náhledy
Boeing model 299, tento prototyp stál na počátku dlouhé řady létajících pevností B-17.
Autor: U.S. Air Force
Boeing Y1B-17A existoval pouze v 1 exempláři. Zkoušely se na něm motory s turbokompresory, tím se lišil od malé série Y1B-17.
Autor: U.S. Air Force
V rámci velkého cvičení USAAC provedly 12.05.38 tři Y1B-17 cvičný nálet na italský zaoceánský parník Rex mířící do NY. V době zachycení se loď nacházela asi 1130 km východně od cílového přístavu. Kvůli této "divoké" akci mělo armádní letectvo nečekané problémy. Ne, Italové si nestěžovali, kapitán lodi dokonce pozval rádiem posádky bombardérů na oběd, pokud si tedy vyskočí, a rozjaření cestující na palubě zpívali americkou hymnu. Problémy dělalo US NAVY, které žárlilo na mediálně rozmazaný úspěch armádních letadel ve svém teritoriu.
Autor: U.S. Air Force
Do Velké Británie dodané B-17C se zde značily jako Fortress Mk.I.
Autor: U.S. Air Force
7.12.1941, japonský útok na Pearl Harbor. Detail B-17E po nouzovém přistání na základně Hickam, vzadu je vidět další B-17 starší verze.
Autor: U.S. Air Force
Trojice B-17E. Za pozornost stojí výsostné znaky s červeným středovým kruhem, ten se přestal používat v květnu 1942 kvůli možné záměně s japonskými znaky.
Autor: U.S. Air Force
B-17F, stroje 524. (kód WA) a 525. (kód FR) bombardovací perutě USAAF
Autor: U.S. Air Force
B-17F, posádky vysoko letících fortressů nenáviděli své kondenzační stopy, neboť prozrazovaly jejich přítomnost na velkou vzdálenost.
Autor: U.S. Air Force
B-17F, tankováni paliva
Autor: U.S. Air Force
Vytvořit monstrózní formace bombardérů nebylo nic jednoduchého. Tento úkol pomáhaly zvládnout letouny označované jako "formation ships" nebo "assembly ships". Tyto stroje zbavené výzbroje, které už toho měly zpravidla dost za sebou, dostaly pestré zbarvení, aby byly lehce identifikovatelné z co největší vzdálenosti. Když byla formace z jednotlivých bombardovacích skupin utvořená, pokračovala tato směrem nad okupovanou Evropu nebo Německo a formovací stroje se vrátily na svá letiště. Z toho plyne ještě jedna přezdívka: Judas Goat. Pro neznalé to tak nevyzní, dokud si tedy neřekneme, že tzv. Jidášova koza se používala k vedení stád jatečních zvířat na porážku.
Autor: U.S. Air Force
B-17F "All American" byl těžce poškozen po kolizi s Bf 109, přesto se bezpečně vrátil na letiště. V letu vyfotografován z jiné B-17.
Autor: U.S. Air Force
Posádka snad mediálně nejprovařenější B-17F "Memphis Belle", letoun měl sériové číslo USAAF 41-24485, na SOP se potom psalo ve tvaru 124485.
Autor: U.S. Air Force
B-17G, detail přední střelecké věže. Z čelního útoku byly B-17 nejzranitelnější, proto výzbroj v tomto směru postupně mohutněla.
Autor: U.S. Air Force
Zajímavým obranným prvkem B-17 (od verze E) byla břišní střelecká věž kulovitého tvaru. K její obsluze se vybírali muži menšího vzrůstu (průměr věže byl asi 1,12 m), kteří uvnitř zaujali polohu skrčence (samozřejmě nebyli ve věži po celou dobu letu, pouze tam lezli v oblastech ohrožení nepřátelskými stíhači). I tak byla jejich pozice nezáviděníhodná, horší než tělesný diskomfort bylo na tomto pracovišti psychické vypětí.
Autor: Imperial war Museums, Roger Freeman Collection, licence CC-BY-NC
Před nouzovým přistáním na břicho se břišní střelecká věž odhazovala (viz. foto), jinak by zdevastovala spodek trupu, zároveň se stroj odlehčil (o téměř 600 kg). Věž se samozřejmě odhazovala bez střelce.
Autor: Imperial war Museums, Roger Freeman Collection, licence CC-BY-NC
B-17 po nouzovém přistání na břicho
Autor: Imperial war Museums, licence CC-BY-NC
Na amerických letadlech se objevovaly různé kódy a grafické prvky. Na SOP bývalo ve zkrácené formě tzv. serial number, jakési evidenční číslo uživatele, zde 48844. Nezkrácená forma byla 44-8844, kde 44 před pomlčkou znamenal fiskální rok, kdy byl letoun zakoupen. Na trupu vidíme kód perutě (zde "FC" - 571. bombardovací peruť USAAF) a znak konkrétního letadla v peruti (zde "E"). To se zde opakuje i na SOP. Zpravidla 4 takové perutě tvořily těžkou bombardovací skupinu. "J" v obdélníkovém poli značilo 390. bombardovací skupinu. Časté byly různé malůvky prováděné z iniciativy samotné posádky (tzv. nose art) a kvantifikační značky provedených misí, sestřelených stíhaček, atd.
Autor: U.S. Air Force
B-17G při odhozu pum
Autor: U.S. Air Force
B-17G, 532. bombardovací peruť USAAF (kód VE)
Autor: U.S. Air Force
Operace Frantic, fortressy na sovětském letišti Poltava při kyvadlových náletech
Autor: U.S. Air Force
B-17G, na základnu se vracely i těžce poškozené letouny. Někteří členové posádek byli mrtví či zcela chyběli, zranění různých stupňů bývala běžná.
Autor: U.S. Air Force
Fortressy neshazovaly pouze bomby, při operaci Chowhound shazovaly počátkem května 1945 na hladomorem trpící Holandsko vojenské potravinové dávky.
Autor: U.S. Air Force
B-17G, montážní hala firmy Boeing
Autor: U.S. Air Force
Několik B-17 bylo upraveno na námořní záchranné a pátrací. Pod trupem byl umístěn odhazovatelný záchranný člun, místo přední střelecké věže byl vyhledávací radar ASV (Air to Surface Vessels).
Autor: U.S. Air Force
B-17G s podvěšenými letounovými střelami JB-2 při testech. Americké JB-2 byly na první pohled podobné německým V-1, ale jen tvarově. V žádném případě však nelze hovořit o prostých kopiích, například naváděcí systém měly americké střely zcela jiný, principielně na vyšší úrovni. JB-2 mohly startovat také ze země nebo z lodí. K bojovému použití nikdy nedošlo, vážně se sice počítalo s hromadným nasazením při invazi do Japonska, válka však skončila dříve.
Autor: U.S. Air Force
Dvě B-17 byly upraveny pro testování turbovrtulových motorů a dokonce jednoho motoru proudového. Byla odstraněna veškerá výzbroj, příď upravena pro instalaci testovaného zařízení, pilotní kabina musela být posunuta dozadu.
Autor: U.S. Air Force