S pasáží o náletu na Wilhelmshaven je to takové divné...
Jednak cíle bylo dosaženo, jenže kvůli kouřové cloně nešlo vyloučit, že by pumy nezasáhly válečné lodě, ale pevninu - a v té době byly útoky mimo striktně vojenské cíle zakázány. Takže se Wellingtony obrátily s pumami zpátky domů a až potom je napadli Němci*. (I když rozumím tomu, že poznámka o "dosažení cíle" nejspíš takto myšlena nebyla.)
A hlavně: onen nešťastný prosincový nálet byl ve vyšších kruzích zhodnocen mj. tak, že dva ze tří velitelů squadron nedodrželi formace - a ten třetí, co držel své stroje pohromadě, ztratil "jen" jedno éro. Proto se ještě stále věřilo, že by správně vedená a udržená formace měla být schopna se stíhačkám nepřítele ubránit - o tuto iluzi přišli Britové až v lednu 1940, opět při denním náletu.
* OT: právě dlouhá reakční doba Luftwaffe byla jednou z příčin, proč se nevěřilo v existenci německého radaru, potažmo pravdivosti Oslo Report - akorát Britové nevzali v potaz, že Němci nemají jejich systém řízení, ale vlastní - včetně toho, že informace musí probublat od radarů přes velení Kriegsmarine k Luftwaffe a až pak ke stíhačům.
