Koho by to před rokem napadlo, že na pultech obchodů najdeme MP3/CD přehrávač iRiver za tři a půl tisíce? Neuvěřitelné se stalo skutečností a low-endový model korejského výrobce, za přispění internetového shopu 12345.cz, leží na redakčním stole. Podaří se mu vytěsnit z českých luhů a hájů konkurenci?
Úplně dole
iMP-50 je nejlevnější model iRiveru a tento cejch mu už patrně zůstane, neboť níž už se výrobce asi nepustí. Značku identifikuje klasická vlnka, ovšem jinak se od zbytku korejské podukce podstatně liší a již od pohledu je patrné, že nejde o nijak luxusní záležitost. Ideální přezdívkou, jež by zapadla do typového značení iRiveru, by byla třeba PlastX. S váhou 220 gramů bez baterií mezi nejlehčí přístroje rozhodně nepatří.
Přehrávač je ještě obyčejnější než vynikající ChromeX alias iMP-150; má totožná sluchátka - pecky, stejně jako ChromeX nemá nabíjení, a tentokrát už ani dálkové ovládání či podsvícený displej. Cena plně odpovídá výbavě, v níž vlastně najdeme už jen dvě alkalické baterie a profesionální tištěný český manuál - což je trochu udivující, vzhledem k tomu, že na stránkách iRiveru tento model ještě není oficiálně uveden.
Tak trochu jiný přehrávač
iRiver iMP-50 je MP3 discman, jehož originální koncepce nemá ve světě obdoby. Co je na něm tak zvláštního? Vždyť vypadá jako tuctový levný přehrávač, namítnete možná. Vypadá, ale není. Vývojáři se totiž soustředili na to, aby veškeré ovládací prvky, mechanika a displej byly v jedné části přehrávače. A protože displej musí být zcela logicky na vrchu, i čtecí mechanika je umístěna - ve víku! Když jej chcete otevřít, musíte discmana položit "na záda", neboť při odsunutí zámku se neodklopí vršek, ale tenká plastová podlaha (která se podezřele viklá). Také samotný zámek se nachází atypicky vzadu, a nikoliv v čele přístroje, baterie se stejně jako u SlimX vkládají dovnitř pod disk.
Uvnitř jako ChromeX
Pohled na konektory přehrávače je smutný. Pouze sluchátkový výstup a vstup pro 4,5V zdroj jsou jen nutným minimem. Funkčně je iMP-50 prakticky totožný s ChromeX: podporuje soubory ve formátech MP3, WMA a ASF, dokáže načítat playlisty ve formátu pro Winamp (.M3U). Displej dokáže zobrazit naši národní diakritiku jak v názvech souborů, tak také v informačních polích ID3 Tagů. Systém protiotřesové ochrany ESP pojme 10 nebo 40 sekund pro audio CD, 120 sekund pro MP3/128 kbps a 240 sekund pro soubory ve formátu WMA/64 kbps. V případě komprimovaného audia si můžeme zvolit interval, v jakém se bude cache doplňovat, a to 30 nebo 60 sekund.
ESP funguje poměrně dobře, ale jeho ideálnímu využití brání několik aspektů. Jednak jsou to rozměry 130x140x28 mm, s nimiž se discman jen tak do nějaké kapsy nevejde, a pak délka sluchátkové šňůry, která do kapsáčů rozhodně nedosáhne. Přehrávač si tak spokojeně hověl v kapse u bundy, ovšem pokud jsem přebíhal ulici v okamžiku, kdy se začala načítat data, škobrtnutí v reprodukci jsem se nevyhnul. Váha a konstrukce přístroje dělají své.
Ovládání má logiku
Vzhledem k absenci dálkového ovládání se musíme spokojit s tlačítky na přehrávači. Hlavní prvky jsou rozmístěny v půlkruzích kolem displeje a jsou uspořádány symetricky proti sobě - nejvýš je ovládání hlasitosti, uprostřed přetáčení/vyhledávání ve skladbách a dole stop a pause/play. Zkrátka ideální systém, pokud discmana držíte jako příruční hrací konzoli. V malém výřezu pod displejem číhá tlačítko pro navigaci na disku a vstup do menu. Na boku u sluchátkového výstupu se tísní zámek kláves, volič režimů přehrávání (intro, repeat, shuffle), tlačítko pro programování nebo volbu playlistů a nakonec čudlík pro rychlý přechod o deset stop vpřed, který při delším stisku aktivuje ekvalizér.
Systémové menu se od ostatních přehrávačů nijak neliší, odpovídá posledním aktualizacím firmware starších modelů. Můžeme tak ušetřit energii přehráváním datových disků kontinuálně od začátku do konce a nikoliv podle struktury adresářů, využít možnosti automatického nastavení ekvalizéru podle žánru uvedeného v tagu souborů nebo si vybrat jeden ze tří druhů vizualizací. Nechybí tradiční možnosti svůj přehrávač si pojmenovat ani funkce Resume, která si pamatuje poslední pozice na deseti cédéčkách, naopak citelně chybí had. Také je trochu škoda, že iRiver definitivně upustil od klasického scrollingu názvu skladeb a souborů a nahradil jej vertikálním či horizontálním prolínáním.
Zvukově
Na to, jak působí "PlastX" obyčejně, po zvukové stránce mu není co vytknout. Výrobce udává odstup signál/šum nepatrně menší než u ostatních přehrávačů (85 dB), ale rozdíl je prakticky neslyšitelný. S dodávanými sluchátky, která nesou značku iRiver a zdaleka nepatří k nejhorším, jsme s povděkem kvitovali přítomnost ekvalizéru, který zvuku dodal tu pravou šťávu. Skoro bych řekl, že ekvalizér doznal výrazného zlepšení. Výběr předvoleb je pestrý: Pop, Rock, Jazz, Dance, Classic, Metal, Ultra Bass a uživatelský preset, kde lze určit basové a výškové pásmo, které má být zvýrazněno, a sílu efektu.
Z praxe
Na závěr ještě několik postřehů. V manuálu je, stejně jako u ChromeX, udána výdrž baterií 7 hodin při přehrávání CDDA a 16 hodin pro komprimovanou hudbu. Výrobce nedoporučuje používat akumulátory kvůli nižšímu napětí. Se silnými alkalinkami Panasonic PowerMAX3 jsme se s MP3 dostali jen ke 12 hodinám. 2000 mAh akumulátory vydržely pouze sedm, při kombinovaném provozu MP3/CDDA pak sotva pět hodin. Vyzdvihnout musíme čtecí schopnosti mechaniky - jednoduše přečetla všechno od ISO přes multisession a disky s paketovým zápisem. Jednotka však byla kvůli provedení poměrně hlučná a časy načítání obsahu disků byly dost nevyrovnané; někdy jsme čekali pár vteřin, jindy i půl minuty. Je to zkrátka lowend s několika neduhy, který i tak má stále co nabídnout - kvalitu zvuku, pohodlné ovládání a široké možnosti nastavení přehrávače. iMP-50 je velice zajímavá nabídka pro méně majetné fandy 'empétrojek'.
K testu zapůjčil internetový obchod 12345.cz.
P.S.:
Těsně před uzávěrkou se přehrávač odebral do věčných lovišť. Občasné problémy s výpadky v reprodukci MP3 souborů i v klidu na stole se stále stupňovaly. Přišli jsme na to, že je na vině nejspíš závada motorku - když se CD po načítání dat zastavilo v určité pozici, už se neroztočilo. Stačilo s přehrávačem zahýbat, aby se disk pootočil a mechanika zabrala. Možná s tím souvisely i nevyrovnané časy načítání disků... Večer se však motorek přestal točit úplně. Patrně se jedná o ojedinělou závadu, což by měl potvrdit další kus, jenž k nám míří od distributorů. Jakmile jej budeme mít v redakci, podělíme se o další zkušenosti.
DOPLNĚNO:
Do redakce dorazil zcela nový discman iRiver iMP-50. Na rozdíl od předchozího kusu, který byl údajně prvním a notně zatěžovaným exemplářem v ČR, nevykazuje žádné z uvedených vad. "Šlape" doslova jako hodinky. Média načítá mnohem rychleji, DAO disky během pár vteřin, na prochroupání složitějších multisession potřebuje tak dvacet sekund. Mechanika je také o dost tišší. Po tomto testu už můžeme iMP-50 doporučit.
