Čas od času proběhne v českých diskusních fórech diskuse na téma ochrany soukromí, konkrétně zda zaměstnavatel může monitorovat komunikaci svých zaměstnanců vedenou prostřednictvím elektronické pošty. Zajímavý přístup k této problematice mají ve Velké Británii, kde sice monitoring zaměstnanců není trestný, ale může být postižitelný…
Společnosti, které mají sídlo ve Velké Británii, a to včetně poboček zahraničních firem, se během krátké doby setkají s problémem v podobě omezení monitoringu pohybu zaměstnanců na WWW a monitoringu obsahu elektronické pošty. V průběhu dvou měsíců zde totiž vstoupí v platnost vládní nařízení týkající se ochrany soukromí, které tuto činnost omezuje. Způsob ochrany osobních práv ve Velké Británii tak ostře kontrastuje s podobnými předpisy platnými např. ve Spojených státech amerických. 
Podle tohoto nařízení budou zaměstnavatelé muset své zaměstnance informovat o možnosti a pravidlech takového monitoringu a tento monitoring bude muset být „přiměřený“ bezpečnostnímu riziku operací prováděných uživatelem. Co si však lze představovat pod pojmem přiměřenosti je více než sporné.
Zdá se vám taková definice značně nekonkrétní a nepřesná? Nejste sami! Experti na ochranu lidských práv např. poukazují na problematiku zaměstnanců, kteří pracují mimo běžné kancelářské prostory a se svým okolím komunikují s využitím mobilních datových sítí. Tam může být požadavek striktního oddělení soukromé a pracovní korespondence prakticky nemožný a ve svém důsledku kontraproduktivní. Podobný případ může též nastat v případě, že se jedná o elektronickou zprávu určenou pro oddělení lidských zdrojů – osobní oddělení. Ačkoliv se jedná o zprávu pracovní, může často obsahovat velmi osobní a důvěrné údaje. Představitelé zaměstnavatelů tvrdí, že toto nařízení prakticky zastaví možnost monitoringu, čímž dojde ke zvýšení bezpečnostního rizika. Navíc, monitoring jako takový bude povolen pouze v případě důvodného podezření z probíhajících kriminálních aktivit, a o těchto aktivitách bude muset být informována policie. Ačkoliv toto nařízení nemá váhu zákona, jeho nedodržení může vyústit v soudní spor na základě žaloby podané zaměstnancem.
Ještě složitější se zdá být situace v případě amerických firem, které mají pobočku na území Velké Británie. Legislativa Spojených států amerických monitoring umožňuje s tím, že vlastník počítače má právo vědět, co se na jeho počítači děje. V případě monitoringu pracovních stanic, které se nacházejí na území Velké Británie, byť by se jednalo o monitoring uskutečnění pomocí nástroje pro vzdálenou správu, je taková společnost postižitelná vzhledem k faktu, že se její pobočka nachází v britské jurisdikci. Česká legislativa tuto problematiku nijak speciálně neupravuje. Na jedné straně je zde zákon o nedotknutelnosti tajemství přepravovaných zpráv, tj. institut tzv. poštovního tajemství, a na druhé straně právo zaměstnavatele sledovat využívání vlastních technických prostředků, které svým zaměstnancům poskytuje k plnění pracovních povinností. Obecně lze konstatovat, že veškerá pošta, která je doručena na firemní adresu elektronické pošty (do domény zaměstnavatele), může být monitorována, a to např. s odkazem na vnitřní bezpečnostní politiku společnosti. Podobným případem je provádění monitoringu prostřednictvím „dálkové správy“, kdy administrátor firemní sítě může na svém počítači zobrazit aktuální obsah obrazovky uživatele. Případné spory tak zpravidla mohou být vedeny pouze v etické rovině.
