náhledy
F-104A byla první sériová verze Starfighteru. Jako zajímavost můžeme zmínit sedadlo vystřelované směrem dolu, z čehož piloti nebyli vůbec nadšení. Toto řešení prý bylo zvoleno z nepodložených obav, aby při vysoké letové rychlosti nedošlo ke kontaktu vystřelovaného s ocasními plochami tvaru T. V této souvislosti dostává replika z filmu Trhák "Je svěží jitro, před hájovnou stojí zaražený pilot" úplně jiný rozměr. Naštěstí netrvalo dlouho a do Starfighterů se začaly montovat klasické sedačky vystřelované vzhůru. Ještě později dostaly sedačky umožňující záchranu i v nulové výšce a při nulové rychlosti.
Autor: USAF
Celkem byly postaveny dva prototypy XF-104. Protože ještě nebyly k dispozici dostatečně výkonné motory připravované pro sériové stroje, dostaly méně výkonné náhrady a nedosahovaly dvojnásobné rychlosti zvuku jako sériové stroje. Oba XF-104 byly nakonec ztraceny při haváriích.
Autor: USAF
Rozporuplné pocity ze zkoušek prototypů měla rozptýlit ověřovací série 17 kusů YF-104A dodávaná začátkem roku 1956. YF-104A se již moc nelišil od budoucích plnohodnotných sériových F-104A. Oproti prototypům XF-104 došlo na první pohled k prodloužení trupu, aby se do něj vešel proudový motor General Electric J79, který vidíme vlevo.
Autor: USAF
F-104A si drží primát jako první sériově vyráběný dvoumachový letoun na světě. Díky velmi malé nosné ploše má Starfighter abnormálně vysoké plošné zatížení. Na fotografii jsou dva F-104A s protiletadlovými raketami krátkého dosahu s infračerveným naváděním Sidewinder na koncích křídel.
Autor: USAF
Nejpočetnější verzí Starfighteru bylo géčko. Z celkem 2 575 vyrobených jich bylo 1122 F-104G (víceúčelový útočný), 194 RF-104G (průzkumný) a 220 TF-104G (dvoumístný cvičný bojový). Na fotografii je německý F-104G (opět v amerických barvách) a F-4C Phantom USAF.
Autor: USAF