Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


František Koukolík: Experimenty hledaly internetové sedmilháře

aktualizováno 
Přejete si získat spřízněnou duši, případně s tělem nebo naopak? Není nic jednoduššího, než využít internet. Sociální sítě se možnostmi hemží. Náročné je to jen někdy. Jedna ze sítí, která se snaží propojovat osamělá srdce, se však táže na vzájemnou slučitelnost neboli kompatibilitu.

Lidé o sobě lžou i na internetu. Poznat to je složité | foto: sxc.hu, FacebookSXC.hu

Musíte odpovědět na stovky otázek. Vaše odpovědi umožní programu najít potenciálně milovanou bytost, která je s vámi kompatibilní například na 96,4 %. Vím o jednom, dosud úspěšném svazku, který z toho vznikl. Dále znám odhodlaného muže, jenž po přibližně týdenní večerní práci odpadl u otázky č. 1 654. Z kyberprostoru se mu vynořily pouhé dvě kompatibility nad 90 %. Úspěšný svazek zatím nevznikl. Což může být výsledek nepřiměřené píle.

Lže, nelže?

Přijde odpověď – první dopis. A s ní nutně otázka: Lže? Nelže? Podvádí? Nepodvádí? Dá se to na to přijít? Šidit se tady dá snadno. Lidé mají na přípravu dost času, vylepšují, co mohou, včetně vlastních fotografií. Muži často píší, že jsou vyšší, než jsou. Dámy snižují svou váhu a fotografie, které vystavují, bývají tak obrazem skutečnosti spíše částečně.

Středeční sloupek

Vždy ve středu vychází na Technet.cz sloupek od jednoho z našich předních odborníků.

Pravidelně se zde budete setkávat s názory biochemika, bývalého předsedy Akademie věd a dnes předsedy Učené společnosti, Prof. RNDr. Václava Pačese, DrSc., neuropatologa MUDr. Františka Koukolíka, DrSc. a šéfa České kosmické kanceláře a specialisty na dálkový průzkum Země Doc. Ing. Jana Koláře, CSc.

Příznivá zpráva zní: na lhaní, podvádění, šizení se přijít dá.

Nepříznivá zpráva praví: stojí to dost práce, chce to zkušenost a spolehlivost není úplná.

Omezující zpráva říká: ověřující experimenty byly provedeny v angličtině a kromě jiného se opírají o jazykový rozbor. Rozlišující podněty mohou být v angličtině jiné, než jsou v češtině. Chtělo by to podobný pokus v naší sladké mateřštině. Svízel je, že ze střední a mladší generace zvyklé na SMS hýknutí a politické projevy česky už neumí snad nikdo.

Uklidňující zpráva dodává: současná generace si často píše anglicky a jde jí to.

Přijít na to, že někdo lže, je problém starý jako lidstvo. Vyšetřovatelé a soudci, pojišťovny, žárliví partneři by byli radostí bez sebe, kdyby jim někdo dal zcela spolehlivý nástroj. Takový však neexistuje.

Detektory lži

Detektory lži určují míru stresu, nikoli lhaní. Takže jedinec, který nelže, ale velmi se bojí, detektorem neprojde. Zkušený, chladnokrevný, vycvičený lhář projde. Ani nejmodernější funkční zobrazovací metody mozku nedopadají lépe. Pravděpodobně nejlepší je zeptat se možného pachatele na cokoli, co může vědět jen pachatel, a to tak, aby odpověď zněla ano/ne.

Za předpokladu, že bude vyšetřovaný člověk plně spolupracovat, je rozlišování úspěšné. Jenomže jde o vyšetřování živého mozku. Jakmile ho cokoli osloví, mozek pracuje. Takže stačí například v duchu odečítat čísla a aktivita mozku se projeví v oblastech, které odpovídají za odečítání čísel. Překryje tím činnost, která má vztah ke klíčové otázce. Na druhé straně ale systematická aktivita jakýchkoli odlišných oblastí mozku říká: "Ten člověk nespolupracuje. Má důvod." I tohle lze chápat jako nepřímý důkaz lhaní.

Psychologické a jazykové poznávání lži

Psychologické poznávání lži vychází z prosté skutečnosti. Podvádění je náročnější než sdělování pravdy. Může se to projevit ve lhářově chování. Nebo také nemusí, jestliže je lhář zkušený a odhodlaný. Člověk, který lže, se pohybuje jinak než člověk, který nelže. Má odlišné tempo řeči. Lháři si toho nebývají vědomi. Nadto nejsou tyto jemné změny s to kontrolovat, i když si jich vědomi jsou. Z lhářova chování může vysvitnout úsilí, jimž se snaží zvládnout vlastní negativní emoce plynoucí z případného pocitu viny.

Lingvisté rozlišují ve větách slova, která mají obsah, příkladem jsou pojmy označující emoce a slova, která takový obsah nemají. To jsou například zájmena, předložky a pomocná slovesa. Lháři užívají obě třídy slov jinak než lidé, kteří nelžou.

Protože lhaní u méně zkušených lhářů probouzí pocit viny, nemusejí si ho uvědomovat, objevuje se v jejich řeči vyšší podíl slov označujících záporné emoce.

Existují funkční slova označující vylučování, příkladem jsou slova "ale", "bez", "s výjimkou". Pro lháře je namáhavější vymyslet, co se nestalo, než co se stalo. Užívá proto menší podíl vylučujících slov.

A naopak: lháři užívají větší podíl slov označujících pohyb, například "jít", "pohnout se".

A nakonec: lháři se snaží být co nejstručnější. Čím méně sdělí, tím menší riziko, že druhá strana přijde na nějaký rozpor.

Američtí psychologové si tedy zaexperimentovali, aby zjistili, zda a jak se dá přijít na to, že někdo ve svém internetovém profilu určeném k získání druhého člověka víc nebo méně lže.

První experiment

Míra možného podvádění byla hodnocena jako míra "přesnosti" resp. "nepřesnosti" profilu, který o sobě lidé uveřejňovali na sociálních sítích, a to v pěti stupních od 1, zcela nepřesný, po 5, naprosto přesný.

První experiment užil počítačový program. Vědci testovali čtyři hypotézy:

  1. Profily, které těžce podvádějí, budou obsahovat menší počet slov, která se vztahují k osobnosti autora nebo autorky profilu a vyšší podíl záporů a slov označujících záporné emoce než profily, které podvádějí méně, nebo jsou poctivé.
  2. Profily, které těžce podvádějí, budou užívat menší podíl vylučujících slov a větší podíl slov označujících pohyb.
  3. Statistický rozptyl emočních jazykových podnětů poukazujících na podvod bude vyšší než rozptyl neemočních, čistě poznávacích, neboli kognitivních podnětů.
  4. Lidé vytvářející nepravdivé profily se budou vyhýbat čemukoli, co by mohlo vést k podezření na podvod a budou to "nahrazovat" zdůrazňováním přesně popsaných stránek vlastní osoby. Jestliže tedy půjde o "snižování váhy" bude v jejich profilu méně slov týkajících se čehokoli, co by mluvilo o velikosti/objemu jejich těla, zato bude víc slov týkajících se třeba úspěchu v zaměstnání.

Jak to dopadlo?

První hypotéza platí. Podvodníci o sobě mluví málo, častěji užívají zápory a slova označující záporné emoce. Druhou hypotézu se doložit nezdařilo. Vylučující slova a slova označující pohyb možného podvodníka neoznačují. Třetí hypotéza platí také, ale chce to rozumět statistice. I čtvrtá platí: jestliže je tedy dáma baculatější, než sděluje, bude se vyhýbat všem slovům, která mají vztah k jídlu a tělesné hmotnosti, a zároveň zdůrazňovat, jak je úspěšná v práci.

MUDr. František Koukolík, DrSc.

František Koukolík

František Koukolík

František Koukolík vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy se specializací na patologickou anatomii. Zaměřil se na neurodegenerativní choroby mozku.

Od roku 1983 je primářem patologie Thomayerovy nemocnice v Praze, zároveň přednáší na 3. lékařské fakultě UK.

Koukolík napsal desítky knih a v roce 1992 získal cenu Akademie věd za popularizaci vědy.

Druhý experiment

V druhém experimentu hodnotili uveřejněné profily lidé. Vědci opět testovali čtyři domněnky:

  1. Delší profil lidé považují za důvěryhodnější než profil krátký.
  2. Popis vlastní osoby, který obsahuje v jedné větě menší počet slov, lidé hodnotí jako důvěryhodnější než popisy s dlouhými, spletitými větami.
  3. Popis vlastní osoby, který má větší počet odstavců, je považován na důvěryhodnější.
  4. Za důvěryhodnější je považován popis, který obsahuje menší počet zájmen označujících druhou osobu, například "ty", "vy". Tato zájmena vylučují, na rozdíl od zájmena "my". Proto je v češtině tak často slyšet: "Učiňme, neváhejme, braňme, spějme, řešme, nebojme se…", neboli jakékoli "…me". Vtahuje to do naší (mé) skupiny. Náhle jsme spřízněni duchem, aniž víme, jak k tomu došlo.

Jak to dopadlo?

Lidé skutečně považují za důvěryhodnější profily, které jsou delší, srozumitelné a konkrétní a které užívají zájmena "my", případně "já", nikoli "vy" a "ty". Jenže tahle důvěra neodpovídá "indexu podvádění". Vědci ho určili snadno: spočetli a standardizovali odchylky mezi tím, co autoři profilů napsali o své výšce, váze a věku a skutečností.

Autory 80 profilů (dva vypadli) si totiž pozvali k testování, jejich věk ověřili z řidičských průkazů a milé autory změřili a zvážili. K posuzování pak pozvali ještě další pozorovatele, takže celá hodnotící skupina byla tvořena 250 lidmi. Nebyli v ní lidé nezletilí a lidé s homosexuální orientací.

Takže lidé jsou důvěřiví, skutečnost je jiná. Za nedůvěryhodné považovali pozorovatelé jen 14 ze 78 profilů. Podobně nespolehlivé je hodnocení na základě jazykové struktury.

Plyne z toho cynicky znící skutečnost: způsob, jak se lidé prezentují, je při ovlivňování posluchačů a diváků stejně důležitý, jako je vše, co o sobě říkají.

Tvůrci politické propagandy o tom dobře vědí.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.