Rusko s Asadem dela neco podobneho, co delaly USA ve stredni a jizni Americe v druhe polovine 20. stol. a cely svet jim za to nadaval. Proste ze skupiny parchantu si vybrali toho, ktery se nekamaradil s Rusama a podporovali ho, aby najednou nezjistili, ze se Rusum podarilo do nove spratelene zeme propasovat nejaky rakety s jadernyma hlavicema. Samozrejme se to vzdycky zvrhlo, protoze jak parchant vyhral, tak zacal likvidovat opozici ve velkem a krutym zpusobem. Nekdo tomu rika stabilita, ale domaci obyvatelstvo takto mezinarodne stabilni rezim prakticky vzdy odskace. A jak je poradek doma a parchant jeste vic posili, muze zacit uvazovat o utoku na nejakyho souseda, tak nakonec i ta mezinarodni stabilita vezme za sve. V Syrii, ktera se vzdycky s Ruskem kamaradila, se ale zapadnim spojencum moc bastarda, ktery si ve vrazdeni vlastnich lidi uz vybudoval vice nez solidni renome, moc podporovat nechce. Jedine, co od nej muzou ziskat, je urcita mira pomoci v boji proti IS. Ale ne moc ucinna, protoze pote, co Asadovi Zapad nechal v podstate volnou ruku (chemicke zbrane byly jen PR gesto bez vetsiho vyznamu), Asad spis prohrava, prestoze nikdo moc nebrani Iranu ani Rusum, pro ktere jeho podpora neni nejmensi politicky problem, aby mu pomahali, jak dovedou. A do toho jeste Turecko, klicovy clen NATO v regionu, ktere by nejradsi vymlatilo vsechny v regionu, ale nejvic Kurdy, protoze jim nechce priznat pravo na sebeurceni, ikdyz je diskutabilni, jestli by na to Kurdove v soucasne dobe socioekonomicky meli, spise ne, nicmene jistou cestu k budouci autonomii a snad i samostatnosti by si pravdepodobne zaslouzili. Jinymi slovy, syrska rovnice nema civilizovaneho reseni bez velkych kompromisu a bez spojovani se s certy proti dablum. A ikdyz to udelame, vysledek bude znacne nejisty a podle dosavadnich zkusenosti spis problematicky a uplne chapu, proc se do toho politikum vubec nechce.