Gumové výrobky můžeme sice snadno natahovat či ohýbat, ale pokud to přeženeme, mohou se nenávratně poškodit. Ve většině případů nám pak nezbývá nic jiného, než je vyhodit. Ovšem o gumě podobné látce, kterou vyvinuli vědci z francouzského Národního centra pro vědecký výzkum ve spolupráci s chemickým koncernem Arkema, to neplatí. Té se jen tak nezbavíte, jde totiž o samoopravující se materiál!
Když ji nožem rozřízneme na dva kousky, rozdělené poloviny samy od sebe samozřejmě nedorostou. Tak daleko ještě nejsme. Ale pokud je v místě lomu přiložíte k sobě, tak se opět spojí. Stačí jen pár hodin a guma vypadá zase jako nová. "Když obě oddělené části držíte u sebe, ucítíte, jak se materiál sám opravuje," uvedl pro časopis New Scientist autor objevu Ludwik Leibler. "Je to velmi zvláštní pocit."
A v čem tkví tajemství úspěchu? Za vším je zdánlivě jednoduchý trik s chemickými vazbami, jen na něj přijít. Běžnou gumu obvykle tvoří dlouhé řetězce polymerů, mezi kterými působí tři druhy chemických vazeb: kovalentní, iontová a vodíková. Regenerace je ovšem schopna pouze nejslabší z nich – vodíková.
Leibler tedy se svými spolupracovníky hledal řešení, jak dosáhnout toho, aby se v novém materiálu vyskytovaly pouze vodíkové vazby. Podařilo se. Výsledkem je "supramolekulární guma", průsvitný materiál žlutohnědého zabarvení, který se může při poškození sám dát do pořádku.
Navíc by ho podle předpokladů francouzských vědců neměl být problém vyrobit, a to i ve větších množstvích, vzniká totiž syntézou mastných kyselin a močoviny, tedy levných a obnovitelných látek. Jedinou nevýhodou je jen jeho o něco menší pevnost, zapříčiněná absencí kovalentních vazeb.
Očekává se, že unikátní materiál nalezne v blízké budoucnosti široké uplatnění, zejména při výrobě obuvi a oděvů (boty, punčochy, rukavice), vývoji nových laků, lepidel a odolných nátěrových hmot (auta, budovy), v medicíně (umělé kosti a chrupavky), elektronice (inkoustové tiskárny) či kosmetice.
