Dým, záblesky a dětský pláč ve tmě. Jak se cvičí letištní hasiči

  • 1
Hasiči z pražského letiště mají garáže plné techniky k hašení letadel, ale jejich hlavním úkolem je zachraňovat lidské životy. Připravují se na to v drátěném bludišti plném kouře. Technet se vypravil na reportáž.

Před časem jste si na Technetu mohli přečíst reportáž o letištních hasičích. Skončili jsme v prostorách dispečinku centrální hasičské stanice, odkud se sledují prostory celého letiště – terminály, hangáry i dráhový systém a odkud se v případě problému vyhlašuje poplach. Nyní se podrobně podíváme na hasičskou techniku i na výcvikový polygon, ve kterém se hasiči doslova v žáru a dýmu připravují na případné ostré zásahy.

S trochou nadsázky se dá říci, že čím níže ve stanici scházíme, tím víc se dostáváme "do hasičské reality". Z provozních místností, odkud se vše sleduje a kde hasiči ve službě tráví klidné chvíle mimo zásahy, se dá během pár sekund dostat do přízemních garáží, kde je připravena technika. My scházíme po schodišti, muži ve službě se sem dostávají mnohem rychleji sjezdem po skluzu.

V přízemních garážích čeká přehlídka hasičské techniky. Hasičský sbor na Letišti Václava Havla Praha má k dispozici 17 kusů mobilní techniky. Nejdůležitější jsou samozřejmě zásahová vozidla – jak pro letecký provoz, tak pro zásahy v budovách. Důležitou součástí "flotily" jsou ale také vozidla pro technické zásahy, speciální vozidla, manipulátor, velitelský automobil, kontejnery, přívěsy nebo automobilová plošina.

"Dolina" vyprostí uvíznuté letadlo

Hasiči jsou připraveni na všemožné druhy leteckých nehod. Mezi nehody s mírnějšími následky patří nepohyblivá letadla - jedná se o situace, kdy například letadlu praskne pneumatika, "složí" se špatně zajištěný podvozek anebo když stroj vyjede z dráhy na nezpevněnou zem v okolí ranveje. Pokud by byla půda mokrá, například po deštích, je o problém postaráno – hmotnost těžkého letadla se rozprostře na malou plochu podvozkových kol a stroj se ochotně zaboří. Takové letadlo přitom nelze vytáhnout pouhým tažením, za prvé kvůli hmotnosti a za druhé (a to především) kvůli riziku poškození dosud relativně "zdravého" stroje. Letadlo však je nutné co nejrychleji přemístit, protože na dráze nebo v její blízkosti může blokovat letecký provoz.

Recovery Dolly čili dolina slouží k vyprošťování letadel. Se zařízením se najede pod podvozek, rám se uzavře kolem kola a nadzvihne celé letadlo.

Hasičský sbor pražského letiště proto disponuje dvěma kusy vyprošťovací techniky – takzvanými recovery dollies, kterým se mezi hasiči říká hovorově "doliny". "Je to zařízení, které umí manipulovat s letadlem, které má těžce poškozené podvozky nebo třeba prasklé pneumatiky," vysvětluje Karel Moravec, zástupce velitele hasičského záchranného sboru na letišti.

Se zařízením se najede pod podvozek, hydraulicky ovladatelný "rám" se uzavře kolem podvozkového kola a nadzdvihne jej. Pokud se k "dolině" použije ještě adaptér, takzvaný turntable, je možné vyprostit i letadlo bez předního podvozku – zvedne se za trup. Pražské letiště svou vyprošťovací techniku dosud nemuselo využít při ostrém zásahu, je však připraveno na vše – "doliny" dokážou vyprostit letadlo až do velikosti Boeingu 747.

Speciál pro hašení letadel umí prorazit trup

Proud hasiva může dostříknout až do vzdálenosti 60-70 metrů.

Nejnovějším přírůstkem mezi hasičskou technikou je speciální vozidlo pro letištní hasičské oddíly - Rosenbauer Panther HRET. Vozidlo stálo přes třicet milionů korun a je v mnoha ohledech unikátní. "Jeho pohotovostní hmotnost je třicet tun, pojme 12 500 litrů vody, 1 500 litrů pěnidla a 250 kilogramů prášku," vypočítává Moravec.

Čerpadlo dokáže za minutu vychrlit 6 000 litrů vody s pěnidlem do vzdálenosti kolem 60 – 70 metrů v závislosti na síle a směru větru. Proud hasiva může na letadlo směřovat jak seshora, tak zespoda. Mohutné třicetitunové vozidlo s motorovým výkonem skoro 1 000 koní manévruje překvapivě mrštně – během 30 sekund dokáže zrychlit na 80 km/h a jeho maximální rychlost je 115 km/h.

Takhle by vypadal trup po zásahu hasicím hrotem Stinger.

Speciálním znakem vozidla Panther HRET je rameno s technologií Stinger. Výsuvné rameno se přiloží k trupu letadla, kde zuří ohnisko požáru, načež dojde k vystřelení titanového bodce. Bodec prorazí plášť letounu a uvnitř začne hvězdicovitě rozstřikovat hasivo. Kromě ochlazování okolí nouzových východů letadla je tento druh zásahu velmi účinný například při hašení požárů v nákladních prostorech letadel, kam se jinak lze jen velmi obtížně dostat. K lokalizaci ohniska požáru uvnitř letadla slouží infračervená kamera, kterou Panther také disponuje. V případě potřeby může celé vozidlo ovládat jen jediný člověk.

Rosenbauer Panther s ramenem Stinger v akci: vysunutý trn by se zarazil dovnitř...
Pohled do hasičských garáží na pražském letišti. V popředí vozidlo Rosenbauer...
Automobilová stříkačka - součást „flotily“ sedmnácti vozidel hasičského...

K dalšímu vybavení patří další tři letištní speciály Panther (ovšem bez zařízení Stinger), cisternové automobilové stříkačky Atego CAS K30 a dvě velkokapacitní cisterny CAS K40. Hasičská nástavba většiny vozidel pochází od rakouského výrobce Rosenbauer. Kromě hasicí a vyprošťovací techniky jsou některé vozy vybaveny také termokamerami, které pomáhají určit ohnisko požáru, případně i explozimetrem, toxometrem (přístroje, které měří koncentrace výbušných a toxických látek v prostředí) a radiometrem. Hasiči disponují také automobilovou plošinou AP 42 s dostupem 42 metrů, která nedávno nahradila automobilový žebřík Iveco Magirus AZ 37 (dosah 37 m). 

Hlavním úkolem je záchrana cestujících. Jde o lidi, ne o letadlo

Oproti zažité představě není hlavním úkolem letištních hasičů hasit, ale zachraňovat. Karel Moravec upřesňuje: "Naším hlavním úkolem je záchrana osob. Zdolání požáru je až na druhém a dalším místě. V první fázi musíme zachránit cestující a posádku, kteří jsou v trupu letadla. Hlavním úkolem zásahových aut a zásahových speciálů je tedy ochlazování trupu letadla, ve kterém mají cestující šanci na přežití."

Simulátor trupu letadla, na němž si hasiči nacvičují násilné otevření dveří...
Kontejner se zdravotnickým materiálem.
Obsah kontejneru se musí čas od času překontrolovat.

Samotná evakuace cestujících je především úkolem palubní posádky letadla, která je na podobné situace cvičena. Hasiči jim zvenčí pomáhají jak ochlazováním trupu, tak například i otevíráním dveří nebo nouzových východů. Podobné zásahy si cvičí na simulátoru trupu letadla. Je to kus trupu s dveřmi, na nichž si hasiči trénují násilný vstup nebo připojení evakuačních schodů. Místo okének má trup šablony, do nichž se hasiči trefují hasicím trnem Stinger.

Celý simulátor lze vyzvednout do výšky až 8,5 metru, čímž lze simulovat zásah až na horní palubě A-380, největšího dopravního letadla současnosti. Jedná se o unikátní vynález pražských hasičů, který obdivují i v zahraničí. "Když jsme to ukazovali hasičům v Dubaji, tak si to hned chtěli objednat," vykládá s kusem hrdosti Moravec.

Lidé, vyproštění z havarovaného letadla, by pak byli odnášeni či odváděni k prvotnímu ošetření do provizorní záchranné stanice. Ta by vznikla poblíž místa nehody během pár minut, stačí dovézt a vybalit kontejner se zdravotnickým materiálem, určený pro mimořádná hromadná neštěstí do 100 osob. Co všecko obsahuje? "Jsou zde nosítka, temperovaný stan, kde může být provedeno prvotní ošetření, medicínské kufry s vybavením pro hromadná neštěstí, infuze, deky pro zraněné a další materiál," vypočítává Karel Moravec.

Zásah u vážné nehody má přesně daný postup. Každý zasahující má přesně určeno, co má dělat.

Hranice 100 osob se při dnešní kapacitě dopravních letadel (běžné stroje jako B-737 nebo A-320 pojmou 150-180 cestujících) se může zdát nízká, ale na první pomoc to stačí. Pokud by došlo k větší nehodě, začnou se na místo sjíždět vozy rychlé zdravotnické pomoci z okolí. Prioritou je poskytnout jen základní ošetření, zajistit základní životní funkce a zraněné co nejrychleji převézt do nemocnic.

Polygon testuje nejen fyzickou, ale hlavně psychickou připravenost

Pro úspěšný zásah však není důležitá jen technika, ale také výborně vycvičení hasiči. Musí být skvěle připraveni nejen po stránce fyzické, ale také psychické. Obojí se testuje v polygonu dýchací techniky hasičského sboru.

V samotném „bludišti“ polygonu na hasiče čekají nejrůznější překážky - zúžená...

Všichni muži procházejí cvičením v polygonu povinně čtyřikrát do roka a v plné výstroji. Už jen to je fyzicky náročné: samotný ochranný oděv může vážit kolem 15 kilogramů; s dýchací technikou výstroj ztěžkne na něco přes 20 kilogramů.

V přední části polygonu se individuálně testují fyzické parametry, především síla a vytrvalost. "Je tu běžecký trenažér, který simuluje rychlou vytrvalou chůzi; kladivo čili stroj, kde se za pomoci kladky zvedá těžké břemeno, a žebřík, který kombinuje vytrvalost a obratnost," popisuje Karel Moravec.

Hasiče čeká také zařízení, které by laikovi mohlo připomínat kombinaci obří prolézačky a cisterny. Karel Moravec vysvětluje: "Je to simulace technologické nádrže nebo trupu letadla. Tady prověřujeme obratnost hasiče s dýchací technikou."

„Prolézačka“ simuluje technologické nádrže nebo trup letadla.
Do žárové komory vedou dvířka, kterým hasiči přezdívají „slepičí dvířka.“ Tady...
Polygon dýchací techniky. V několikapatrovém drátěném bludišti plní hasiči...

Dál už se muži vydávají v týmech po dvou, stejně jako při ostrých zásazích. Čeká je žárová komora, kde už musí odolávat zvýšené teplotě. "Je to první z malých stupínků při navozování stresu," říká Moravec. Smyslem cvičení na samotném polygonu skutečně je dostat hasiče do stresové situace. Proto se tady také nijak přehnaně nesleduje čas, v němž hasiči polygonem projdou (měli by to zvládnout kolem 15 minut), ale rozhodující je, kolik vzduchu z dýchacího přístroje spotřebují a také jaké dosáhnou tepové frekvence.

Polygon: Bludiště plné kouře, záblesků a křiku

Hasiči do polygonu chodí ve dvou, jako při skutečném zásahu. Vždy se musejí držet na dohled nebo na dosah. Bez spolupráce to nejde.

Samotný polygon představuje jakési několikapatrové bludiště z kovových tyčí, doplněné různými "pastmi" v podobě žebříků, úzkých průchodů, visících řetězů a podobně. Dá se přestavět, aby si hasiči nezvykli na jednu trasu. Simulují se zde nejen obtížné podmínky po stránce fyzické – těžká výstroj, zdolávání překážek, horko a špatná viditelnost – ale především ty psychické.

"Prostor je zakouřený a stroboskopické efekty ztěžují orientaci. K tomu simulujeme zvuk o vysoké intenzitě – tak, aby téměř bolel," popisuje Moravec. "Skupina hasičů přitom má provést předem daný scénář, což může být záchrana osoby, zapnutí a vypnutí technologických zařízení a podobně."

Za normálního osvětlení polygon nevypadá nikterak děsivě. Situace se však změní, když obsluha z vedlejší místnosti zhasne osvětlení, vypustí dým a spustí audiovizuální efekty. Tmavá zakouřená místnost s bludištěm se rychle naplní praskáním ohně a houkáním sanitek. Kouřem začnou probleskovat modré záblesky. Nám bez dýchacího přístroje se začne o poznání hůře dýchat, ačkoli kouř je zdravotně nezávadný. A ačkoli mám pocit, že nás hasiči ušetřili toho nejhoršího (hluk je nepříjemný, ale stále snesitelný a není slyšet avizovaný křik a dětský pláč), příjemné to tu není. Držíme se u stěn místnosti a jsme rádi, že nám pomáhají v orientaci. Pomyšlení, že se v případě nouze dá prostor během pár sekund odvětrat, je docela uklidňující.

V některých úsecích polygonu musejí hasiči na kolena.

Dvojice hasičů se sem dostává malými dvířky z vedlejší žárové komory. Musejí se držet na dohled, nejen z důvodu bezpečnosti, ale také kvůli komunikaci. Jinak než pohledy, gesty a doteky se tady teď dorozumívat nedá. Při průchodu bludištěm si pomáhají, odstraňují překážky, šplhají do horních pater bludiště a pak zase dolů – a pak ven. Trvalo jim to jen pár minut. "Taková pohoda," usmívá se jeden z hasičů, když si ve vedlejší místnosti sundá přilbu.

O pohodě se s nadsázkou dá mluvit, dokud se zachraňují figuríny ze zakouřeného bludiště. Letištní hasičský sbor se v posledních letech úspěšně vypořádal i s vážnými událostmi (ničivý požár letadla v hangáru, asistence u přistání letadel bez klapek či s vadnou signalizací vysunutí podvozku, požár elektroinstalace ve vrtulníku), ale ty nejtěžší nehody, při nichž by bylo nutné zachraňovat i životy cestujících, se pražskému letišti zatím vyhýbají. Snad tomu tak zůstane i nadále a letištní hasiči budou moci svou práci stále označovat za "pohodu".