Přední francouzské mediální domy se s americkými firmami Facebook a Google dohodly na společném způsobu, jak upozornit uživatele sociálních sítí na falešné (“zpochybněné“) zprávy, případně zprávy „satirické“. Satirické články jsou pak případně viditělně označeny (nikoli penalizovány).
Uživatelé budou moci nahlásit zprávy jako „reálné“, „falešné“ a „satirické“. Nahlášené zprávy pak ověří tým novinářů/factcheckerů.  Možnost nahlášení falešných zpráv.na Facebooku |
Uživatelé ve Francii dostanou na Facebooku možnost označit (nahlásit) falešnou či satirickou zprávu. Tato zpráva poté putuje do centra, do kterého mají přístup týmy ověřovačů ze spolupracujících médií (AFP, BFM TV, L’Express, Libération, 20 Minutes a Le Monde). Pokud alespoň dva týmy označí zprávu za falešnou, dostane tato nálepku „zpochybněná“, popisuje systém Le Monde.
Ověřovači musejí ke svým závěrům přiložit podklady. Pokud tedy například označí zprávu za lživou (zpochybněnou), musí být přiloženy i odkazy na materiály, které to dokazují.
V přípravě je i projekt CrossCheck od společnosti Google, který umožní čtenářům ověřovat informace u nezávislých ověřovačů. Projektu se účastní 16 francouzských médií. Firmy také omezí možnost výdělku skrze reklamy stránkám, které šíří falešné zprávy.
„Chystáte se sdílet zpochybňovanou zprávu,“ upozorní Facebook před jejím sdílením. I zprávu označenou jako „zpochybněnou“ lze tedy i nadále sdílet.
Systém je velmi podobný tomu, který Facebook představil v USA v prosinci 2016 a v Německu v lednu 2017. Francii čekají v dubnu a květnu tohoto roku prezidentská volby, což bylo zřejmě jedním z impulzů k zavedení tohoto systému.
Co jsou to falešné zprávy?
Možná jste v předvečer amerických prezidentských voleb zaznamenali na Facebooku zprávy jako „Papež šokoval svět, když doporučil lidem, aby volili Donalda Trumpa“, případně z opačné strany hřiště, „Trump už v roce 1998 řekl, že bude kandidovat na prezidenta jako republikán, protože republikánští voliči jsou hloupí“. Obě zprávy jsou zcela smyšlené, přesto si našly miliony příznivců, kteří je sdíleli dále. Snad právě proto, jak „jednoznačné“ byly, a mohly tedy sloužit k potvrzení a signalizování vlastního názoru.
Polarizace a sociální bublinyFalešné zprávy nejsou jediným ani hlavním problémem při získávání zpráv ze sociálních sítí  Velkou roli může hrát také polarizace způsobená názorovou shodou v rámci sociální bubliny. Tato shoda také přispívá k šíření radikálních (a někdy falešných) zpráv. Více v našem článku |
Falešné zprávy samozřejmě po internetu kolují odpradávna, společně se zprávami satirickými, parodickými nebo zavádějícími. Odborníci ukázali, že falešné zprávy byly před americkými prezidentskými volbami na vzestupu a v počtu sdílení na síti Facebook překonaly zprávy seriózní. To samozřejmě samo o sobě neznamená, že falešné zprávy významně ovlivnily nebo dokonce názor voličů.
Navíc není jednoduché najít hranici mezi „falešnou zprávou“ a například ostře formulovaným názorem autora, který selektivně zdůrazňuje kompatibilní fakta a přehlíží ta nepohodlná. Je potřeba vnímat celé toto spektrum, myslí si Vivian Shillerová, bývalá šéfka operací Twitteru. „Existují falešné zprávy, nepochybně. Třeba zpráva o tom, že papež doporučil voličům, aby volili Trumpa. Ale pak jsou zprávy, které byly zkrátka špatné, ale to neznamená, že jsou falešné. Nebo zprávy, které jsou jednostranné, chybí jim kontext a tak dále. To nejsou zprávy falešné. Podle mého by byla chyba, kdyby se sociální sítě snažily rozhodovat o tom, co je a co není falešná zpráva. To je nebezpečný precedent.“
Facebook a Google se tomuto „soudcovství“ vyhýbají právě tak, že využívají služeb factcheckerů. Ve Francii je to již zmíněná novinářská organizace, v Německu služba Correctiv a v USA dokonce řada nezávislých organizací následujících principy prestižního institutu Poynter.
Aktualizace: Upřesnili jsme metodiku ověřovačů. Doplnili jsme informace o sdílení označených zpráv.
