Asi před třemi lety se na internetu objevila první fotografie úžasného neznámého dvoupodlažního pantografu. Pocházela z Čech. Pátrání. Vytrvalost přinesla své ovoce, oslovujeme poprvé výrobce. Nastalo jako by nekonečné čekání. Přichází odezva. Je jím pozvání do Německa. Vznikla reportáž o překonání světového rekordu v kategorii sériových lokomotiv na běžné trati.
Při připomenutí tohoto rekordu kdekoli kýmkoli se vždy najde rýpal, který má potřebu opravit: TGV je přece rychlejší. Je, ale v jiné kategorii, např. TGV není sériová lokomotiva alespoň s jedním taženým vagónem na běžné trati, po které se během pokusu o rekord prohání expresy podle jízdního řádu.
Po roce a půl čekání přichází konečně povolení fotografovat přímo z centrály firmy Siemens. Tato fotografie ve Zličíně vzniká jako první. Posuďte sami, podle redakce Desiro už jako hrubá stavba vypadá úžasně.
Jeho veličenstvo mezi pantografy - dvoupatrové Desiro
Oficiální název soupravy je málo sexy - dvoupatrová elektrická jednotka Desiro RABe 514. V Česku by jí cestující nazývali docela obyčejně - poschoďový pantograf. V zličínském závodě Siemens Kolejová vozidla s.r.o. (SKV) mu říkají krátce S-Bahn podle linek, na kterých je souprava nasazena.
Jednotka Desiro RABe 514 jezdí v okolí švýcarského Curychu na linkách zmíněného S-Bahnu a rodí se v pražském Zličíně. Abychom byli úplně přesní, na výrobě se podílí také švýcarský partner projektu - společnost Stadler. V pražském SKV ji umí vyrobit celou, spolupráce je dána přáním odběratele.
V této kategorii vlaků se na obou koncích jednotky nachází čelní vozy, mezi nimi jsou vložené vozy a jedná se o tzv. nerozpojitelnou soupravu, Tato souprava nemá lokomotivu, ale čelní hnací vozy. Český ekvivalent City Elefant je kratší (3 vozy) a hlavně má zcela odlišnou konstrukci, která je navíc mnohem starší.
Na počátku byla představa zákazníka - stejná délka jako u používaného vratného vlaku s lokomotivou Re450 (100m), ale větší přepravní kapacita. A také možnost spřažení nejen se stejnou jednotkou, ale také možnost smíšeného provozu s vratným vlakem a lokomotivou Re450. Podle těchto požadavků vyvinul Siemens dvoupodlažní elektrickou jednotku (DTZ), která se skládá ze čtyř vozů, které jsou navzájem spojeny pomocí krátkých spřáhel do pevných, nedělitelných jednotek.
Dveře mají ochranu proti přivření s citlivostí na psí vodítko
Majitelé psů ocení bezpečnostní systém dveří, konkrétně ochranu proti přivření s citlivostí na psí vodítko. Pokud váš pes se nechtěně ocitne na opačné straně dveří, než jste vy a strojvedoucí dá zavřít dveře, nenastane pro vás katastrofa. Dveře se opět otevřou a vy můžete chybu napravit. S otevřenými dveřmi se dvoupatrák nemůže rozjet. Samozřejmostí je ochrana proti přivření dveřmi, jakou znáte např. z pražského metra.
První třída
První třída má speciální sedáky, zvětšený prostor na nohy a podlahu krytou kobercem. Rozteč mezi sedadly je větší, než ve dvojce a má rovné dva metry.
Design interiéru jedničky je na první pohled o třídu výš.
Na návštěvě ve druhé třídě
Cestování S-Bahnem je příjemné i pro vozíčkáře. Vůz pro ně je výrazně graficky označen a má prostorné WC uzpůsobené potřebám postižených osob. Invalidé nastoupí do vozu bezbariérově z nástupiště typu P55 . Označení znamená nástupiště s výškou 550 mm nad temenem kolejnice (TK). Výška nástupu do vozu je 600 mm nad TK a rozdílem výšek se podobá pražskému metru. K dispozici je přídavná výsuvná plošina pro minimalizaci mezery mezi nástupištěm a vozem.
Vedle WC je prostor pro invalidní vozíky. V těchto místech jsou sklopná sedadla, která mohou cestující využít v případě, že místa nejsou obsazena. Druhý vložený vůz má prostor pro jízdní kola.
V horní části, hned vedle schodiště, se nachází podélně umístěná sedadla. O pohodlí cestujících se všude stará klimatizace. Oběh vzduchu se přizpůsobuje topnému nebo chladícímu režimu ve voze.
Dále jsou již sedadla v uspořádání 2+2 s roztečí 1700 mm. Na fotografiích vidíte podlahu, na které je položeno ochranné krytí ve výrobním závodě SKV.
Schodiště je vedeno od nástupního prostoru přímo do mezipatra, které se nachází v prostoru nad podvozky. Při pohledu na detaily si uvědomíte, že na prvním místě je pohodlí všech cestujících.
Dolní část se nachází za skleněnou přepážkou.
Páteř informačního systému pro cestující tvoří hlášení reproduktory. Další možnosti představují maticové LED displeje a LCD monitory. Na plánu sítě můžete vyhledávat konzervativně a v nouzi také můžete komunikovat hlasem se strojvedoucím. A pochopitelně se najde také místo pro komerční sdělení.
V nástupním prostoru monitoruje pohyb bezpečnostní kamera. Při pořizování pravé fotografie mi proběhla hlavou okamžitě myšlenka, co by na v tomto prostoru 21. století zažil Dobrý voják Švejk.
Kabina strojvedoucího
Kabina strojvedoucího obsahuje na první pohled málo přístrojů a ovládacích prvků. Tradiční údaje zprostředkuje nejlépe přístroj s ručičkou - k vyhodnocení informace potřebuje mozek nejméně času. Ostatní data vyčte obsluha z multifunkčního displeje (pravá fotografie). Nezbytnou součástí kabiny je informační systém pro cestující a vlakový zabezpečovač (levá fotografie).
Jak se vyrábí S-Bahn
Drtivá většina kabin strojvedoucích má otevíratelné boční okénko. V železniční dopravě se jím podávají mašinfírovi jízdní rozkazy. V továrně se jím naskytly velmi atraktivní pohledy.
Do kabiny strojvedoucího vede dlouhá úzká ulička. V bocích vlaku se ukrývají důležitá zařízení, jako je transformátor (jednotka má 4 ks) a měniče (měnič pomocných pohonů a trakční měnič).
Jednotka má na obou koncích čelní vůz s typicky zaobleným čelem, ve kterém je kabina strojvedoucího. Při návštěvě ve Zličíně redakci zaujalo, že čelo dodává externí firma. Samotné čelo je tvořeno sklolaminátovým dílem sendvičového typu, který podepírá ocelová konstrukce. Spojení mezi ocelí a laminátem zajišťuje trvale elastické lepidlo.
Vozovou skříň tvoří kostra z ocelových plechů a profilů navzájem spojených bodovými svary. Svařovací práce se provádí na obřích svařovacích strojích, které dokáží pracovat na díle o délce celého vozu. Zvlášť se zhotoví střecha, oba boční díly a podlaha. Z těchto dílů se poté ve speciálních přípravcích svaří dohromady celý vagón.
Siemens používá při výrobě speciální technologie rovnání vnějších ploch skříní vozů (např. vakuové desky s bodovým ohřevem) tak, aby byly splněny přísné estetické požadavky švýcarského zákazníka. Na fotografiích vidíte transport vozu se základním lakem mezi boxy lakovny a vůz v lakovně na manipulačních podvozcích po laku.
Nyní je na řadě interiér. Nejprve se speciálním nástřikem odhluční, zateplí a poté se přistoupí k jeho další stavbě. Namontované díly se vždy opatří ochranným obalem.
V rozměrné výrobní hale vedle sebe stojí hrubé stavby a vozy, na kterých se zhotovuje interiér.
Pohled na výrobní linku z čelního vozu z budoucí kabiny strojvedoucího…
… a z bočního pohledu
