„Ruce na kolena, narovnat záda a na tři všichni řeknou sýr!“ Tak takhle nějak vypadalo a vypadá třídní fotografování ve školce, na které se děti tolik těší. Nasadí americký úsměv a vypnou hruď, že by jim i napnutá struna na kytaře mohla závidět.
Když děti velí fotografovi
Podobné pózy a křečovité výrazy děti nahodí pokaždé, když vidí objektiv namířený právě na ně. Občas se s tím setkáme i při focení dospělého člověka. Jemu ale narozdíl od dítěte předškolního věku vysvětlíme, aby se alespoň o přirozený výraz pokusil. Fotografování dětí, zejména pak na módní fotky, je jedním z nejnáročnějších. Žádné dítě na světě se kvůli nám nebude přemáhat k výrazu nebo póze, kterou od něj chceme. Existuje ale pár rad, kterými se můžeme řídit při pořizování snímků našich nebo cizích ratolestí.
1.Nepostradatelná komunikace
Tím nejzákladnějším pravidlem je umět s dítětem komunikovat. Než začne focení samotné, tak ho zapojíme do výběru oblečení. Rozebíráme s ním, co by bylo nejvhodnější kombinovat a jaký na to má názor. Musíme mu dát prostor, aby se vyjádřilo. Pánem je tady dítě, které říká co a jak se bude fotit. Z toho vycházíme. My jeho nápady můžeme jen krotit a přeměňovat k nápadu svému. Uzavíráme s ním dohody, že nafotíme jen tři snímky oblečení, které se mu zrovna nelíbí a pak dáme prostor jeho fantazii. Samozřejmě ty tři fotky jsou jen záminky – uděláme jich více :-).
Prohlédněte siDruhá část začíná focením a vysvětlováním, co po dítěti vůbec chceme. Nemůžeme mu říct, aby se vcítilo do nějaké nálady, protože nám nebude rozumět. Naším úkolem je vytvořit výraz v obličeji, který od něj požadujeme. Malý příklad: po dítěti chceme, aby se smálo, křenilo nebo radovalo. Naším úkolem je být natolik vtipní, abychom dítě rozesmáli. Doporučuji používat krátké časy závěrky a mít poměrně velkou dávku humoru.
Jiná je situace, kdy potřebujeme zamyšlený výraz. V tomto případě dítěti můžeme říci, aby se podívalo do okna a namluvíme mu, že jsme tam něco zahlédli. Vzhledem k tomu, že se děti neumí přetvařovat, tak vám poskytne přemýšlivý a dětsky bádající pohled.
Je to tak trochu hra na psychologa. Důležité je myslet na to, že děti se vždy tváří tak, jak se právě cítí. Pokud se vás dítě bude bát, tak na fotkách bude vypadat křečovitě a ustrašeně. Vycházejte proto z toho, že jste pro dítě kamarád a ne fotograf.
Křenila se a já využila situace. Navrhla jsem soutěž, kdo u nás udělá legračnější výraz v obličeji. Pozn. vyhrála. Canon EOS 20D, objektiv Canon EF zoom 28-105 mm, ISO 200, F 9,0, 1/100, ohnisková vzdálenost 83 mm. Úprava ve Photoshopu: barevná korekce, úprava jasu a kontrastu, drobná retuš pleti.
2. Dítě si chce hrát
Kdo si hraje, nezlobí. U focení to platí dvojnásob. Pokud dítě celou akci nebude brát jako hru, vydrží s námi pracovat maximálně půl hodiny. Malé dítě sní o tom, že se z něj stane „hvězda“ a my mu tohle přání splníme. Ono má pak o čem vyprávět ve školce nebo ve škole. Děti se rádi chlubí a vypráví svým kamarádům o tom, co neobvyklého zažily. A o focení budou vyprávět až moc dlouho :-)
Je dobré dělat i častější pauzy a to už třeba po deseti až patnácti minutách. Není na škodu, když u focení je ještě jedno dítě, které je ve stejném věku jako to, které fotíme. O přestávkách se tak spolu můžou proběhnout a hrát si.
Hru „překvapení“ můžeme zvolit, když chceme pořídit přirozené akční snímky např. přehrabování v kabelce nebo čekání na někoho. Při focení holčičky jsem potřebovala, aby „dělala“, že něco hledá v tašce. Nemohla jsem jí říct, aby to hrála, ale řekla jsem jí, aby zavřela oči. Do kabelky jsem hodila „překvapení“, které pak v tašce hledala a já ji mezitím fotila. Ale pozor! Ono „překvapení“ musí být malý předmět, aby se špatně hledal a navíc doporučuji volit takový předmět, o kterém dítě bude muset přemýšlet, co to vůbec je. Já jsem jí do tašky hodila krytku od objektivu. Nejdříve ji nemohla najít, protože jsem „překvapení“ schovala v tašce do kapsy. Když krytku po namáhavém pátrání našla, tak začala přemýšlela, co to je. A výsledek? Naprosto přirozené hledání v kabelce.
...a našla! Protože „překvapení“ bylo dobře schované, tak jí zabralo celkem čas, než ho našla. O to pak měla větší radost, když objevila „cosi“ v kabelce. Canon EOS 20D, objektiv Canon EF zoom 28-105 mm, ISO 400, F 4,0, 1/200, ohnisková vzdálenost 80 mm. Foto pořízeno v režimu sépie. Úprava ve Photoshopu: retuš pleti, zvětšení kontrastu pomocí křivek.
3.Už je to tady – únava, nezájem, nevrlost
Dříve nebo později to stejně přijde. Chcete udělat ještě pár fotek, ale dítko to už nebaví a fotit se nechce nebo rovnou začne brečet. Nebude to znít sice moc hezky, ale takových situací se musí využít. Přirozené slzy, špatná a zamračená nálada u dítěte jsou na fotce hodně dojemné a zvlášť v černobílém podání.
Lepší náladu už z dítěte nedostaneme. Je utahané, takže ho už nebudeme trápit a s focením pro dnešek raději skončíme.
Pláč. Unavené dítě, které už fotit nechtělo. Já jsem holčičku přemluvila ještě k poslední fotce, ale ve skutečnosti jsem jich udělala víc :-). Canon EOS 20D, objektiv EF zoom 28-105 mm, ISO 200, F 4,5, 1/25, ohnisková vzdálenost 30 mm. Úprava ve Photoshopu: převod do sépie, zvětšení kontrastu pomocí křivek, retuš zdi od nevhodných objektů.
Připravte se na to, že budete potřebovat velkou dávku energie. Takže žádné noční flámování a ráno vstát s dobrou náladou. A ještě jedna nemalá maličkost. Od dítěte je to přímo luxus, že se nám tak dlouho věnovalo a vydrželo nám pózovat, takže si zaslouží pořádnou pochvalu :-).
Mladá pirátka. Během stylizování jsem už větší dívce řekla, že bude jako pirátka. Při úpravě vlasů jsme spolu přemýšlely, co všechno správná pirátka musí mít na sobě. Canon EOS 20D, objektiv Canon EF zoom 28-105 mm, ISO 100, F 4, 1/250, ohnisková vzdálenost 45 mm. Použití zábleskového světla.
| Tipy na momentky |
|
Pokud se rozhodneme pro nestylizovanou fotku, ve které nám jde především o zachycení našeho dítěte, tak zvolíme jako způsob focení momentku. Důležitou roli zde hraje čas závěrky. Ten musí být co nejkratší, protože děti jsou hodně „živé“ objekty a nevydrží chvíli v klidu. Na ruční ostření rovnou zapomeňte a použijte auto focus (AF) tzn. automatické zaostřování. Kvalitnější přístroje nabízejí ještě další možnosti AF a pro focení dětí doporučuji použít inteligentní AF – servo. To je právě pro pohybující se objekty. Blesk používejte jen ve špatných světelných podmínkách, protože přece jen na fotce je jeho použití vidět. Pro dosažení rozmazaného pozadí při fotografování potrétu použijte malé clonové číslo. Vaším přístrojem stejně budete nuceni k nižšímu číslu, protože musíte dávat přednost krátkému času závěrky. Odrazové desky nedoporučuji, protože dítě si jich bude všímat a ztratí tak moment přirozeného výrazu. V počítači pak doladíte barevnost korekcí barev a upravíte jas a kontrast. Pokud má dítě oděrky a jiné „vady“ na kráse, tak k jejich odstranění použijte funkci razítka. |
