Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Může umělý „sopečný mrak“ změnit klima? To se brzy dozvíme

  8:00aktualizováno  8:00
Odborníci zkoušejí technologie přímého ovlivňování zemské teploty: "přihnojují" oceány či poprašují stratosféru. Výsledky jsou ovšem zatím rozpačité.

Oblak jemných částeček v atmosféře (tj. aerosol) nad Indií. Mrak odráží část slunečního záření zpět do vesmíru, a tím pochopitelně ochlazuje zemský povrch. | foto: NASA

Klimatické inženýrství, kterému se říká také "geoinženýrství", je relativně nové pole vědeckého bádání, které se ptá po možnostech přímého a cíleného ovlivňování klimatu člověkem. Abychom byli konkrétní, nejčastěji se tak zabývá otázkou, jak ovlivnit množství slunečního záření dopadajícího na zemský povrch.

Jednu z nich se podle informací Guardianu chystá vyzkoušet v blízké době malý tým v čele s Davidem Keithem z Harvardovy univerzity v čele. Tým chce z balónu vypuštěného nad Nové Mexiko rozprášit do vyšších vrstev atmosféry několik desítek, možná až stovek kilogramů pevných částeček. A to tak malých, aby se po nějakou dobu udržely v atmosféře, odrážely část slunečního záření zpět do vesmíru a tím nepřímo ochlazovaly zemský povrch.

Princip metody je všeobecně uznávaný, protože nám ji příroda předvádí v praxi v podobě velkých sopečných erupcí. Například po výbuchu sopky Pinatubo v roce 1991 došlo k poklesu globální teploty v následujícím roce o zhruba 0,4 °C. Mrak částeček, který tehdy blokoval průchodu části slunečního záření na zemský povrch, vydržel v atmosféře několik let.  

Velmi živá tradice

Dopad Keithova testu bude proti tomu zcela zanedbatelný. I tak podle něj ovšem bude ještě živo. Jiný geoinženýrský projekt, který měl proběhnout v květnu ve Velké Británii, vyvolal protesty ze všech stran. Mělo se při něm rozstřikovat z balónu asi kilometr nad povrchem (více na stránkách projektu SPICE). Nakonec byl zrušen, ale z jiných důvodů: kvůli střetu zájmu u některých členů týmu, kteří pracují na patentu na podobnou technologii, a nedostatku regulí pro tento druh experimentu.

Spory s aktivisty i úřady byly poznamenány i pokusy německých vědců, kteří se pro změnu pokoušeli ovlivnit množství CO2 v atmosféře. Vysypali tehdy do moře množství oxidu železa, které mělo moře "prohnojit". To má vést ke zvýšení růstu planktonu, který k budování svých těl využije uhlíku ze vzdušného CO2. Když pak plankton zajde, klesne ke dnu a uhlík zůstane uvězněn na mořském dně.

Menších či větších pokusů o hnojení moří se konalo více než deset. Výsledky jsou zatím nepřesvědčivé. Například experiment z roku 2009 nazvaný LOHAFEX skončil neúspěšně. Ukázalo se, že růst planktonu omezoval i nedostatek dalších živin a moře nerozkvetlo tolik, jak vědci doufali. Na zvýšeném množství planktonu tak vydělali jenom místní mořští živočichové.

Zatím nejlepší výsledky měl pokus EIFEX z roku 2004, jehož podrobné výsledky byly zveřejněny až ve čtvrtek v časopise Nature. Vybraná oblast o rozloze zhruba 150 kilometrů čtverečních byla zřejmě bohatší na ostatní živiny, a dodání železa vedlo ke znatelnému přírůstku planktonu. Nejméně polovina z něj prý klesla na mořské dno a uhlík v planktonu tak obsažený zůstane po velmi dlouhou dobu uvězněný v mořských usazeninách místo toho, aby byl v atmosféře.

Skoro bez přátel

Rozdílné výsledky obou experimentů ukazují, že výzkum této otázky není dotažený do konce a její potenciál neznáme. Ovšem další experimenty se už zřejmě konat v nejbližší době nebudou, protože tento typ experimentů nemá vůbec žádnou podporu.

Důvody jsou různé. Státy jsou podezřívané a v současné době platí v podstatě mezinárodní zákaz alespoň v případě komerčního "hnojení moří" ve velkém měřítku. Pokusy státy přímo nezakázaly, ale příliš je nepodporují. Také veřejnost a odborníci se obávají nežádoucích a nepředvídatelných druhotných dopadů geoinženýských technologií. Zvláště, když je na pohled jasné, že předpovědi vývoje klimatu a reakce mořského života jsou mírně řečeno nepřesné.

Zastánci nápadu se však nevzdávají. Davida Keitha, který chystá experiment s vypouštěním částic ze stratosférického balónu, podporuje například nadace Billa Gatese. Ta je vždy a ve všech ohledech příznivcem nových technologií, ať už jde o boj s malárií nebo s odpadem.

V tomto případě se ovšem domníváme, že podpora skončí výhradně u pokusů (aby bylo jasné: sám Gates neříká nic jiného, než že jde o experimenty). Nasazení podobných globálních opatření v praxi by bylo patrně podstatně nákladnější, než by si mohl dovolit i svého času nejbohatší muž planety.

Podle Keithova velmi předběžného výpočtu by se cena rozprašování aerosolů ve smysluplném množství pohybovala někde mezi jednou a dvaceti miliardami dolarů ročně. A to není nic proti tomu, co by patrně stály pokusy o snižování obsahu CO2 v atmosféře průmyslovou cestou. Ty by si vyžádaly vznik přímo monstrózního průmyslového odvětví.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jean-Marie Lehn
Brzy vezmeme evoluci do svých rukou, říká nositel Nobelovy ceny

Evoluce nenašla odpovědi na celou řadu důležitých otázek a my pomalu získáváme schopnost to změnit. Budeme se s tím muset naučit nějak žít, protože co už víme,...  celý článek

Snímek Čínské akademie věd vydaný u příležitosti startu satelitu Mocius má...
Číňané spustili „kvantový kosmický závod“. Zatím s přehledem vedou

Čínskému výzkumnému týmu se podařilo demonstrovat postup, který by mohl zaručit z dnešního pohledu téměř dokonale bezpečnou komunikaci. Vyslali proud vzájemně...  celý článek

Srovnání regenerace srdce 35 dní po infarktu myokardu (myší srdce)
Srdce se neumí samo uzdravit. Vědci otestovali, proč. Zatím na myších

Srdeční sval patří k těm, které se velmi pomalu regenerují. Američtí výzkumníci se rozhodli zjistit, proč tomu tak je. V časopise Nature publikovali své...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.