správná teorie. Tímto je dáno, že přirozený výběr je jen sekundární mechanizmus.

kdyz necemu nerozumim, tak radeji mlcim