Při častém provozu dokážou některé přístroje tnout do rodinného rozpočtu nepříjemně hluboko. Ušetříte na elektrické energii s LCD, plazmou, nebo klasickou obrazovkou? Na to odpovídá náš redakční experiment.
V každé diskusi o spotřebě televizorů (a že jich na internetu je požehnaně) lze najít dva vyhraněné tábory. Jeden tvrdí, že má nižší spotřebu LCD, druhý, že plazma. LCD hájí „studenějším“ provozem a konstantně nižší spotřebou, plazmu naopak brání faktem, že její spotřeba značně kolísá dle aktuálního zobrazovaného jasu. Zatímco LCD má pořád skoro stejnou spotřebu, ať je na obrazovce temný les či zářivý výbuch jaderné nálože, plazma odebírá přesně podle jasu obrazu - v lese spotřeba velmi malá, při explozi velká.
A právě díky této proměnlivosti má podle svých zastánců v konečném důsledku vykazovat spotřebu nižší. Zpravidla se ale obě skupiny shodnou na faktu, že nejvíce „žere“ archaická katodová vakuové obrazovka (CRT). V redakci jsme neodolali a praktickým experimentem zjišťovali, jak to vlastně je. Jak uvidíte, výsledky nejsou úplně jednoznačné.
Koho jsme měřili: čtyři ploché, jedna baňatá
K měření jsme vybrali pětici televizorů. Protože jsme je potřebovali ve stejné úhlopříčce, zvolili jsme nakonec 42" modely. Dáno je to především tím, že menší plazmy se v podstatě navyrábějí, větší LCD také nejsou úplně obvyklé, a 42" je tedy jakýsi velikostní průnik obou technologií. U CRT byla volba jednoduchá – vybrali jsme největší dostupnou úhlopříčku na trhu.
Volba nakonec padla na 42“ plazmu Samsung PS-42E7H a Panasonic Viera TH-42PX70E, dále 42“ LCD Philips 42PF9831 a 40" Samsung LE40F71B. Za vakuové obrazovky bojoval 32" CRT televizor Mascom MC72W71S.
Jak jsme měřili: shodné měřicí přístroje i zdroje
Samotnou spotřebu jsme zjišťovali měřicími přístroji Voltcraft Energy Check 3000. Ty dokáží monitorovat aktuální spotřebu, zaznamenat odběrová minima i maxima a sčítat odebranou energii za uplynulý časový úsek. K dispozici jsme měli tři měřicí přístroje, měření proto probíhalo po skupinách současně, tedy při stejných podmínkách.
Měření probíhalo vždy po dobu 48 hodin, během kterých přístroje reprodukovaly zcela identický obraz. K tomu posloužila trojice DVD disků, na které jsme vypálili velmi rozmanitou obrazovou náplň. Ukázky filmů, dokumenty o přírodě a vesmíru, část fotbalového utkání, závody aut, replay počítačové hry … všechny pocházely z původních WMV HD samplů. Tím jsme simulovali všechny potenciální jasové úrovně.
Spotřebu jsme měřili pomocí měřáků Voltcraft Enegry Check 3000, které nám zapůjčila společnost FK technics. Měřiče se prodávají v síti společnosti CONRAD.
Přehrávače Cyberhome CH-DVD 4620 nám zapůjčil internetový obchod Alza.cz.
Tyto disky přehrávala trojice shodných DVD přehrávačů CyberHome DVD4620, k plochým zobrazovačům byly připojeny komponentním (YUV) rozhraním, k CRT pak SCARTem s RGB. Jas všech zobrazovačů byl nastaven na shodnou úroveň.
Výsledky: Kdo má jaký apetit a na kolik to přijde?
Jako modelovou jsme vzali sazbu D02d - tedy domácnosti se střední roční spotřebou do 1500 kWh a jističi 3x20A. V tomto případě jedna spotřebovaná kWh přijde podle ceníku Pražské energetiky a.s. na 3,80 Kč. Počítáme také s tím, že typický čechočlověk stráví u obrazovky zhruba 3,5 hodiny denně.
Zde jsou výsledky:
| televizor | spotřeba za 48 hodin | spotřeba za jednu hodinu | cena provozu za jednu hodinu | cena provozu za jeden typický den | cena provozu za rok |
| PDP Samsung | 10, 980 kWh | 0, 229 kWh | 87 hal | 3 Kč | 1 100 Kč |
| LCD Philips | 8, 230 kWh | 0, 171 kWh | 64 hal | 2,2 Kč | 810 Kč |
| CRT Mascom | 5, 000 kWh | 0, 104 kWh | 40 hal | 1,4 Kč | 510 Kč |
Největší apetit zde má zřetelně plazma Samsung, jejíž roční provoz vás přijde na jedenáct set. Tři stovky ušetříte s LCD Philips a celých šest set pak s CRT Mascom. Je však nutno brát v potaz, že v testu použitá plazma stojí zhruba 40 000 Kč, zatímco LCD 100 000 Kč (nedávno ještě cca 150 000 Kč). CRT je dnes za hubičku.
Další část testu proběhla trochu jinak. Zbrusu nové PDP Panasonic a LCD Samsung byly měřeny v běžném domácím provozu - Televizní noviny, kriminálka Miami, závody motorek a motokár, trochu hudebních klipů ... prostě "typický český televizní večer". Příjem zajišťovaly vestavěné tunery (Panasonic DVB-T, Samsung analog), zvuk byl puštěn na příjemnou domácí hlasitost.
Výsledky jsou zde:
| televizor | spotřeba za jednu hodinu | minimální odběr | maximální odběr | cena provozu za jeden typický den | cena provozu za rok |
| PDP Panasonic | 0,307 kWh | 12 W | 355 W | 4,1 Kč | 1 490 Kč |
| LCD Samsung | 0,217 kWh | 23 W | 250 W | 2,9 Kč | 1 060 Kč |
I zde měla větší apetit plazma. Pokud vezmeme v potaz, že dané LCD je o 2" menší, rozdíl by se pravděpodobně trochu zmenšil - ale jde o statisticky zanedbatelný rozdíl. Provoz plazmy vás bude ročně stát zhruba patnáct set, LCD zhruba tisícikorunu. I v tomto výběru je pořizovací cena LCD o trochu vyšší.
Závěr: Provozní náklady versus kvalita
Na celou věc je nutno se dívat ještě z jednoho hlediska. Obrazové kvality. Excelentních výsledků zde pochopitelně dosáhla LCD televize Philips - jde o špičkový model "nabušený" nejnovějšími technologiemi zpracování obrazu a skvělým panelem. Na druhém místě se (s třetinovou cenou) umístila plazma Panasonic.
Pokud se ale díváme na modely ve shodné cenové kategorii "kolem 50 tisíc", tak zde kvalitativně vede plazmová technologie. Možná, že dočasně, ale aktuálně ano. A to i přesto, že LCD jsou zde běžně FullHD a plazmy "jen" HD ready. Ale o tom až příště...
V redakci si myslíme, že prim při výběru hraje kvalita. A to - u televizoru - především kvalita obrazu. Rozdíly spotřeby jsou zřetelné, ale ve vztahu k pořizovací ceně a nárokům na kvalitu je nehodnotíme jako podstatné či zásadní. Jinými slovy - nekoupit si plazmu, protože má větší spotřebu, a přitom oželet kvalitu, považujeme za nesmysl.
