Pro komunikaci vně firmy ovšem e-mail nadále chválí. Právě univerzálnost a flexibilita e-mailu zaručuje, že z našich životů hned tak nezmizí.
"Zjistili jsme, že denně dostane každý ve firmě průměrně 100 e-mailů," vzpomíná Thierry Breton, šéf firmy Atos, na počátek cesty k "bezmailovému" pracovišti. "A zjistili jsme, že pouhých patnáct procent z těchto e-mailů k něčemu sloužilo. Zbytek byla jen ztráta času. Také jsme zjistili, že každý týden strávíme patnáct až dvacet hodin psaním a vyřizováním mailů. Tak jsme se rozhodli prozkoumat to podrobněji."
Thierry Breton, CEO Atosu
Výsledkem bylo předsevzetí firmy Atos z loňského února zbavit se do tří let interních e-mailů. "Zavedli jsme řadu platforem a komunitních sítí, které nám v rámci firmy umožňují zůstat v kontaktu, sdílet nápady a informace," říká Breton. Velká část komunikace také přešla na textovou komunikaci v reálném čase (IM, kecálci) a telefon, v neposlední řadě se pak zaměstnanci tam, kde je to možné, více setkávají tváří v tvář.
Co je na e-mailu tak špatného?
E-mail je návykový jako hrací automatyPodle doktora Toma Stafforda se závislost na e-mailu podobá závislosti gamblerské: "Automaty i e-mail se vyznačují upevňováním s variabilním intervalem (variable interval reinforcement schedule), díky kterému vznikají silné návyky." Za prohlédnutí inboxu jsme odměněni (nálezem užitečné zprávy), ale pouze někdy, a zcela nepředvídatelně. Mozek si toto náhodné uspokojení spojí s nutností pravidelně a co nejčastěji kontrolovat schránku. více o e-mailové závislosti v Guardianu (anglicky) |
Problémem e-mailu, ať už v rámci Atosu, v jiné firmě nebo dokonce v malém pracovním týmu, je paradoxně právě jeho univerzálnost. Používá se tedy k řešení různých problémů. Do jedné a té samé schránky si jdete pro instrukce od šéfa, vtipné video od kolegy, stížnost od klienta, shrnutí z nedávné porady, tipy od čtenářů, newslettery, opravy, nápady, reklamy, spam, hromadná upozornění, firemní oběžník, někdy dokonce e-maily, které posíláte sami sobě...
Výsledkem je, že se na e-mailu stáváme tak trochu závislými a řešíme mailem i to, co se dá jinak řešit mnohonásobně efektivněji. Nebereme přitom v úvahu, nakolik může nakouknutí do mailu rozhodit náš tok myšlenek. Podle výzkumníků z Loughborough nám každé nakouknutí do inboxu nebo vyřizování mailů sebere 64 sekund, samozřejmě navíc k času, který e-mailováním strávíme.
Největším zlozvykem je v tomto případě odpovídat na e-mail hned ve chvíli, kdy dorazí. Existují samozřejmě výjimky, ale obecně vzato je snaha vyřídit e-mail co nejdřív právě cestou k nižší efektivitě práce, především kvůli neustálému přerušování.
Konec e-mailových záplavNěkolik známých tipů a metod asistujících se záplavou mailů.
|
Neefektivitu e-mailu můžeme jednoduše demonstrovat na zcela běžné proceduře, která se v takové či onaké podobě vyskytuje snad v každé firmě: projednání a schválení dokumentu k prezentaci.
- šéf rozešle svým podřízeným hromadný e-mail s popisem toho, co by měl dokument obsahovat
- několik oslovených lidí odpoví přímo šéfovi, několik lidí odpoví všem
- šéf pro jistotu pošle revidovaný seznam požadavků
- několik lidí se ozve, že se práce ujmou (opět nastává zmatek v tom, komu odpovídat)
- šéf zmatky uklidní, ustanoví tým, který dokument sestaví
- v rámci týmu si lidé posílají e-maily o tom, co by měl dokument obsahovat
- v přílohách si posílají vždy nejnovější verzi dokumentu, aby na ní mohli pracovat a případně jí opravit (občas dojde k tomu, že více lidí opraví stejnou pasáž různě, a je zase co řešit)
- nakonec si lidé pošlou dokument k závěrečné kotrole
- poté dokument pošlou šéfovi
- šéf dokument pročte a e-mailem pošle seznam připomínek...
Zřejmě nemusíme pokračovat, vsadíme se, že jste v tomto značně neefektivním koloběhu desítek i stovek e-mailů poznali když ne sebe, tak alespoň některé své známé.
Jak se dá e-mail nahradit v rámci firmy či týmu?
Možností, jak e-mail nahradit, je mnoho. Klíčem k jejich efektivnosti je často jejich specifičnost. Výše uvedený příklad se zadáním práce si třeba přímo říká o využití interního seznamu úkolů, ke kterému mohou jednotliví účastníci přidávat komentáře (např. Lotus Notes, IBM Connections nebo Basecamp). Následná tvorba dokumentu by pak probíhala mnohem lépe a efektivněji, kdyby všichni pracovali na jedné, v reálném čase sdílené verzi dokumentu. To umožňuje třeba Google Docs nebo on-line verze Microsoft Office.
Velkou část problémů s e-mailem může vyřešit nějaká forma firemní sociální sítě. Sem se mohou umístit zprávy, které jsou více méně určeny všem, ale přitom nikomu konkrétnímu. Do stejné kategorie patří znalostní databáze a intranetové wiki. Představte si například, že nevíte, jak řešit nějaký konkrétní problém v rámci firmy, který ale asi moc lidí nepotká. Co uděláte? Pošlete všem lidem ve firmě e-mail s popisem tohoto problému? Pošlete popis někomu konkrétnímu, aby o něm věděl, pomohl vám a případně varoval ostatní? Pokud máte ve firmě nějakou interní sociální síť, je asi nejlepší "postnout" problém tam. Případné odpovědi získáte formou komentářů od ostatních, a může z nich těžit každý, nejenom vy.
U akutních záležitostí přijde vhod telefon, kecálek, a v neposlední řadě osobní setkání. Textová komunikace s sebou nese tolik nejasností a dvojznačnosti, že vyříkání si celé situace tváří v tvář často zkrátka nahradit nejde.
E-mail jen tak nezmizí
Přes všechny nevýhody e-mailu ale nakonec zůstává univerzalita elektronické pošty její hlavní výhodou a je jakýmsi jednotícím prvkem napříč všemi platformami, firmami, státy, metodami a postupy. Jednoduše řečeno, e-mailovou adresu má každý a každý ví, jak s ní zacházet a co od ní čekat.
Ne každý pracuje s e-maily efektivně. Když ale přijde čas spolupracovat na dalším dokumentu, zvolí každý tým cestu nejmenšího odporu. A dokud nebudou nové metody tak obecně známé, jako je e-mail, budou se prosazovat jen v omezené míře. A ti, kteří je ovládnou, získají konkurenční výhodu. Ovšem jen do té chvíle, než budou muset projít svůj inbox, aby do dokumentu zanesli změny e-mailnuté zákazníkem.
