Hledání stanoviště
Pro snímky se zdůrazněním atmosféry na horách se někdy fotograf vydává do míst velmi vzdálených od civilizace. Zároveň bývá nutné trávit na horách hodně času, zažít i extrémní výkyvy počasí. Pro prožitek východu a západu slunce je nutné zvolit příslušné stanoviště, které umocní fotogeničnost scenerie.
Stanoviště fotograf vybírá také s ohledem na pozadí požadovaného záběru, horizont a patřičné nasvětlení. Musí mít takovou techniku, aby prostřený stůl možností dokázal plně využít.
Světelné podmínky
Jak vyplývá z principu fotografického záznamu, pro samotný vznik snímku jsou světelné podmínky určující. Na fotografovi je, jaký typ světla ho uchvátí, jak jej dokáže zaznamenat a případně přetvořit, aby výsledek byl osobitou hrou tónů a polotónů, podporovanou celou kompozicí.
Ta může dát snímku hloubku, jež nemusí být jen pocitem, který na velehorách může mít až mystický nádech. Barvy mohou být i bez úpravy v počítači jiné, než napovídá naše zkušenost.
V horách vznikají mnohdy zcela neskutečně působící světelné situace. Tento záběr z Pyrenejí vznikl velmi časně ráno po krátkém dešti, kdy obraz byl silně podbarven modrou díky stínu od mračen mezi stanovištěm fotografa a sluncem. Delší čas expozice ze stativu zjemnil tok řeky. Foto Jan Kárník.
Největší úskalí
Nezkušený fotograf může zejména při západech slunce na horách sklouzávat k sentimentu a kýči. Někteří se zachycení západu slunce přímo vyhýbají. Dalším problémem mohou být roztřesené záběry, vzniklé bez stativu.
Zdánlivá ostrost se při větším zvětšení ukazuje být neostrostí. Při poměrně častém využívání horských motivů v reklamní fotografii se někdy stává, že snímky mají věcné vady a nelogičnosti (například ve výstroji, oblečení a v postojích).
Fotografováno během sestupu z nejvyššího vrcholu Pyrenejí Pica de Aneta (3404 m) za nepříliš dobrého počasí Olympusem OM 2000 s objektivem Zuiko 35–70/3,5–4,8 na filmový materiál Velvia. Kompozičně velmi čistý záběr by jistě snesl i převod do monochromatické škály. Foto Jan Kárník.
Fotografická výzbroj
Kvalitní fototechnika je do určité míry předpokladem pro dobré snímky. Ale zvláště u hor platí, že není rozhodujícím faktorem. Tím je osobnost fotografa. Osvědčilo se, že profesionál si hlídá (nebo je ho přímo účasten) celý řetězec od exponování snímku po jeho naskenování, úpravu a finální výtisk či zvětšeninu pro výstavu.
Pro velkou plochu v tisku a vysokou kvalitu je nejvhodnější středoformátový přístroj, případně zadní stěna k němu. Digitály se záznamovým polem velikosti kinofilmu jsou pro profesionála řešením pro kompromis vysoká kvalita-cena.
Západ slunce bývá mnohdy stejně efektní jako jitro. Celé velkolepé divadlo se mnohdy odehrává velmi rychle a s každou sekundou se mění světelné podmínky. Zde byl stativ již nezbytností. Foto Wilhelm Schumacher.
Převod z barevné do monochromatické škályHory jsou velké téma pro černobílou fotografii. Často můžeme chtít převést své barevné digitální fotky do monochromatické škály. Právě u digitálního fotografování hor může mechanický převod působit hluše a „šedě“. Pro převod také není vhodný každý snímek, musí mít nějakou tonálně odlišnou dominantu a vhodný kontrast. Adobe Photoshop nabízí několik možností, z nichž samozřejmě vůbec není vhodný mechanický převod v Obraz/Režim/RGB barva/Stupně šedi. Méně mechanické je již Obraz/Přizpůsobení/Odstín a sytost, kde se sytost nasadí na −100. Správnější je využít Obraz/Přizpůsobení/Míchání kanálů/Monochromatický, kde můžeme krásně pomocí posuvníků určovat intenzitu původních barevných kanálů RGB, přičemž procentuální součet by měl pořád tvořit přibližně 100. Bohatou možnost skýtá Vrstva/Nová vrstva úprav/Mapovat na přechod. |
V prvním díle jsme se zabývali fotografováním hor zblízka (více zde) a Ve druhém fotografováním hor jako celku (více zde). Příště si povíme o některých zásadách fotografování hor. Navíc vám přineseme rozhovor s mladým fotografem, který se zabývá vytvářením panoramatických snímků hor.
Více článků z oblasti fotografování najdete v aktuálním čísle časopisu FotoVideo.
 |
