Dva kolibříci proti sobě - Minolta Dimage Xi vs. Casio Exilim EX-S2 (duel)

Při koupi digitálních fotoaparátů rozhoduje několik hledisek. Jedním z nich patrně budou rozměry přístroje. Postavili jsme proti sobě dva produkty do kapsy. Který z nich vzešel ze srovnávacího testu jako vítěz?

Když si vytvoříte žebříček důležitých vlastností, podle kterých byste si vybírali digitální fotoaparáty, pravděpodobně se mezi nimi objeví i požadavek na co nejmenší rozměry. Výrobci na to samozřejmě slyší a na trh uvádějí přístroje, které se vám nejen vejdou kapsy, ale navíc vám tam nezaberou ani příliš místa. Dva takové jsme se rozhodli postavit proti sobě do testu. Prvním z nich - Minolta Dimage Xi - je přístroj s originálním řešením trojnásobného optického zoomu, jenž je umístěn přímo v těle přístroje. V druhém případě se jedná o možná nejtenčí digitální fotoaparát na světě – jeho název je Casio Exilim S2.

 

Vzhled

Digitální fotoaparát Dimage Xi zaujme svým kompaktním vzhledem, který může připomínat kovovou tabatěrku, také rozměrově se od ní příliš neliší: 84,5 (šířka) × 72 (výška) × 20 (tloušťka) mm. S váhou kolem 160 gramů s baterií a flash paměťovou kartou případnému uživateli díru do kapsy neudělá. Čtvercový půdorys dává designérům dostatek prostoru k vytvoření pocitu elegance. Celý přístroj má kovové tělo. Na čelní straně je okrajová část tvořena světlejší a méně matnou úpravou než střední prostor. Až luxusní nádech dodává přístroji kovový proužek umístěný, který se nachází v dolní šestině čela. Horní prostor pak zaujímá optika fotoaparátu, průhledový hledáček, kontrolka samospouště a blesk. Ve vypnutém stavu je optika chráněna kovovou krytkou, která se automaticky odsune v okamžiku zapnutí. Pravý bok Dimage Xi ukrývá pod gumovým krytem zdířky pro USB a AV konektory. Na levém boku je pak umístěna zásuvka pro napájení ze sítě a pod krytem se nachází prostor pro paměťovou kartu a akumulátor. Využít lze také očko na připevnění řemínku. Na horní plochu aparátu výrobce umístil spoušť, tlačítko pro zapnutí/vypnutí a mikrofon. Jako u většiny digitálních fotoaparátů i tato Minolta nabízí nejvíce prvků na zadní straně. Té vévodí 1,5palcové LCD s rozlišením 110 000 obrazových bodů. Přímo pod ním se nacházejí 4 tlačítka. Z pravé strany je to tlačítko Enter, Menu, mazání/blesk a ovladač zobrazení LCD. Nad LCD zobrazovačem je posuvný přepínač mezi režimem pro snímání a režimem pro prohlížení pořízených záznamů. V pravém horním rohu uživatel nalezne tři ovladače. Jeden z nich je ovladač transfokátoru, další pak slouží k pohybu v menu či mezi fotografiemi doleva nebo doprava. Pravý dolní roh je vyhrazen reproduktoru. V levé horní části zadní stěny je místo pro hledáček a kontrolku. Malý reproduktor výrobce umístil do pravého dolního rohu.

 

Casio Exilim EX-S2 má celokovové stříbrné tělo, které ale díky malým rozměrům vyvolává pocit jemnosti. Pokud jsme u předchozího přístroje hovořili o podobnosti s tabatěrkou, nyní můžeme využít příměru ke kapesními vizitkovníku na 10 – 15 vizitek. Rozměry (88 x 55 x 11,3 mm) ani vahou (100 g i s baterií a kartou) si s ním příliš nezadá. Díky těmto vlastnostem by tento digitální fotoaparát neměl obtěžovat ani v kapse u košile.

Jednotlivé prvky na čelní straně (optika, hledáček, kontrolka, blesk) jsou rozmístěny stejným způsobem jako u konkurenčního modelu. Levý bok skýtá prostor pouze pro akumulátor a držák na nosné poutko. Využita je spodní část přístroje, kde vedle prostoru pro paměťovou Secure Digital kartu nalezne uživatel USB konektor. Na horní hraně je zcela vpravo tlačítko „Power“ pro zapnutí/vypnutí přístroje. Vzhledem k tomu, že hned vedle umístěna spoušť, jedná se poměrně nešikové řešení, jehož problémy budou popsány dále.

Zadní strana s vévodícím 1,6palcovým LCD displejem nabízí prostor ještě pro tři ovládací prvky, optický hledáček a kontrolní diodu. Nejvýše je zde umístěn posuvník mezi režimem pro záznam a přehrávání. Jedno tlačítko je vyhrazeno pro menu, a tak musí křížový ovladač zvládnout všechny další funkce. Balení a vybavení

Oba přístroje byly dodány v krabicích ne větších než je jeden díl knižního vydání encyklopedie. V základní výbavě s přístrojem od Minolty získá uživatel 16MB paměťovou flash kartu typu Secure Digital, dále Li-Ion akumulátor a jeho nabíječku. Nechybí ani USB a napájecí kabel či Audio-videokabel. K dispozici je i český manuál a CD.

 

Casio Exilim EX-S2 má až na Audio-videokabel stejné vybavení jako konkurenční model. Navíc ale v základní výbavě obsahuje dokovací stanici, která slouží k nabíjení přístroje a zprostředkovává přes USB jeho komunikaci. Co se týká softwarového vybavení, je na přiloženém CD u každého fotoaparátu samozřejmě k dispozici ovladač a program pro jednoduchou práci s pořízenými snímky.

 

Ovládání

Jak z předchozích informací vyplývá, jsou tyto aparáty určeny především pro fotografické amatéry, kteří používají své digitální fotoaparáty systémem zaměř a vyfoť. To ale neznamená, že se případní uživatelé musejí spoléhat pouze na automatiku.

 

Dimage Xi nabízí pro úpravu pořizovaných i již pořízených snímků poněkud více funkcí než Exilim EX-S2. Nabídka menu se mění podle toho, zda uživatel pracuje v režimu záznamu nebo přehrávání. V prvním případě má k dispozici tři hlavní nabídky (formou záložek) s označením „Basic (základní), Custom (uživatelské) a Setup 1 (nastavení 1). Při prohlížení se toto změní na „Basic, Setup1 a Setup2“. Při pořizování snímků lze v „Basic“ nabídce nalézt druh snímání: jeden snímek, série snímků, focení se zpožděním, záznam videosekvence nebo samotného zvuku. Dále lze upravovat maximální velikost snímku – od 2048 x 1536 pixelů níže, čtyři stupně kvality čili komprimace (k dispozici je i nekomprimovaný TIFF) a vyvážení bílé, kde je vedle automatiky nabídka čtyř druhů osvětlení včetně žárovky a zářivky. Záložka „Custom“ skrývá možnosti zapnutí/vypnutí digitálního zoomu, pořízení hlasového záznamu. Pokračuje se nastavením adresáře, kam se fotografie ukládají, a to standardně nebo podle data. Zde lze také nastavit citlivost mezi 50 – 400 ISO. Následuje možnost automaticky vkládat ke každé fotografii údaj o datu jeho pořízení. „Setup 1“ se pak týká nastavení samotného přístroje. Na výběr je ovládání jasu LCD, automatického vypnutí při určité době nečinnosti, zapnutí/vypnutí zvukové signalizace a nastavení data. V případě prohlížení snímků je v nabídce záložky „Basic“ možnost dohrát k vytvořeným záznamům zvukový komentář. Dále lze použít nabídku pro mazání fotografií, zamknutí snímků, tisk fotografií, či jejich seznamu s náhledy. „Setup 1“ zůstal stejný. Pod záložkou „Setup 2“ je možno formátovat paměťovou kartu, zvolit normu videovýstupu (PAL, NTSC) a jazyk menu.

 

Je zajímavé, že Exilim nabízí podobný způsob řazení menu, který také využívá záložek. V režimu záznamu je nabídka „Record, Memory a Set up“, zatímco při přehrávání je na výběr jen „Play a Set up“.

Menu pod záložkou „Record“ slouží k výběru druhu záznamu (jeden snímek, videoklip, tzv. „Best Shot“), nastavení režimu blesku, ovládání samospouště. Dále je zde možno vypínat LCD (zpět jej lze zapnout například stisknutím tlačítka menu), nastavovat velikost snímků od 1600 x 1200 přes 1280 x 960 až po 640 x 480bodů. Následuje výběr stupně komprimace (není nabízen nekomprimovaný formát), aktivace digitálního zoomu, či vyvážení expozice od –2 EV po +2 EV. K vyvážení bílé lze vybrat automatický režim, některou ze čtyř přednastavených scén, případně manuální režim. Poslední nabídka dovoluje přiřadit křížovému ovladači některou z výše zmíněných funkcí (přednastavená je kompenzace expozice). V záložce „Memory“ uživatel vybírá parametry nastavení, které chce uložit při vypnutí fotoaparátu proto, aby je měl při opětovném zapnutí k dispozici. Takto zamknout lze druh záznamu, nastavení blesku, digitálního zoomu a vyvážení bílé.

 

Menu „Set up“ slouží k zapínání/vypínání technických zvuků přístroje, také je možno si vybrat snímek, který se na LCD zobrazí vždy, když bude Exilim EX-S2 zapnut. Dále je v této nabídce k dispozici úprava času, výběr jazyka menu a formátování paměťové karty.

V režimu přehrávání snímků je v nabídce „Play“ možnost zamknout snímky, kopírovat je z interní 12MB paměti na kartu a naopak nebo změnit velikost snímku pro použití na internetu. V tomto menu lze také snímky mazat. Pohyb v menu je mnohem přirozenější a příjemnější u EX-S2 – je to dáno patrně možností ovládat vše jedním prvkem a jednodušším menu. Práce s přístrojem V obou případech je příjemným překvapením rychlost, za jakou tyto digitální fotoaparáty dokáží tzv. naběhnout - jak rychle se z vypnutého stavu dostanou do pohotovostního režimu. Casio je připraveno k práci během chvilky po stisknutí spouště, Minoltě to trvá sice déle, ale není to ani 2,5 sekundy. Rychlost pořízení prvního snímku z vypnutého stavu pak závisí na fotografovaném prostředí, ale Exilima jsme dosahovali časů kolem 4 s, Minolta byla o 1,5 sekundy pomalejší. Také výdrž akumulátorů byla v obou případech velice slušná; v maximálním rozlišení, při zapnutém LCD a blesku u každého desátého snímku Minolta zvládla přes 100 fotografií a Casio téměř 120.

 

Jak jsme zmiňovali výše, veliké problémy nám u EX-S2 způsobovalo umístění tlačítka „Power“ blíže kraji přístroje než spoušť. Neustále se nám totiž stávalo, že jsme místo pořízení fotografie přístroj vypnuli.

Minolta pomocí tlačítek vpravo vlevo koriguje expozici v rozsahu 2 stupně EV oběma směry, u Casia jsme ke stejnému úkonu mohli využít křížový ovladač. Blesk je v obou případech více méně doplňkovou věcí, která slouží k osvětlení scény jen do vzdálenosti pár metrů. Mnohdy se vyplatí použít spíše větší citlivost. Casio Exilim pod názvem „Best Shot“ skrývá šestici přednastavených scén, kde nechybí například noční snímky, portréty, nebo černobílá fotografie. U každé z těchto scén navíc přístroj zobrazí stručný popis nastavení fotopřístroje (anglicky). Oba modely předvedly bezchybnou instalaci a v počítači se pak jevily jako další disk. Oba přístroje podporují DPOF formát, díky kterému lze mimo jiné tisknout snímky bez mezičlánku v podobě počítače, pokud tiskárna DPOF podporuje. Kvalita fotografií Od obou přístrojů nemůžeme čekat zázraky, ale přesto dokáží za běžných světelných podmínek vytvořit dostatečně kvalitní snímky. Pokud si navíc uživatel zvykne na používání přednastavených režimů, pohraje si s vyvážením bílé, dostane fotografie, které si patrně bude moci vytisknout i v některém z větších formátu.

Z přiložených snímků je patrné, že Exilim má při automatice poněkud slabší podání barevné věrnosti než Dimage a snímky jsou o poznání v chladnějším odstínu. To by se sice dalo upravit vyvážením bílé, případně korekcí expozice. Mnohem větší problém je mírně horší ostrost snímků EX-S2. Naopak noční snímky se zase hůře povedly Minoltě. Dimage Xi umí zaostřit již od cca 25 cm, Casio Exilim umí fotit až od přibližně 75 cm.

Co se týká videosekvencí, Casio je vytváří bez ozvučení. Minolta má zase potíže při použití optického zoomu, neboť přístroj výrazně zpomalil tok snímků pořízených za sekundu, pokud se však zoom nepoužívá a aparátem příliš „nešvenkuje“, jsou videoklipy poměrně ucházející i v rozlišení 320 x 240 pixelů. U Exilima EX-S2 je záznam ve formátu avi a je více komprimovaný než MOV v podání Dimage Xi, kvalita videosekvencí je obdobná. Hodnocení Testované digitální fotoaparáty budou dobrým společníkem na cesty i do společnosti každému, kdo si chce dokumentovat události svého života. Casio Exilim je díky svým úzkým bokům ještě o něco lépe přenositelná než Minolta. Je také rychlejší a má mírně větší výdrž. Je to však vykoupeno neexistencí optického zoomu a poněkud horší optikou, vinou které jsou výsledné fotografie poněkud slabší než v případě Minolty. Casio si dokážeme představit jako přístroj na párty, zatímco Minolta se jeví jako model více do terénu. Rozlišení Casia je o cca 1 Mpix menší než, jakým disponuje Minolta, ale zase stojí o čtvrtinu méně.