Hledání stanoviště
Za žádaným motivem musí fotograf důsledně jít. Zkušený autor dokáže odhadnout vhodné stanoviště a příslušnou ohniskovou vzdálenost objektivu. Vyhýbá se tradičním vyhlídkovým bodům, které někde bývají dokonce pro fotografy vyznačeny, ale snaží se nalézt nový, neotřelý pohled.
Světelné podmínky
Světlo v horách může být velmi proměnlivé, stejně jako povětrnostní podmínky a nálady. Mnohdy fotograf na horách překonává nadměrné světelné kontrasty, což se netýká jen oblastí se sněhem a ledem, ale třeba i vápencových bílých skal s lesním tmavým porostem. Správnému přepisu tonalit a barev musí věnovat zvýšenou pozornost, tedy vhodně volit ISO, vyvážení bílé a umět uplatnit vhodný filtr.
Největší úskalí
Nejvíce dokáže fotografa v horách potrápit sama proměnlivá příroda, která klade zvýšené nároky na fyzickou i psychickou kondici fotografa. Fotografovo vybavení musí být vhodně chráněno, kvalitní fotografický batoh by měl být samozřejmostí.
Matterhorn (4478 m) fotografovaný v odpoledních hodinách Nikonem Coolpix 8800 při pěší túře z Gornergratu. ISO 50, clona 7, expozice 1/205 s, prostor sRGB. Reprezentativní snímek umocněný dobrými světelnými podmínkami. Foto Marcel Hrdlička.
Fotografická výzbroj
Pro běžné turistické fotografování na horách není nutná speciální fotografická výzbroj ani speciální úprava fotopřístroje. Pro fotografování v nižších polohách používal profesionál tradičně fotopřístroje středních a větších formátů, pro vysokohorskou fotografii a pro náročný horolezecký terén se používaly přístroje menší a ze středních formátů takové, které dávaly jistotu, že budou spolehlivě fungovat i za nižších teplot (Hasselblad).
V extrémních podmínkách není nad mechanické přístroje... Využijeme šedý, polarizační a UV filtr i mnohé barevné filtry přechodové. Sluneční clona a stativ jsou při náročnějším fotografování samozřejmostí.
Ledovec Matanuska ve státě Aljaška poblíž města Anchorage. Foceno v odpoledních hodinách v měsíci září na film. Náročné fotografování ledu a sněhu představuje zvláštní oblast vysokohorské fotografie. Foto Marcel Hrdlička.
Zvláštnosti kompozice
Fotografování na horách jako specifická oblast fotografie krajiny klade na fotografovy schopnosti pracovat s kompozicí mnohem vyšší nároky. Takzvané pravidlo třetin (další podrobnosti naleznete v časopise FotoVideo 7–8/2005) zde samozřejmě můžeme uplatňovat daleko důsledněji, neboť pracujeme mnohdy s kompozicí, která má velmi výrazně tonálně odlišené oblasti. Popředí bývá obvykle tmavé, pozadí světlé. Časté bývá střídání světel a stínů. Vhodné je využívat půlených šedých filtrů i barevných přechodových filtrů.
Pro srovnání rozdílů velkých jasů mezi partiemi oblohy a země bývá někdy vhodné používat šedý přechodový filtr. Polarizační filtr by oblohu příliš ztmavil. Fotografie v Alpách byla pořízena Canonem 300 D. Foto Wilhelm Schumacher.
V souvislosti s fotografováním na horách se hovoří o kompozici kulisovité (s využitím objektivů s dlouhými ohniskovými vzdálenostmi), průhledové a hloubkové, kdy názvy ukazují na způsob kompozičního řešení. Fotografování na horách může být dobrou školou fotografické kompozice, protože takřka vše je v kompozici z hor zvýrazněno.
Princip zrcadlení se ve fotografii používá velmi často. Středovou kompozici při využití pravidla třetin (zde vodní hladina-chatrč s horským masivem-oblohou) je vhodné používat pouze v případě nějakého výraznějšího barevného akcentu (zde klín zeleně). Foto Wilhelm Schumacher.
V dalším díle se podíváme na fotografování hor jako celku. Více článků z oblasti fotografování najdete v aktuálním čísle časopisu FotoVideo.
 |
