Na podzim minulého roku zveřejnila skupina archeologů podrobnosti úžasného nálezu v jeskynním systému Rising Star v. Našly tu kosterní pozůstatky nejméně 15 lidí do té doby nepopsaného druhu.
Dostal jméno Homo naledi (naledi znamená v místním jazyce hvězda, a odkazuje tedy ke jménu jeskyně), a zřejmě se jednalo o naše předky z doby někdy před dvěma miliony let - ovšem klidně to může být o milion méně a možná i více. Z různých důvodů u nálezů nelze použít obvyklé techniky určování stáří a všechny pokusy přijít s novým, spolehlivým postupem u těchto kostí zatím selhaly. Objevitelé nicméně doufají, že nakonec uspějí a opatrně slibují nové výsledky na příští rok.
Datování ovšem nechme v tuto chvíli stranou, naše zpráva se týká toho, jak se kosterní pozůstatky do jeskyně dostaly. Dnes je komora tak špatně přístupná, že její průzkum provádí jen odborníci malých postav. Hlavně proto přišli nálezci s hypotézou, že ostatky byly do komory umístěny schválně, zřejmě v rámci nějakého pohřebního rituálu. To by bylo samozřejmě extrémně zajímavé zjištění, protože by to znamenalo, že už před dvěma miliony let měli naši předkové rozvinuté symbolické myšlení.
Podrobný nákres okolností nálezu koster Homo naledi v tzv. síni Dinaledi,
Bohužel tento předpoklad dostal ránu od jednoho velmi malého a nenápadného organismu. Na kostech se našly malé černé skvrnky, které tvoří (ve vodě nerozpustný) oxid manganičitý. Francis Thackeray z University of the Witwatersrand v Johanesburgu se na skvrnky podíval trochu podrobněji (jeho práce je dostupná odsud) a dospěl k závěru, že vzhledem k jejich složení a místu výskytu jde nejspíše o stopy, které na kostech zanechal růst lišejníku.
Otázkou je, jak je to možné, když komora leží ve zcela temné a nepřístupné části jeskyně, kam se nemohlo dostat světlo, bez kterého se lišejníky neobejdou. Thackeray se domnívá, že odpověď je prostá: kdysi v komoře světlo bylo. Podle něj přítomnost lišejníků spíše ukazuje, že v jeskyni došlo k závalu, který uvěznil, či zabil skupinku Homo naledi. V té době nejspíše do ní proudilo světlo, které umožnilo růst lišejníku. Někdy později pak došlo k dalšímu závalu, který jeskyni uzavřel úplně. Možná to bylo před tím, než kosti překryly usazeniny, a možná ne. V každém případě by to znamenalo, že o pohřeb se v tomto případě nejednalo.
Pokud se dávná přítomnost lišejníku potvrdí, jsou samozřejmě stejně dobře představitelné i jiné možnosti. Třeba že těla skutečně „naházeli“ z nějakého důvodu (pohřeb, či masakr?) do otevřené jeskyně naši dávní předkové. Nebo se jeskyně otevřela až někdy později a světlo dopadlo na úmyslně pohřbené pozůstatky. K tomu se budou muset vyjádřit odborníci, kteří znají místo nálezu a mohou nejlépe odhadnout okolnosti uložení kostí. Ale jednoznačné odpovědi se možná nedočkáme ani pak. Archeologové mívají málokdy v ruce jasné a jednoznačné stopy a nálezy z jeskyně Rising Star evidentně nejsou výjimkou.
