Z šedého zástupu různých kompaktních digitálních fotoaparátů se postupně vydělila podtřída, která bývá označována jako „ultrazoomy“. Jde o fotoaparáty s nevýměnným objektivem, který má proměnnou ohniskovou vzdálenost – zoom. Jako ultrazoomy se označují fotoaparáty s více než sedminásobným rozsahem zoomu, ale pro potřeby našeho textu to zpřísníme na desetinásobek a více. I tak by nám dnes v síti zůstalo příliš mnoho úlovků, ultrazoomy zkrátka letí a téměř každá větší firma v nabídce nějaký má. Proto se zaměříme pouze na ty, které disponují optickou stabilizací. Udržet dlouhé ohnisko v roztřesené ruce je totiž věc velice obtížná i za ideálních světelných podmínek. A těm, kteří se nechtějí tahat se stativem, přichází na pomoc vyspělá technika – pohyblivý mechanismus, který dokáže stařecký třas kompenzovat.
Díky našim zpřísněným kritériím nám vypadne široká a u nás velmi populární řada Olympusů C7xx. Nemají optickou stabilizaci. Tu Olympus opustil u legendárního C2100. Od Canonu zde najdeme Canon PowerShot S1 IS, Nikon má svůj Coolpix 8800. Nově nám do této kategorie vstupuje Konica Minolta s DiMAGE Z3 a Panasonic je tu plně zabydlen se svou řadou Lumix FZ. Počáteční přehled v této pestré nabídce snad zprostředkuje naše cenová osa.
Pro demonstraci možností, které se vám otevřou, pokud si pořídíte některý ze zmíněných fotoaparátů, jsme proti sobě postavili dvě horké novinky: Konicu Minoltu DiMAGE Z3 a Panasonic Lumix FZ20. Kdybychom chtěli udržovat rovnováhu sil, bylo by férové postavit proti DiMAGE Z3 odlehčený Lumix FZ3, ale nám půjde spíše o to, pomoci vám při rozhodování, zda je výhodnější ušetřit a koupit něco podobného Z3, nebo investovat výrazně více do FZ20.
Srovnání Lumixů FZ3 a FZ20
Přesto i tak zanedbáme horní okraj cenové osy, protože zde se nachází přístroje, které aspirují na poloprofesionální nasazení a jejich schopnosti by nám efektivní srovnání značně ztížily.
Cenová osa ultrazoomů s optickou stabilizací
Extravagantní konstrukce - Dimage Z3
DiMAGE Z3 se vyrábí ve dvou barevných variantách: černé a stříbřité
DiMAGE Z3 je přístroj, který vás svými rozměry ani váhou nijak nezaskočí (108 x 80 x 83, 335 g bez baterií). Rozměrovou nenápadnost si vynahrazuje tvarovou extravagancí. Na první pohled to vypadá, jako by fotoaparát vznikl spojením dvou nezávislých částí (objektivu a úchopu se spouští a voličem motivových programů). Design není úplně samoúčelný. Umožňuje velice pohodlné a pevné uchopení. To se ale trochu naruší, když chcete začít s ovládáním. Spoušť není umístěna na horní hraně, ale je vysunuta dopředu. Ukazováček je ale stále nutné krčit, takže se už na držení nepodílí.
Ovládací prvky na úchopu
Palec dostane za úkol ovládaní zoomu, ten totiž není pod spouští, ale před voličem programů. Šlo by o příjemnou inovaci, kdyby ovladač zoomu svými rozměry nebránil právě otáčení voliče. Málokdy se mi podařilo otočit jím bez malé změny ohniska. Za voličem jsou dvě tlačítka – první ovlivňuje funkci blesku a druhé zapíná režim makro. Uvnitř úchopu je místo na čtyři tužkové baterie. Mezi úchopem a objektivem je krátká příčka, na jejíž spodní hraně najdete dvířka kryjící otvor paměťové karty. Ta zřejmě kvůli snadnému otevíraní trochu přesahují obrysy fotoaparátu, a tak jimi budete nechtěně klapat až příliš často. Ničemu to nevadí, SD karta drží ve slotu sama o sobě, ale příjemné to není.
Zadní strana Z3 a tlačítka na ní
Modul objektivu má na zadní straně displej, EVF hledáček a několik ovládacích prvků. Zajímavý je ten pod displejem. Skládá se z vypínacího tlačítka, které je obkrouženo otočným voličem. Vybíráte jím, zda si chcete obrázky prohlížet (spodní poloha) anebo fotografovat pomocí displeje (střední poloha) či hledáčku (horní poloha). Vpravo od displeje je čtyřsměrný volič, který má potvrzovací tlačítko uprostřed a pod ním trojice tlačítek (vstup do menu, rychlý náhled na obrázek/jeho smazání, výběr množství informací zobrazených v hledáčku). Displej samotný je maličký (78.000 pixelů, uhlopříčku pouhých 3,8 cm si uvědomíte, zvlášť když Z3 neustále střídáte za FZ20) a jeho barvy mi navíc přijdou poněkud přesvíceně mdlé. Hledáček nad displejem (118.000 pixelů) má dioptrickou korekci. Za ním se skrývá blesk, který nelze efektně vyklápět stisknutím tlačítka, musíte ho prostě zvednout prsty. Nad ním jsou sáňky pro externí blesk, který ale musí mít třípinový konektor Minolta, takže jste vlastně omezeni na tři z jejich nabídky. Pod objektivem a v jeho ose je plastový závit pro stativ. Na straně, kryty gumovou záslepkou, mají své místo konektory (nabíječka, A/V, USB). Plastovou krytku čočky lze přichytit k tělu, takže ji neztratíte. Plastové je i celé tělo fotoaparátu a všechny ovládací prvky. Navíc je to ten druh plastu, který svou umělost dává jasně najevo, takže Z3 působí nezaslouženě levným dojmem.
Vsuvka: Dimage Z3 versus Z2
Během testů jsem se na krátkou chvíli dostal i k DiMAGE Z2. Není tu prostor na dlouhé srovnávání, takže jsem se zaměřil hlavně na design. A v tom paradoxně (alespoň podle mého vkusu) dostává Z3 od své předchůdkyně na frak. Nehezká černá tlačítka na zadní straně Z3 jsou na starším modelu stříbrná a elegantněji uspořádaná. Stejně tak příliš rozměrný ovladač zoomu před voličem režimů je na Z2 menší a tolik nepřekáží.
Tabulka shrnující hlavní rozdíly mezi DiMAGE Z2 a Z3
Zadní strana DiMAGE Z2 působí elegantněji
Klasická konstrukce s mohutným objektivem - Lumix FZ20
Lumix FZ20 je pravým opakem DiMAGE. Tělo má klasickou konstrukci, které dominuje mohutný objektiv. Plášť objektivu je kovový, tělo fotoaparátu je z polykarbonátu, který je na úchopových místech změkčen gumovým prvky. Celek nejen působí mohutně (127 x 87 x 106 mm), ale má také odpovídající váhu (520 g). Zatímco Z3 jsem v případě nouze strčil do kapsy mikiny, s Panasonicem bych si to nedovolil.
Lumix FZ20 seshora
Předchozí generaci Lumixů byl vyčítán málo výrazný úchop. FZ20 to napravuje a prsty se konečně nemusí tísnit. Výsledek stále není optimální, ukazováček jsem musel ke spoušti trochu vylamovat a nahmátnutí malého výčnělku, kterým se ovládá zoom, není úplně jisté. Mimochodem - jak Lumix, tak DiMAGE mají pohyb zoomu řešený jedinou rychlostí. Ta je příliš rychlá pro malé změny ohniska a naopak příliš pomalá pro rychlé přechody z jednoho extrému do druhého. Vedle spouště je na FZ20 malé tlačítko, kterým aktivujete režim sériového snímání. A o kousek dál je opět klasický volič programů, na němž je jako jedna položka netradičně i makro.
Zadní strana Lumixu
Zadní straně dominuje veliký displej (5,1 cm), který má velice jasnou a živou kresbu (130.000 pixelů). Bohužel je kryt sklem, které vystupuje, takže bude zřejmě rychle chytat šrámy. Vpravo od displeje je čtyřsměrové tlačítko, kterým nejen procházíte menu, ale v klidovém režimu jeho jednotlivé polohy fungují jako čtyři samostatná tlačítka (samospoušť – doleva, režimy blesku – doprava, expoziční kompenzace – nahoru, rychlý náhled na poslední obrázek – dolů). Další dvě samostatná tlačítka slouží ke vstupu do menu a mazání obrázků. Nad displejem najdeme další tři: přepínání obrazu z hledáčku na displej a naopak, volba množství informací v obraze a velice důležité tlačítko Exposure, o němž si povíme více později. Nakonec je tu šoupátkový vypínač a zelená LED indikující chod přístroje. Elektronický hledáček (s dioptrickou korekcí) je umístěn v nejzazším levém horním rohu, takže vám při pohledu do něho nebude vadit nos. Jeho obraz mi ale přišel trochu malý a rastr přitom zase příliš zřetelný (rozlišení 114.000 pixelů). Raději jsem používal displej. Nad displejem je tlačítko vyklápějící interní blesk. Jsou zde i sáňky na připojení externího blesku. Kovový závit pro stativ na spodním hraně není v ose objektivu. Na těle jsou dvě masivní krytky. Jedna na boku ukrývá konektory (USB s A/V, napáječ a drátová spoušť), druhá na spodní hraně společná pro akumulátor a SD kartu.
Vsuvka: Baterie u Minolty versus akumulátor u Panasonicu
DiMAGE a Lumix tak zastupují každý rozdílný koncept. DiMAGE používá AA baterie, které koupíte na každém rohu, Lumix proprietární LiIon akumulátor. Osobně dávám přednost bateriím, ale výhoda lithiového akumulátoru je ve velmi přesné indikaci zbývajícího množství energie. Dílky na displeji opravdu ubývají proporcionálně. Dodávaná rychlonabíječka akumulátor nabije za 2 hodiny a pak s ním můžete vyfotit asi 240 snímků. Mlčel bych, kdyby náhradní nestál nekřesťanských 2400 Kč bez DPH.
Přepínač ostření na objektivu
Na Lumixu najdete zajímavé ovládací prvky i na samotném objektivu. Jde o ostřicí prstenec ovládající manuální ostření. K jeho aktivaci je nutné na objektivu nejdříve přesunout přepínač z režimu autofocus do manuálu. Při pohybu prstencem se na displeji zobrazí lupa, která mnohonásobně zvětší střed obrazu a usnadňuje zaostření. Snadné to ale stejně není. Displej prostě nemá to rozlišení jako hranol, a tak velice pomůže, když v místě zaostření je něco s výraznými konturami nebo rastrem. Pomoci si při hledání dokonalého zaostření můžete i přesunutím přepínače do třetí polohy, kdy vám Lumix zaostří podle sebe a vy si prstencem jen korigujete. Na konci objektivu je ještě jeden prstenec. Ten lze odšroubovat a odhalit tak závit, na nějž se našroubuje obroučka, na jejíž konec přijde dodávaná masivní sluneční clona. Ta nejen dodá Lumixu profesionální vzhled, ale také obsahuje závit na filtry o průměru 72 mm. Co mě naopak zvedlo ze židle, je fakt, že dodávanou krytku objektivu nelze nijak přichytit k tělu, takže už teď ji můžete považovat za ztracenou.
Lumix s nasazenou sluneční clonou
I Lumix je k dispozici ve dvou barevných variantách: černé a stříbrné.
Ovládání a funkce
-
Dimage Z3
Při používání DiMAGE Z3 můžete vyjít z 11 přednastavených režimů. Je to obvyklé AUTO, P, A, S, M a záznam videosekvence. Navíc jsou tu kreativní režimy: portrét, sport, krajina, západ slunce a noční portrét. Malá specialitka vás čeká při používání jinak „hloupého“ režimu AUTO: fotoaparát je sám schopen podle kompozice scény přejít na odpovídající kreativní režim, pokud to uzná za vhodné (lze vypnout).
K dispozici jsou dva makro režimy. Standardní makro ostří od cca 10 cm a supermakro od centimetru jediného. To už ale počítejte s problémy při nasvěcování scény. Objektiv vám bude každý rozumný zdroj světla stínit.
Sériové snímání snímků má svou silnou stránku v režimu UHS (Ultra High Speed), kdy je exponováno až 15 snímků 1280x960 pixelů rychlostí 10 snímků za sekundu. Můžete si vybrat, zda má být uloženo prvních nebo posledních 15. V normálním režimu a nejvyšší kvalitě ale dostanete jen 2 snímky rychlostí 2,5 snímku za sekundu. Při snižování kvality se rychlost zvýší na 2,2 snímku a množství snímků roste.
Blesk má dosah 0,2 až 4 m na široké ohnisko (1,2 až 2,5 na teleobjektiv). Máte k dispozici předzáblesky pro redukci jevu červených očí a také synchronizaci blesku s dlouhými expozičními časy (blesk bude ale odpálen vždy na začátku expozice).
Při kompozici obrazu můžete pomocí tlačítka "i+" zvolit množství informací, které se zobrazují v hledáčku nebo na displeji, ale nabídka je celkem omezená: standardní režim s expozičními informacemi, totéž ale s živým histogramem a nakonec pouze obraz bez informací.
Animace jednotlivých režimů zobrazení informací při kompozici záběru
Podobně lze histogram i kompletní expoziční informace zobrazit i při prohlížení obrázků.
Zajímavou možností u DiMAGE Z3 je možnost přímo do snímku vkládat datum pořízení (obdoba datovací stěny u analogu). Nevím proč, ale řada lidí se po této funkci ptá. Jinak jsou samozřejmě snímky vybaveny EXIF informací (prohlídnout si ji můžete v plných náhledech našich snímků).
Poteěšilo mne, že jakmile použijete jednou manuální vyvážení bílé, tak se k tomuto poslednímu nastavení můžete kdykoliv vrátit bez nutnosti nové kalibrace nad bílou plochou.
-
Lumix FZ20
Lumix má přednastavených režimů 16. Na voliči to ale vypadá trochu jinak. Režim AUTO Panasonic nezná (Lumix míří přece jen trochu jinam než DiMAGE). Je tu jen P, A, S a M. Navíc je na voliči jako zvláštní položka i makro. Pak je tu videosekvence a dvě položky pro kreativní režimy. Těch je devět: portrét, sport, krajina, noční krajina a noční portrét, sledování pohyblivého objektu, ohňostroj, párty a sníh (tady jde podle dokumentace hlavně o to, aby byl bílý). Dva z těchto režimů si můžete namapovat na volič. Ostatní jsou dostupné přes menu. Bližší informaci si asi zaslouží režim sledování pohyblivého objektu. V něm jde o to, že plynule pohybujete fotoaparátem podle pohybu objektu a přitom exponujete. Výsledkem by měl být ostrý pohyblivý objekt a rozostřené pozadí. Režim párty je jednoduché prodloužení expozice v méně osvětlené místnosti. Upřímně řečeno existenci některých z těchto režimů nechápu. Stejného výsledku dosáhnete v manuálním režimu, když víte, co máte nastavit (většinou délku expozice). Lumix vám stejně všemožně jinde dává najevo, že když to nevíte, tak to není foťák pro vás.
Například tak, že si otrocky pamatuje všechna manuální nastavení, která uděláte, i po vypnutí. A když říkám všechno, tak myslím opravdu vše: manuální vyvážení bílé, změnu ISO citlivosti nebo expoziční kompenzaci. Když si toho nevšimnete, tak fotky, které uděláte po hodince od posledního zapnutí, mohou vypadat opravdu zajímavě.
Makro je k dispozici od 5 cm. Více k němu asi říci nelze.
Sériové snímání není pojato tak velkoryse jako u Z3. K dispozici jsou 2 režimy omezené množstvím zaznamenaných snímků. Liší se od sebe rychlostí snímání (3 nebo 2 snímky za sekundu). Chytnete 4 nebo 7 snímků (závisí na kvalitě JPG komprese). Třetí zastupuje režim, který není omezen množstvím zaznamenaných snímků. Jeho rychlost je zhruba 2 snímky za sekundu a jste omezeni pouze kapacitou karty. A také její propustností. Pokud nebude stíhat, snímání se pozastaví.
Blesk má dosah až 7 m (při ISO 400) a jeho režimy jsou v podstatě shodné s DiMAGE Z3.
Animace jednotlivých režimů zobrazení informací při kompozici záběru
Při kompozici obrazu si opět můžete zvolit množství informací, které se budou zobrazovat v hledáčku. Nabídka je zde ovšem docela propracovaná: základní informace, totéž s histogramem, zmenšený obraz a informace okolo v černém rámečku (hodí se při fotografování světlé scény), síť „zlatého řezu“ (usnadňuje kompozici a pomáhá při snímání objektů, které se nemají kácet) a samotný obraz bez informací.
Velice zajímavá je funkce skrývající se pod tlačítkem Exposure. Jde o možnost vybrat si z několika vhodných kombinací času a clony pro daný snímek. Výsledný obraz se nemění, ale vy si můžete vybrat, zda upřednostníte větší clonu nebo kratší čas. Můžete tak měnit například hloubku ostrosti anebo si různě hrát s efekty, které způsobuje pohybující se objekt, bez nutnosti práce v plně manuálním režimu (M).
Ostrý obraz, dobrý ...
Maximální rozlišení DiMAGE Z3 je 2272x1704 pixelů. V nejvyšší kvalitě komprese JPG má pak snímek cca 2,1 MB. Dál jsou k dispozici dva další, méně kvalitní režimy komprese a rozlišení 1600x1200, 1280x1960 a 640x480. Nenajdete ale žádný nekomprimovaný formát (TIFF nebo RAW)
Videosekvenci je možné pořídit v rozlišení 640x480 nebo 320x240 pixelů s frekvencí 15 nebo 30 snímků za sekundu. V nejvyšším režimu počítejte s datovým tokem 1500 KB za sekundu. Záznam může být libovolně dlouhý, pokud se vám vejde na kartu a ta stíhá zápis. Při záznamu můžete používat optický zoom, ale v zaznamenaném zvuku bude slyšet zvuk motorku. Z videosekvnce lze přímo ve fotoaparátu extrahovat jednotlivé snímky jako JPG, ale rozlišení bude dané možnostmi videosekvence.
Chloubou Lumixu je bezesporu objektiv Leica Vario-Elmarit. Nesporná kvalita skel je okořeněna úžasnou světelností F2,8, a to v celém rozsahu zoomu. Vedle tohoto technologického kousku jste vy s vaší roztřesenou rukou. Tu eliminuje optický stabilizátor MOIS (Mega Optical Image Stabilizer), pracující ve dvou režimech. V prvním vám vypomáhá i při kompozici snímaného obrazu. V hledáčku tedy máte poměrně klidný obraz a kompozice je tak mnohem jednodušší. Jenže při expozici pak může dojít k tomu, že systém zajištující stabilizaci je zrovna v krajní pozici a nemůže tak dostatečně zasáhnout. Tomu brání druhý režim. V něm si stabilizace obrazu v hledáčku neužijete. Zato ale zajistíte, že MOIS bude před expozicí v klidové střední poloze a bude moci při sejmutí obrazu vyrovnávat chvění ve svém plném rozsahu.
Pokud nevyužijete manuálního zaostřování, tak v nepříznivých světelných podmínkách pomůže automatice LEDka, která krátce scénu nasvítí a umožní tak zaostření.
Lumix je 5 mpx, takže jeho maximální rozlišení je 2560x1920 pixelů. Další rozlišení je 2048x1536, zbylá jsou shodná s Minoltou, až na zvláštní režim 1920x1080 odpovídající HDTV. K dispozici jsou dva režimy komprese JPG a bezeztrátový TIFF. V nejvyšší kvalitě má JPG snímek v plném rozlišení 2,6 MB.
Videosekvence nejsou silnou stránkou Lumixu. K dispozici je pouze rozlišení 320x240 pixelů ve dvou snímkovacích frekvencích 10 a 30 snímků za sekundu. Malou kompenzací je tzv. animační režim. Snímáte klasické fotografie (nejlépe ze stativu) a pokaždé trochu změníte scénu. Lumix z toho nakonec vyrobí animovanou videosekvenci. Nic, co by nešlo udělat dodatečně v počítači i bez pomoci fotoaparátu.
Při prohlížení fotek v režimu Review, ale příjemně překvapí blikání přepálených míst obrazu a možnost smazat několik fotek najednou.
Co se jinam nevešlo
Oba fotoaparáty je možné připojit k počítači přes USB mass storage a také přímo k tiskárně přes rozhraní PictBridge. Snímky na kartě je také možné připravit pro zpracovaní v fotolabu přes formát DPOF. Stejně tak lze snímky prohlížet na televizi (PAL i NTSC) včetně zvuku (u videosekvencí).
Součástí dodávky je u obou přístrojů i velice pěkná tištěná dokumentace v češtině. Minolta je v tomto případě trochu dopředu, protože příručka obsahuje i obecné informace o správné kompozici snímků a rozvádí použití jednotlivých popisovaných funkcí v praxi.
Obrazová galerie
Minolta Z3
Panasonic Lumix FZ20
Další informace - odkazy
Přehledné srovnání parametrů Z3 a FZ20:
Srovnání Minolta Z3 a Panasonic Lumix FZ20 (PDF, 77 KB)
Srovnání DiMAGE Z2 s Z3:
http://www.anandtech.com/digitalcameras/showdoc.aspx?i=2194&p=1
Recenze DiMAGE Z3:
http://www.steves-digicams.com/2004_reviews/z3.html
http://www.dcresource.com/reviews/minolta/dimage_z3-review/index.shtml
http://www.fotografovani.cz/art/forec_amater/kmz3_r.html
Recenze Lumixu FZ20:
http://www.steves-digicams.com/2004_reviews/fz20.html
http://www.digineff.cz/art/titulka/041018panasonic20.html
http://www.dcresource.com/reviews/panasonic/dmc_fz20-review/index.shtml
Recenze Lumixu FZ3:
http://www.steves-digicams.com/2004_reviews/fz3.html
http://www.dcresource.com/reviews/panasonic/dmc_fz3-review/index.shtml
http://www.dpreview.com/reviews/panasonicfz3/
