Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Exkluzivně: jak se vyrábějí diamanty z lidí. Stačí hromádka kremačního popelu

aktualizováno 
Každý z nás se může po smrti proměnit v diamant. Ve Švýcarsku ví jak. Zní to poněkud morbidně, ale šperky vyrobené z popela příbuzných či blízkých jsou v některých zemích velmi oblíbené.

Diamant z lidského popelu.

Pokud si chcete uchovat na své příbuzné vzpomínku právě ve formě diamantu, který bude vyroben z jejich kremačního popelu, stačí kontaktovat specializovanou firmu ve Švýcarsku.

Odešlete popel a za dva měsíce u vašich dveří zazvoní kurýr s podobným boxem jako na obrázku. V něm může být několik malých, nebo jeden velký vybroušený diamant. Němečtí zákazníci prý preferují jeden větší šperk, Japonci chtějí menší kameny, aby je mohli rozdat příbuzným. Vzpomínka vás vyjde v případě nejmenšího diamantu na sedmdesát tisíc korun. Technologie byla vyvinuta v Rusku v roce 2000.

Standardní box otevřený
V takovémto boxu jsou diamanty doručovány zákazníkům.

Standardní box v kterém je diamant doručen zákazníku Diamant Diamanty
Diamant vyrobený z kremačního popelu.

Jsem v Churu, v malém městě v severovýchodní části Švýcarska. Přede mnou na stole leží na černém sametu několik diamantů. Už to je samo o sobě zvláštní pocit. Nikdy jsem pohromadě tolik drahých kamenů neviděl. Tyhle jsou navíc zvláštního původu, přesněji řečeno - jsou vyrobeny z kremačního popelu. Nacházím se v sídle firmy Algordanza, jedné ze tří firem na světě, které se zabývají výrobou syntetických diamantů.

Chur, Švýcarsko - sídlo společnosti Algordanza Ringstrasse 34, Chur, Švýcarsko - sídlo společnosti Algordanza
Městečko Chur ve Švýcarsku je domovem firmy Algordanza vyrábějící umělé diamanty.

Nechat si vyrobit netradiční šperk třeba z chlupů domácího mazlíčka již není problém ani u nás. Firma v Česku působí od roku 2005. Více se dočtete v článku Už i Češi se mohou zdobit diamanty ze zemřelých. Cena za jeden diamant začíná podle karátů na již zmíněných sedmdesáti tisících.


Diamanty z mrtvých jdou na odbyt

Diamantový byznys se naplno rozjel v roce 2003. V USA začíná v té době působit první firma na trhu v oblasti syntetických diamantů vytvořených z kremačního popelu, chlupů domácích mazlíčků nebo lidských vlasů.

O rok později je založena společnost Algordanza.

V současné době zpracovává zhruba 50-80 zakázek měsíčně a vyrobí cca 80-100 diamantů (rozdíl je dán tím, že z jedné zásilky kremačního popela může být vyrobeno i více diamantů). Firma má zastoupení ve třiceti zemích a v současné době je blokována v dalším rozvoji velikostí továrny - proto staví novou linku.

Ve světě působí v současné době dvě další větší společnosti, z nichž jedna se zabývá i zpracováním lidských vlasů nebo kremačního popelu zvířat nebo jejich chlupů. Od října 2008 začíná další firma působit ve Švýcarsku, konkrétně ve Svatém Mořici, a ta se bude specializovat pouze na vlasy a zvířata. Zdá se, že diamantový byznys prožívá zlaté časy

Jak se vyrábějí diamanty z popelu

Základní a v případě této konkrétní společnosti i jedinou výchozí surovinou pro výrobu diamantů je kremační popel. Jiné firmy však k výrobě diamantů využívají dle přání zákazníků i vlasy nebo zvířecí chlupy. Na výrobu jednoho diamantu přitom stačí díky vysokému obsahu uhlíku pouhých deset gramů vlasů.

Popel ve stavu v jakém je dopraven od zákazníků
Základní surovinou je popel. V celé fotoreportáži je z etických důvodů použit popel zvířecí.

Nejprve je však potřeba popel do firmy dopravit. Zákazníci tak mohou učinit sami, nebo mohou využít kurýrních služeb. Při přepravě panují poměrně přísná pravidla. Aby bylo například jisté, že zásilka dorazí a nedojde k její ztrátě, posílá se vždy nadvakrát. Firma tak chce předejít ztrátě například při pádu letadla nebo při samotné přepravě.

Poté, co je zásilka ve firmě, stanoví odborníci obsah uhlíku. Ten se může lišit v závislosti na teplotě kremace. Pohybuje se v rozmezí 0,5 až 20 %. Na výrobu diamantu je tak většinou potřeba nejméně půl kilogramu. Pochopitelně však může být i více. Z hlediska výroby diamantu je nutné, aby množství uhlíku, který se podaří izolovat, bylo větší než 2,5 gramu.

Přístroj pro stanovení obsahu uhlíku v popelu

Přístroj pro stanovení obsahu uhlíku v popelu Vkládání popele do přístroje pro stanovení obsahu uhlíku Navážky popele - stanovení obsahu uhlíku
Přístroj pro stanovení obsahu uhlíku v popelu. Na snímku uprostřed je vidět vkládání keramické lodičky se vzorkem popelu do přístroje. Snímek vpravo ukazuje lodičky s několika vzorky popelu.

Pokud se analýzou zjistí, že popelu je vzhledem k obsahu uhlíku méně, než je potřeba k výrobě diamantu požadované velikosti, pak firma komunikuje se zákazníkem a požádá ho o dodání dalšího popelu. V mnoha případech to možné je, protože klient zaslal pouze část. Pokud však více popelu není k dispozici, může být vyroben pouze menší diamant.

Pak již následuje samotná výroba diamantu, která má následující fáze:

 Fáze výroby diamantů
 1. čištění popelu
 2. izolace uhlíku
 3. převedení na grafitickou formu
 4. vytvoření "patrony" obsahující grafit, katalyzátor, zárodek diamantu uložený v keramické šabloně
 5. vytvoření surového diamantu působením vysokého tlaku a teploty
 6. zpracování diamantu pomocí řezání a broušení

Vyrobit diamant trvá měsíc

Jednotlivé fáze procesu jsou dobře vidět na následujícím obrázku. Celý postup trvá přibližně měsíc a ani v moderní době se neobejde bez ruční práce. Například barva diamantů se odvíjí od obsahu nečistot. Při přípravě čirého diamantu je nejkritičtější obsah boru. Čím větší je jeho obsah, tím bude diamant více zabarven do modra.

Celý proces
Jednotlivé fáze výroby diamantu z lidského popelu v kostce a zleva: popel, grafitická forma uhlíku, izolovaný elementární uhlík, keramická šablona na vytvarování diamantu, surový diamant a hotový diamant.

Po stanovení obsahu uhlíku následuje tzv. mokrý proces (ve firmě označovaný s nadsázkou jako vaření). Během něj se postupně odstraňují z popelu nečistoty, jakými jsou například zlato nebo stříbro ze zubních výplní. I tyto drahé kovy by diamant znehodnotily. Výsledkem je získání čistého uhlíku, který je následně zahříváním bez přístupu vzduchu převeden na grafitickou formu. Od grafitu je pak již pouze krůček k diamantu.

Celkový pohled na laboratoř - mokrá část procesu
Celkový pohled na laboratoř "mokré chemie". Základními operacemi jsou stanovení uhlíku v kremačním popelu, vaření v kyselinách a zásadách s cílem odstranit nečistoty, filtrace a příprava surového grafitu.

 Třecí miska s tloučkem Pomůcky pro filtraci a navažování materiálu Postupné vaření v kyselinách a zásadách - mokrá část procesu 
Filtrování Filtrace Sušení
Horní řada zleva: 1 - Popel je nejprve potřeba ručně rozmělnit v třecí misce. 2 - Základní vybavení laboratoře se neodlišuje od běžného pracoviště s kyselinami. 3 - Popel se čistí opakovaným vařením v kyselinách a zásadách. Tím se postupně odstraňují různé druhy nečistot.
Dolní řada zleva:  1 - Pevné nečistoty se odstraňují filtrováním. 2 - Detail filtrování. 3 - Na závěr mokrého procesu je nutné získaný uhlík vysušit v sušičce.

Na konci tohoto procesu je získán čistý uhlík. Z jeho grafitické formy je pak připravena patrona, která obsahuje kromě vlastního uhlíku, jenž bude působením vysokého tlaku a teploty konvertován na diamant, ještě katalyzátor (speciální slitina) a zárodek budoucího diamantu. Vše je uloženo ve speciální keramické šabloně, která musí snést vysoký tlak a teplotu téměř tři tisíce stupňů.

Zárodek poslouží pouze jako jádro, na němž začne narůstat diamant. Po skončení procesu se jádro "vyloupne", takže zákazník dostane skutečně jen diamant vyrobený z popelu mrtvého a nikoli směs dvou druhů diamantů. Bez zárodečného jádra by však proces trval delší dobu.

Čistý uhlík
Takto vypadá čistý uhlík získaný z popelu takzvaným vařením.

Grafit
Čistý uhlík je následně zahříváním bez přístupu vzduchu převeden do grafitické formy.

Keramický přípravek, do nějž se vloží popel
Keramická šablona pro umístění patrony obsahující grafitický uhlík, katalyzátor a zárodek diamantu.

Deset dní při teplotě 2 700 stupňů

Ve druhé laboratoři, která je v současné době v jiné lokalitě (Neuchatel), je umístěn vlastní lis. Ten umožňuje dosáhnout požadovaného tlaku až 5,5 GPa při teplotě 2 700 °C. Aby opravdu vznikl diamant, musí být tyto podmínky udržovány po dobu cca deset dní. Doba výroby se může lišit podle požadované velikosti diamantu. Nejmenší kámen "naroste" již za tři dny.

Vlastní stroj na výrobu diamantů
Vlastní stroj na výrobu diamantů - zde působením vysoké teploty a tlaku dochází ke konverzi grafitu na diamant.

Výsledek působení teploty a tlaku - keramická šablona před a po procesu
Výsledek působení obrovského tlaku a teploty. Keramická šablona (vpravo) se ztenčila na méně než polovinu původní velikosti.

Výsledek působení teploty a tlaku - před a po procesu
Vnitřní část keramické šablony - vlevo před procesem a vpravo po procesu. Z nevzhledného "kamene" zbývá vyloupnout surový diamant.

Surový diamant
Surový diamant vypadá na první pohled jako očazené sklo. Po vybroušení se z něj však stává...

Diamant
... krásný šperk. Modrá barva diamantu je dána vysokým obsahem boru v popelu.

Největší zájem o takto vyrobené diamanty je v současné době z Japonska - tvoří zhruba 40 procent zakázek. I když představitelé firmy uznávají, že pro našince je cena vysoká (nejmenší diamant o velikosti 0,25 karátů stojí přes 4,5 tisíce švýcarských franků, tj. téměř 70 tisíc korun), zmiňují mezi zákazníky i Čechy. Zájem je obecně ovlivněn i náboženstvím - pokud daná víra nepřipouští kremaci, pak nelze očekávat zájem těchto věřících o diamanty.

Diamant
Tvar diamantu může být různý dle přání zákazníka.

Diamant
Barva se liší dle obsahu nečistot.

Diamanty
Vzorník výrobků.

Šperky z příbuzných
Náhrdelník z lidského popelu.

Jeden z možných tvarů diamantů Jeden z možných tvarů diamantů Diamanty vybroušené do různých tvarů


Diamanty - průmyslové versus přírodní

Průmyslové diamanty mají podstatně delší historii a mnohem větší uplatnění než "diamanty z popelu a chlupů psa". Používané techniky výroby jsou však stejné.


Diamanty byly známy již v Indii před 3 000 lety. Jejich cena a jejich výjimečné vlastnosti (zejména tvrdost) lákala vědce k jejich umělé výrobě. I když  by se zpočátku mohlo zdát, že takový postup má naději na úspěch asi jako přeměna olova na zlato chemickou cestou, po prozkoumání složení a struktury bylo jasné, že tento postup může být realizovatelný.

Humphry Davy, britský chemik, byl první, kdo se pokusil přeměnit diamant na jinou formu uhlíku. Možná nebyl první, koho to napadlo, ale první, kdo si to mohl dovolit po finanční stránce - spalovat diamanty je přeci jen finančně nákladné experimentování. Ve svých experimentech soustředil na diamant sluneční světlo pomocí čoček a tímto jej zahříval v atmosféře čistého kyslíku. Zkoumáním výsledného produktu (oxid uhličitý) dospěl k závěru, že diamant je chemicky pouze uhlík. Později ukázal, že v inertní atmosféře je možné diamant přeměnit na grafit.

Od těchto pokusů již nebylo daleko k myšlence proces otočit. Přeci jen vyrábět z diamantů náplně do tužek není moc užitečné ani finančně výnosné. Pokusů bylo provedeno mnoho, jeden z prvních provedl Ferdinand Frédéric Henri Moissan v roce 1893, přesto se procesu příliš nevěřilo, zejména z důvodu, že se špatně reprodukoval. V roce 1911 H. G. Wells publikoval krátkou povídku "The Diamond Maker". O průmyslové výrobě diamantů se zmiňuje již dříve i Karel Marx který proces okomentoval tak, že pokud se podaří zvládnout průmyslově, cena diamantů může klesnout na cenu cihel.

V roce 1926 syntetizoval diamant Willard Hershey z McPherson College, která originál stále vlastní.

Průmyslová výroba v pravém slova smyslu má své počátky až v roce 1941, kdy na základě dohody společností General Electric, Norton a Carborundum dochází k důkladnějšímu studiu procesu. Metoda spočívala v zahřívání diamantů až na teplotu 3 000 °C při tlaku v řádu gigapascalů. Protože válka změnila priority i ve výzkumu, dochází k odkladu o dalších deset let.

Největším přínosem byl Percy Bridgman, který později obdržel Nobelovu cenu. Techniky výroby diamantů se označují jako HPHT - High Presure High Temperature (vysoký tlak, vysoká teplota) a označují původní metodu vyvinutou společností General Electric. Pro úplnost je třeba dodat, že technika HPHT není jediná pro přípravu syntetických diamantů. V roce 1974 je poprvé v Japonsku teoreticky popsána syntéza pomocí chemického procesu, označovaného jako CVD. Zde se jedná o syntézu při atmosférickém tlaku a teplotě "jen" 800 °C. Metoda kondenzace par na vhodném podkladu. V současné době se tímto způsobem podařilo vyrobit i největší syntetický diamant, který má hmotnost 10 karátů - 2 gramy.

Tlaky při výrobě diamantů

atmosférický tlak 1 atmosféra (101 kPa)
šampaňské v lahvi - až 6 atmosfér (0,6 MPa)
stlačený plyn v lahvi 200-400 atm (20-40 MPa)
tlak při syntéze diamantů až 8 GPa

Využití syntetických diamantů
O diamant z důvodu jeho tvrdosti má zájem zejména průmysl obrábění. K tomu se používá jak diamantový prach, který vzniká jako odpad při obrábění přírodních diamantů, tak syntetický.

Karát - není karát jako karát

Váha diamantů se počítá v tzv. karátech, označovaných ct. Jedná se o 0,2 gramu. Pro úplnost je třeba dodat, že zcela jiný význam má karát u zlata. Zde se jedná o počet dvacetičtvrtin obsahu zlata. 18karátové zlato pak obsahuje 75 procent zlata, 24karátové zlato je pak čisté (ryzí) bez dalších příměsí.

Tvrdost
Diamant je nejtvrdší materiál, na Mohsově stupnici tvrdosti má hodnotu 10.

Grafit v. diamant - svět kontrastů

Na první pohled je rozezná každý. Grafit je černý, měkký, levný, vodivý - diamant je průzračný, tvrdý (vlastně nejtvrdší), elektricky nevodivý a může být i velmi drahý. Jaké jsou další rozdíly mezi grafitem a diamantem a co mají společného?

Chemické složení je zcela stejné, jedná se o uhlík. Spálením diamantu i uhlíku v kyslíku bychom dostali oxid uhličitý.

Zásadní rozdíl je v jejich struktuře. V grafitu jsou jednotlivé atomy poskládány ve formě vrstev. Tyto vrstvy jsou k sobě spojeny relativně slabou vazbou. Proto se mohou působením vnější síly snadno oddělit a je to i důvod, proč se grafitová tužka tak snadno otírá o papír. Grafit je možné také uměle vyrábět (překvapivě i z něčeho jiného než z diamantů) - nejčastěji z odpadů po zpracování ropy nebo sazí.

Struktura diamantu je zcela odlišná. Jedná se o velmi pevné uspořádání.

Roční těžba diamantů se odhaduje na cca 130 milionů karátů (tj. 26 tun), v celkové hodnotě 140 miliard korun. Polovina množství je vytěžena v Africe, mezi další významné producenty patří Kanada, Rusko, Brazílie, Indie. Dalších sto tun diamantů se ročně vytvoří synteticky.

Jedním z nedávných příspěvků k výrobě diamantů je jejich syntéza z tzv. fullerénů, což je jiná forma uhlíku. V těchto případech je také nutný vysoký tlak, ale teplota může být laboratorní.

Fulleren - další forma uhlíku





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Československý prezident T. G. Masaryk
Masaryk loboval v Rusku. Říkali mu „gospodin preziděnt“

VIDEO Už od roku 1914 existovala v Rusku dobrovolnická Česká družina. Češi dezertovali z rakouské armády a vytvořili základ revolučních dobrovolných vojsk, tedy...  celý článek

Před 100 lety zemřelo v americkém dole 168 horníků
Před 100 lety zemřelo v americkém dole 168 horníků

VIDEO 8. června 1917 prožilo americké hornictví jeden z nejkrušnějších dní v historii. Tento den došlo ke katastrofě v dole Speculator.  celý článek

DJI Spark
Umí triky jako tým filmařů a přistane na dlani. Vyzkoušeli jsme DJI Spark

Paříž (Od zpravodaje Technet.cz) Váží 300 gramů, letí až 50 km/h a můžete jej ovládat i gesty, takže se na výletě obejdete bez ovladače nebo spárovaného telefonu v ruce. Na stisk tlačítka umí...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.