Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Existuje život v kosmických dálavách? Odpověď bude hledat sonda Kepler

aktualizováno 
Astronomickou družici Kepler vypustili Američané proto, aby hledala v kosmických dálavách světy podobné Zemi. Není to zbytečné? Opravdu máme naději, že někde ve vesmíru objevíme život, především pak život inteligentní, se kterým bychom mohli komunikovat a vyměňovat si poznatky?

Mimozemský život v představě tvůrců filmu Mars útočí | foto: Profimedia.cz

Popravdě řečeno, nikdo na tyhle otázky odpovědět neumí. Ovšem bylo by chybou, kdybychom se vzdali, kdybychom se nepokoušeli cizí světy s vyspělými bytostmi hledat.

Nejdřív ve sluneční soustavě

Automatické sondy k planetám a měsícům sluneční soustavy, které s největším úspěchem vypouštějí Američané, mají povětšinou úkoly směřující k objasnění, jestli na nich panují podmínky k životu. Je jasné, že by se jednalo o život na mikroskopické úrovni, inteligentní bytosti v našem koutku vesmíru kromě člověka neexistují.

Třebaže se zatím nic nenašlo, stále víc se ukazuje, že na některých místech, možná v hlubinách Marsu, na některých měsících Saturnu a Jupitera, i v mracích Venuše, by se mohl primitivní život vyvíjet.

Jaký význam by měl objev mikrobů v naší blízkosti? Zvýšil by naději, že život mohl vzniknout i jinde, poblíž jiných hvězd.

Úkoly pro Keplera

Družice je pojmenovaná po německém astronomovi Janu Keplerovi (1571–1630), který žil také v Praze. NASA ji vypustila 7. března a vybavila dalekohledem o průměru 1,4 metru s vynikající elektronikou. Pozorování má zahájit v květnu. V září 2012 by mohl program jejích pozorování skončit, ale může se prodloužit o dalšího 2,5 roku.

Kepler

„Kepler se dostane na výbornou dráhu, z níž bude moci vidět přes 1000 hvězd, které by mohly mít planety,“ řekl vědecký šéf projektu William Borucki z Amesova výzkumného střediska NASA v Moffett Fieldu v Kalifornii. „Jestliže se nám nepodaří najít planety o velikosti Země, bude to mít velký význam. To by totiž naznačovalo, že jsme asi v naší Galaxii sami.“

Jestliže objeví exoplanety zemského typu, na jejich podrobný výzkum se v roce 2016 zaměří družice Space Interferometry Mission.

Zóna života

Potřebuje tedy zónu života. Co si pod tímto pojmem máme představit? „Je to oblast kolem hvězdy, ve které má planeta o hmotnosti blízkou Zemi atmosféru složenou z dusíku, vody a oxidu uhličitého a rovněž klimatické podmínky příhodné pro formy života závislé na vodě,“ říká James Kasting z Pensylvánské univerzity.

Podle této novější výzkumů stanovili odborníci v roce 1993 vnitřní hranice zóny života od vzdálenosti 0,95 AU (1 AU – astronomická jednotka je průměrná vzdálenost Země-Slunce a rovná se 150 milionům kilometrů) od Slunce do 1,15 AU. Je tedy mnohem širší, než se dřív předpokládalo.

Ovšem samotná šířka zóny života by nestačila. Příhodné podmínky musí stabilně existovat delší dobu. Naštěstí naše Slunce mezi takové hvězdné stálice patří. A tím, že Země vznikla před 4,5 miliardy lety a její prostředí se víceméně stabilizovalo, měl život dost času na to, aby se tady rozvinul.

Kdyby bylo Slunce o něco větší, hvězda by žila rychlejším tempem a vyhasla by dřív, než by se v její blízkosti stačil život zažehnout a rozvinout.

Představu mimozemského života ve vzdálených oblastech vesmíru podporují i objevy organických látek v mezihvězdných mračnech. Přitom se jedná o látky, které patří do předbiologické polévky, v níž podle názoru biologů vznikly první primitivní formy života.

Známí a neznámí extrémisté

Bláznivá myšlenka

Když američtí fyzici Guiseppe Cocconi a Philip Morrison otiskli v roce 1959 článek v prestižním vědeckém časopisu Nature o možnosti hledání rádiových signálů vyspělých mimozemšťanů, většina jejich kolegů to považovala za nesmysl. Jedině radioastronom Frank Drake je vzal vážně a sehnal peníze na zachycování možných rádiových depeší mimozemšťanů na observatoři Green Bank v Západní Virginii – projekt OZMA. Žádné zprávy od vzdálených inteligentních sousedů nedostal. Nebylo divu – poprvé a hned úspěch? To se nestává.

Ovšem postupem času se stal z téhle bláznivé myšlenky rozsáhlý vědecký záměr, na kterém dnes pracují desetitisíce tisíce vědců a dalších specialistů. Možnost existence mimozemského života totiž postupně podpořily tři druhy objevů: množství extrémních mikrobů na Zemi, několik stovek organických látek v dalekém vesmíru a v poslední době rovněž stovky exoplanet, byť velkých.

Jaký by měl nález cizích mikrobů pro nás význam? Umožnil by srovnání vývoje života na více nebeských tělesech. To by mohlo vést k hlubšímu poznání zákonitostí pozemského života a možná i k léčbě a prevenci některých těžkých chorob.

Zatímco kosmomikroby bude možné najít během několika desetiletí, pátrání po inteligentních mimozemšťanech je úkol pro celé generace lidstva, na stovky let.

Karel Pacner
Nemůže mimozemský život vypadat jinak, než si dokážeme představit? Jistě, ale je to složité.

Tuhle možnost podporují v posledních 30–40 letech nálezy extrémních forem mikrobů na obtížně přístupných místech Země – ve velkých hloubkách, v silně kyselém, solném anebo radioaktivním prostředí. K přežití jim tam stačí jenom málo vody a energie, přičemž jejich existenci podporují právě tyto nezvyklé podmínky. A to naznačuje, že podobní extrémisté by mohli vegetovat i daleko za hranicemi zóny života, především pod povrchem planet a ledových měsíců. Velkým kandidátem je například Jupiterův měsíc Europa, pod jehož ledovou skořápkou by se mohli skrývat primitivní mikrobi.

Ovšem tohle je pořád život, který se opírá o naše znalosti. Jiný život si neumíme představit, chybí nám jiná zkušenost. Naproti tomu někteří vynikající autoři sci-fi, jako třeba Arthur C. Clarke nebo Fred Hoyle, ve svých dílech nadhazovali možnost života vyvinutého na zcela jiných principech. Vyloučeno to není, ale my se musíme soustředit na hledání takového života, jaký známe. Pátrat po jiných druzích neumíme.

Exoplanety pozemského typu

Od roku 1992 objevují astronomové planety u vzdálených hvězd – exoplanety. Dnes už jich znají na 340. Avšak většina jsou velké jako Jupiter, obr naší soustavy, anebo ještě větší. Menší exoplanety obíhají vyhaslé či jinak přeměněné hvězdy, kde by život nemohl fungovat. Některé exoplanety zase krouží okolo mateřské hvězdy tak blízko, že na nich panují teploty až 1600 stupňů Celsia – tak vysoké nejsou ani u Merkuru či Venuše, které jsou našemu Slunci nejblíž.

Dosud se tedy nepodařilo najít exoplanetu pozemského typu, která by byla příhodná pro život. A právě ty má nyní hledat v souhvězdí Labutě ve vzdálenosti okolo 3000 světelných let Kepler.

Zpočátku budou odborníci testovat na pátrání větších tělesech. Koncem roku by měli američtí specialisté oznámit první výsledky, které se budou týkat obřích exoplanet s oběžnou drahou několika dnů – půjde o tzv. horké jupitery.

V prosinci 2010 bychom se mohli dovědět, jestli existují exoplanety obíhající v zónách života okolo menších a chladnějších hvězd než je Slunce. Teprve v zimě 2011–2012 bude jasné, jestli se našly exoplanety s podobnými parametry, jaké má Země, především hmotnost a oběžnou dobu, a to okolo hvězd typu Slunce – jejich proměřování totiž potrvá velmi dlouho. Konečná zpráva o této misi se čeká koncem roku 2013.

Vědci jsou optimističtí. Očekávají objev minimálně 50 planet zemského typu, 185 o třetinu větších a 640 dvojnásob velkých. Přitom budou pozorovat nepřetržitě jednu a tutéž oblast po dobu minimálně 3,5 roku.

„Galaktická zóna života“

Nejméně u desetiny procent hvězd v naší Galaxii může existovat život. A vzhledem k jejich celkovému počtu by to mělo být několik miliard. K tomuto závěru dospěli před pěti lety Charles Lineweaver z Univerzity Nového Jižního Walesu, Yeshe Fenner a Brad Gibson z Technické univerzity ve Swinburnu. Tito australští vědci si totiž dali za úkol určit „galaktickou zónu života“.

Vycházeli z několika podmínek. Předně si vytipovali hvězdy, které měly dost času, aby se na nich vyvinul a udržel život. Musely se nacházet v takových oblastech Galaxie, kde zase není mnoho jiných hvězd a mezihvězdných mračen, ze kterých by se mohly uvolňovat komety, anebo kde by vybuchovaly se zničujícím zářením supernovy.

Tato dosud neznámá oblast života se má podle jejich výpočtů rozprostírat v podobě jakéhosi prstence kolem centra Galaxie. Vznikla před 8 miliardami let a nacházela se ve vzdálenosti 25 000 světelných let od středu Galaxie. Tato zóna se pomalu rozšiřovala a nyní obsahuje hvězdy ve stáří od 4 do 8 miliard let.

Kolik chytrých inteligentů?

Ambiciózním cílem veškerého tohoto pátrání jsou mimozemské civilizace – inteligentní bytosti. O tom, jestli existují, případně kolik jich je, se vedou už desetiletí učené debaty.

Někteří odborníci se dokonce pokoušejí množství takových vyspělých světů vypočítat. Naposled astronom Duncan Forgan z Edinburské univerzity začátkem letošního roku. Jestliže se život zažehuje složitě, nicméně potom jeho vývoj pokračuje víceméně hladce, pak by jich mělo být v naší Galaxii 361.

Ale kdyby byl vznik komplikovaný, zato vývoj k inteligentní bytosti jednoduchý, pak by jich mělo být 31 513. Podle Forganova třetího scénáře by se civilizace přesouvaly z jedné planety na druhou a v tomto případě by jich mohlo existovat 37 964.

Jsou to optimistická čísla. Ale ruku na srdce – je to hádání, kterému chybí racionální základy. Musíme se smířit s tím, že to nevíme – můžeme mít sousedů stovky a tisíce anebo taky žádné. V každém případě – pokud existují – nás od nich dělí desítky světelných let, takže možnosti dorozumění s nimi budou složité.

Vědci předpokládají, že vyšší organismy se mohly vyvinout na planetě podobné Zemi v podmínkách obdobných naší sluneční soustavě. Planety větší anebo naopak menší nejsou pro ně příhodné.
Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Tuto nylonovou taštičku použil první muž na Měsíci Neil Armstrong k uložení...
Taštička s měsíčním prachem a pohnutou historií se prodala za miliony

Necelých dvě stě položek spojeným s lidským dobýváním vesmíru se dražilo ve čtvrtek večer v newyorské pobočce aukční sítě Sotheby’s. Podle očekávání padla...  celý článek

První fotografie Velké rudé skvrny (Great Red Spot) na Jupiteru pořízená...
NASA získala první podrobný snímek největší bouře ve Sluneční soustavě

Přestože se zmenšuje, je stále 1,3krát větší než Země. Velká rudá skvrna na Jupiteru, největší planetě Sluneční soustavy, byla poprvé vyfotografována zblízka....  celý článek

Částečné zatmění Měsíce 7. srpna 2017 viděné z pražského Žižkova.
Česko sledovalo malou nebeskou podívanou. Země ukousla kus Měsíce

V pondělí večer byl Měsíc v úplňku, především na začátku své noční pouti nebyl vidět úplně celý.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.