Ilustrační foto.

Ilustrační foto.

Geniální objev, nebo pouhá reklama? Otisk prstu na nábojnici odhalí vraha i po desítkách let

  • 21
Zní to téměř neuvěřitelně. Forenzní vědci z Anglie si všimli, že na vystřelené nábojnici se mohou zachovat otisky prstů, které usvědčí vraha i několik desetiletí po činu. Doteď se přitom mělo za to, že sejmout otisk z patrony je téměř nemožné.

Má to však háček. Zatím se otisky uspokojivě podařilo rozluštit pouze při pokusech v laboratorních podmínkách a nikoliv přímo na nábojnicích, ale pouze na pokusných plíšcích. Podle pracovníků z policejní laboratoře v britském Northamptonshire přitom postup nevyžaduje žádné speciální pomůcky, a je tedy velmi levný a lze jej aplikovat přímo v terénu.

Otisk prstu se podle vědců na nábojnici "zakonzervuje" díky vysokým teplotám při výstřelu. Kvůli takzvané mikrokorozi se na patroně uchová na mnoho let. V některých případech jej lze prý dokonce pozorovat pouhým okem, případně stačí nanést štětečkem prášek (např. toner z tiskárny) pro zvýraznění. Další postup je tedy stejný, jako používali detektivové v předminulém století. Tak to alespoň vypadá v laboratorních podmínkách. V praxi může a pravděpodobně bude situace mnohem komplikovanější. Stačí, aby byla nábojnice v době výstřelu mastná z výroby a žádný otisk se nezachová.

Reklama, nebo revoluce v daktyloskopii?

Některá média o objevu přinášejí zprávy typu: "převrat v daktyloskopii", "revoluce ve snímání otisků", "na nábojnicích se budou zviditelňovat otisky, které zde vrah zanechal před dvaceti lety“ a podobné fantastické zprávy. Tyto informace putují po světě zhruba tři týdny. Jedná se o promyšlené PR policejní laboratoře v Northamptonshire, nebo jde o skutečně použitelnou metodu?

O otiscích prstů jsme již psali v jednom z dílů Tajemství kriminalistiky. Zde již bylo zmíněno, že jedním ze dvou hlavních problémů současné daktyloskopie je zviditelňování otisků prstů na nábojnicích (druhým pak na těle oběti). Přestože jsou oba dva problémy studovány desetiletí a skutečně fungují v některých případech v laboratořích, jejich praktické využití je zatím v nedohlednu.

Nová metoda (publikovaná v červnu v prestižním časopise Journal of Forensic Sciences)

Je třeba zdůraznit, že nejúspěšnější otisky byly zviditelněny na simulovaných materiálech - nikoli tedy na skutečných nábojnicích, ale na discích z mosazi. Konkrétní procedura vypadala takto: "... na čistém disku, který byl předem umyt pomocí vody, acetonu a znovu vody, následně usušen, byly vytvořeny otisky prstů. Zapojilo se 40 dobrovolníků. Ti si umyli ruce mýdlem, osušili je a 20 minut se ničeho nedotýkali. Poté vytvořili otisk..." Následně byl disk zahříván na teploty, které mohou odpovídat teplotám nábojnice (200, 400 a 600 °C). Celkově bylo pořízeno cca 360 otisků.

Výsledkem zahřívání bylo, že se podařilo zviditelnit otisky různé kvality (v závislosti na osobě, která otisky zanechala), a to od otisků perfektních až po žádné. Konkrétně se jednalo o hodnocení kvality otisku na škále 0 až 4, kde 0 znamená žádný otisk zviditelněn, až po 4 - perfektní (otisky v kvalitě 3 byly také hodnoceny jako použitelné pro identifikaci pachatele). Vysvětlení celého procesu se předpokládá v mikrokorozi způsobené anorganickými solemi (zejména chlorid sodný) v latentním otisku, která probíhá intenzivně za vyšší teploty.

 Kvalita  Procenta
 0   15
 1   10
 2   22
 3   24
 4   29

Celkově tedy "většina (53 %) otisků by byla použitelná k identifikaci pachatele“. V případě oceli by však úspěšnost tak velká nebyla.

Prášek z toneru a chlupy veverky

Autoři tvrdí, že "nová metoda, i přesto, že není jediná, má výhodu ve svojí jednoduchosti“. Naprosto souhlasím a docela mne překvapuje, že si toho nikdo (a tím spíše lituji, že ne já) nevšiml. Vědci asi byli příliš zahleděni do syntézy složitých chemických substancí, které zviditelní otisk lépe, že si nevšimli, že je možné za určitých podmínek pozorovat otisk bez jakéhokoliv zviditelňování. A že je možné jej zviditelnit ještě lépe i pomocí toneru z kopírky. Opět žádné radioaktivní sloučeniny či napařování zlata ve vakuu, ale jednoduchý postup - prášek nanášený štětcem z chlupů veverky...

Přesto, po přečtení tohoto článku (viz citace níže) mohu říct, že autoři neoznamují "revoluci v kriminalistice“. Média však zprávu překrucují, v žádných zprávách není např. zmínka o 47 % případů, kde se to nepovedlo... Je proto odvážné tvrdit na základě výsledků laboratorních experimentů (které obecně vždy a všude mají lepší úspěšnost než reálné případy – v tomto případě např. nábojnice byla ideálně čistá a suchá, v praxi bude např. mastná), že se takto zviditelní otisky na nábojnicích starých desítky let.

V reálných případech toto bude komplikované -  nábojnice se zkoumají na přítomnost otisků prstů i z pohledu balistického. Pokud se na nábojnici nepovedl zviditelnit otisk, mohlo být balistické zkoumání prováděno bez rukavic, tím mohlo dojít k zničení nebo překrytí původního otisku. Navíc v reálných případech již počáteční kvalita otisku nebude tak ideální jako kvalita otisku přitlačeného palce na mosazný disk v laboratorní studii. Je třeba zohlednit i manipulaci třetích osob nebo dotyky během vybalovaní z krabičky (jeden otisk vznikne a následně bude překryt nebo rozmazán během nabíjení zbraně). Posledním nezanedbatelným faktorem je i pohyb nábojnice při vlastním vyhození ze zbraně – může dojít k dalšímu poškození otisku.

Navíc praktický efekt ve vztahu k případům starým desítky let je zanedbatelný i v případě, že by se otisk zviditelnit povedlo. V současné době je vidět trend, kdy pachatelé mají stále lepší znalosti o kriminalistice (a pokud ne, tak alespoň jejich obhajoba). Hodnota informací navíc obecně časem klesá, nehledě na to, že běží promlčecí lhůty a svědci přirozeně zapomínají. Někteří i nepřirozeně, nebo skoro by se dalo říci i nadpřirozeně rychle. Pokud si pachatel nepřipraví obhajobu a nesežene alibi, tak aspoň uteče třeba na Seychely. Ale to by bylo na jiný článek.

Kriminalistika na to musí reagovat tak, že bude hledat metody použitelné v reálném čase. Tím je myšleno, že poté, co pachatel někoho zastřelí, doma si v klidu sbalí kufry a pas, tak policie díky technice, DNA, otiskům a databázím zaklepe na dveře dříve, než si pachatel stačí odbavit zavazadla. To však lze uplatnit pouze u nejzávažnějších případů. Ne u všech případů to je ekonomicky reálné – samozřejmě lze zviditelnit i otisk na kožence peněženky, ale má to cenu, když náklady na zviditelnění budou desetkrát větší, než byla cena jejího obsahu? Pokud se na místě činu najdou nábojnice, lze očekávat, že se jedná o závažnou činnost.

Osobně bych za převrat v daktyloskopii považoval spíše možnosti počítačového zpracování otisků prstů a jejich automatické vyhledávání, které zrychluje dopadení pachatele. Těmto databázím bude věnován i další díl Tajemství kriminalistiky. Jakékoliv další metody přinášejí také jistý pokrok, přesto se nejedná o tak zásadní převrat. Se stejnou slávou byly oznamovány metody zviditelňování otisků na mrtvolách, ať již v devadesátých letech nebo v současnosti, přesto v praxi mají jednu vadu: nefungují.

Případů, kdy se takto povedlo zviditelnit otisk, je na celém světě méně než deset za posledních 40 let, přestože např. ve Francii se v případech vražd tyto otisky snaží systematicky zviditelňovat pomocí metod, které v laboratorních podmínkách vykazují nejlepší výsledky.

Můžeme jen doufat, že tomu bude v tomto případě jinak. Optimismu není nikdy dost. Ani v daktyloskopii.

Detektivní evergreen

Možnost zviditelnit otisk prstu na nábojnici přitahuje kriminalisty již desítky let. Přesto se největší počet publikací na toto téma objevuje až ve druhé polovině devadesátých let minulého století. Zkoumají se metody, které využívají nejrůznější fyzikální principy - zpravidla nanášení jemných prášků, chemické metody i metody na první pohled zcela exotické, jako například napařování kovů ve vakuu. V některých případech se daří otisky více či méně úspěšně zviditelnit, avšak častěji v laboratorních podmínkách než u reálných případů.

Převratné zprávy typu "revoluce v kriminalistice, vědci našli unikátní metodu“ se objevují téměř každým rokem. Jen v málo případech se jedná o skutečnou revoluci. Zřejmě poslední skutečnou revolucí byl počátek využívání DNA v kriminalistice v roce 1984 (DNA jsme se již taktéž nedávno věnovali ZDE). V ostatních případech se jedná spíše o dobrý marketing a PR univerzit a výzkumných pracovišť, podporovaný v tichosti firmou, která během několika týdnů začne kouzelný prášek na ještě lepší zviditelnění stop prodávat – nikoliv za "akční" ceny. Zda tento objev bude výjimkou, uvidíme v budoucnu.

Části textu v uvozovkách jsou citacemi původního článku Bond, J. W. Visualization of Latent Fingerprint Corrosion of Metallic Surfaces. Journal of Forensic Sciences. červen 2008, s. 812-822.
Abstrakt dostupný
zde.