Nemá cenu si nic nalhávat, ani hrát na Mirky Dušíny, protože velká část běžných uživatelů PC bohužel nemá na svém počítači vše zcela legální. Nyní hovoříme o osobním počítači doma, nikoliv v kanceláři, kde většina (chytrých) firem žádné pirátské kopie softwaru ani ničeho jiného netrpí.
|
Proč lidé kradou software? |
| Představa, že by si k poměrně drahému počítači měli poctivě nakoupit všechny prográmky, jenž jsou ve výsledku použity jednou za týden či měsíc (například antispyware či čistič registrů), je pro některé uživatele velice nepříjemná. Velká část z nich tak často stojí před rozhodnutím: „Zaplatit 30 dolarů za roční licenci? Nebo stáhnout verzi s generátorem klíčů a neřešit žádné složité placení pomocí karty odblokované pro internetové platby?“
Druhé řešení je často mnohem jednoduší, i když zcela určitě ne správné a už vůbec ne legální! Nicméně, stav věci už je takový a měnit se bude jen velmi pomalu, protože členové pirátských skupin zatím prakticky všechny ochrany obejdou, rozluští či zničí. |
Můj dům, můj hrad?
Řada počítačových uživatelů sedících před svým kompíkem napěchovaným nelegálním softem si v bezpečí domova připadá nenapadnutelná.
Ke kontrole softwaru u fyzické osoby je potřeba, aby se softwarová policie dopředu ohlásila, což samozřejmě umožňuje odstranit veškeré nelegálně používané materiály. O nebezpečí kontroly z internetu už však značný počet lidí nepřemýšlí. Nedochází jim, že jejich unikátní IP adresa vlastně prozrazuje vše, co o nich potřebuje druhá strana vědět.
Víme, co stahujete
Těžko vám samozřejmě někdo bude kontrolovat nainstalovanou počítačovou hru, obzvlášť pokud její připojitelnost do sítě zablokujete firewallem, ale pokud stahujete přes P2P (peer to peer) sítě jako Direct Connect či přes torrenty, je velká pravděpodobnost, že se někdo podívá, co stahujete, odesíláte a také sdílíte. A tím někým nemusí být pouze zahraniční organizace jako MPAA, FBI, ale i v Česku působící BSA (Business Software Alliance).
Vždyť nějaký ten měsíc zpátky prolétla médii zpráva o vůbec prvním zatčení člověka, který přes počítač v práci sdílel obrovské množství hudby v MP3. Orgány na něho tehdy přišly právě monitoringem internetové sítě a detekcí přenosu velkého množství souborů. V jeho případě se jednalo vzhledem k vysoké rychlosti linky o tak velký objem dat, že si na něho rozhodly posvítit.
Podívejte se na:Mračna na obzoru
V zahraničí je však síť společností, které monitoring vykonávají pro různé protipirátské organizace, mnohem rozsáhlejší.
Už dávno opustili ideu rozsévání falešných souborů po síti, které byly jen zbytečným plácnutím do vody, jelikož pirátská komunita odpověděla novými technickými vychytávkami posílajícími takzvané „fake files“ do velmi předčasného důchodu. Nyní se snaží tyto organizace spíše zapisovat údaje o jednotlivých uživatelích včetně jejich internetového podpisu, IP adresy.
Jelikož RIAA a další příliš neuspěli ani s hromadnými žalobami, přičemž situaci si neulehčili ani takovými excesy jako žalobou matky, která snad ani neměla počítač, zatím jen tiše vyčkávají.
Zákony se pomalu mění, aniž by si toho většina lidí všimla a úder protipirátských společností může ještě přijít. Nemusí, ale může. Vždyť už i třeba taková FBI učí své agenty, jak se pohybovat po P2P, dokonce si již delší dobu bere na „brigádu“ americké teenagery a vysokoškolské studenty, aby mužům zákona předvedli, kde se dnešní mladý člověk na internetu pohybuje a jak ve virtuálním světě přemýšlí.
Anonymita neexistuje
Při stahování z veřejných zdrojů jste stejně na očích jako nahá slečna v davu mužů. Neexistuje žádný způsob, jak se skrýt. Nějaké maskování IP adresy či skrytí se za jinou není v případě P2P možné, protože při takzvaném „spoofingu“ už byste od druhé strany neobdrželi požadovaná data (ta by byla odesílána na falešnou IP, pod kterou byste na síti vystupovali). Klamavý pocit anonymity vyvolaný tím, že sedíte sami doma, je vlastně onou nejhorší zbraní proti vám samotným.
Jak lze tedy zabránit tomu, aby někdo viděl, jaká data přenášíte? A to ať už stahujete pirátské kopie filmů či freewarový program? Nijak, prostě to nelze a ani tolik opěvované I2P (Invisible Internet Project) sítě, v nichž vidí pirátská komunita budoucnost, nejsou dokonalým řešením.
Na rozdíl od P2P nedochází v případě tohoto systému k otevřenému spojení mezi dvěma počítači, ale data jsou šifrována a komunikace probíhá přes server. Na tomto serveru jsou však informace o jednotlivých uživatelích dostupné, tudíž stačí, aby orgány tento server vypátraly.
Práci by jim však tento systém ztížil, to zajisté, I2P už se začíná pomalu rozbíhat, například velmi populární torrent klient Azureus tento systém podporuje a lze v něm komunikace přes I2P nastavit. Na internetu je i řada návodů, jeden takový naleznete zde . Mnoho uživatelů ale upozorňuje, že rychlost přenosu dat je velmi pomalá.
Jak se bránit špehování
Pokud se chcete alespoň částečně bránit při stahování i běžné práci s webovým prohlížečem, můžete si nainstalovat program PeerGuardian 2.0 či jiný podobný IP blocker jako Protowall. Tento software je jedinou skutečně účinnou ochranou, protože funguje na principu přímého IP blockingu.
Program PeerGuardian 2.0 stahujte zde.
V databázi programu je několik stovek miliónů IP adres počítačů, které jsou potenciálním rizikem pro všechny uživatele P2P sítí. Program jednoduše tyto IP blokuje na všech portech a nedovolí jejich uživatelům, aby se připojili do vašeho počítače.
Na obrázku výše si můžete prohlédnout hlavní panel programu, na kterém lze přesně vidět, kdo, z jaké adresy a v kolik hodin se k vám pokoušel připojit. Zde se také při testování objevila zkratka FBI.
V nastavení si můžete také zvolit, jestli chcete tyto informace ukládat do textového dokumentu pro pozdější kontrolu. Současně můžete i vybírat, jakou ochranu si přejete. Volit lze mezi listy proti P2P monitoringu, reklamám, vládním orgánům, vzdělávacím institucím či spywaru.
Samozřejmě nechybí ani možnost vlastní editace listů či automatický update (listy jsou aktualizovány denně).
Tato ochrana samozřejmě není stoprocentní, protože vývojáři ani uživatelé, kteří seznamy zakázaných adres doplňují, nemohou zjistit všechny potenciální hrozby. I přes to je PeerGuardian 2.0 a jemu podobné programy založené na „blocklistech“ jedinou kvalitní ochranou vašeho soukromí při používání P2P.
Listy s IP adresami lze samozřejmě importovat i do jiných „obyčejných“ firewallů, ale PeerGuardian 2.0 nabízí nejlepší přehled o tom, kdo se k vám pokouší připojit. Nezatěžuje oproti první verzi prakticky vůbec CPU, tudíž ho můžete mít zapnutý nonstop.
Stále však nezapomeňte na to, že ani tento program vás plně nechrání a jakmile začnete sdílet nelegální kopie sofwaru, filmů, obrázků či hudby, vystavujete se určitému riziku a hlavně se dopouštíte protizákonného jednání.
Na závěr bychom chtěli podotknout, že v žádném případě nepodporujeme nelegální šíření materiálů chráněných autorským zákonem. Tento článek má informativní charakter a popisuje současnou situaci v internetové síti.
