Velín, odkud se ovládala vzduchotechnika a veškeré technické vybavení mauzolea,

Velín, odkud se ovládala vzduchotechnika a veškeré technické vybavení mauzolea, včetně vytápění, osvětlení apod. Zachovalo se i dobové osvětlení včetně lustru. Celé mauzoleum bylo vybaveno jak vnitřním, tak státním telefonem. | foto: Jan Kužník, Technet.cz

Tohle na vlastní oči už nikdy neuvidíte. Podzemí, kde ležela Gottwaldova mumie

  • 169
Fotoreportáž vás zavede do katakomb, kde ve stísněných podmínkách probíhala údržba mrtvoly prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda. Laboratoře byly vybaveny nejmodernějšími přístroji a v celém mauzoleu pracovalo několik desítek lidí. Dražší hrob neměl v Evropě nikdo.

V sobotu uplyne 64 let od takzvaného Vítězného února 1948. Tehdy v Československu začala vláda jedné strany v jejímž čele stál Klement Gottwald, známý také jako první dělnický prezident. Právě k tomuto výročí byla na pražském Vítkově otevřena nová expozice přibližující krutá padesátá léta dvacátého století, samotného Gottwalda a jeho mumifikaci. Více si o výstavě Laboratoř moci můžete přečíst přímo na stránkách Národního muzea - zde.

Fotografie, které už nikdo nepořídí

Reportáž vyšla původně v roce 2005. Dnes již podzemí vypadá  jinak a některé prostory, které na fotografiích vidíte, byly při rekonstrukci zcela změněny. Na vlastní oči už nikdo nikdy neuvidí místo, kam vyjížděla rakev s Gottwaldovou mumií (místnost je vybílena a původní stěny zakryty, zábradlí a výzdoba odvezeny z mauzolea pryč), zmizely obklady z červeného leštěného mramoru, zmizely sarkofágy všech komunistických pohlavárů, kteří byli na Vítkově pohřbeni. Samotný Gottwaldův náhrobek byl zachován v rozebraném stavu a je vystaven v bývalém chladícím boxu, kam byla mumie "o přestávkách" ukládána.

Reportáž vydáváme v textově nezměněné podobě. Z technických důvodů bylo pouze nutné znovu článek doplnit fotografiemi.

Původní reportáž najdete zde.

Smrtící "chřipka"

Prezidentský speciál hladce dosedl na letiště Ruzyně. Na ploše již čekala uvítací delegace v čele s předsedou vlády Antonínem Zápotockým a náměstkem Viliamem Širokým. Ihned po vystoupení z letadla si Klement Gottwald Zápotockému postěžoval, že mu není dobře. "Mám moc práce, rychle tu chřipku ze mne dostaňte, já vám pomůžu," svěřil se prý o něco později lékařům. Zatímco vrcholní představitelé státu byli zaneprázdněni uvítacími procedurami, z letadla pomalu vystupovali členové prezidentova doprovodu včetně osobního lékaře a dvou neobvyklých hostů. Byli to ruští odborníci na mumifikaci lidského těla. Psal se jedenáctý březen roku 1953 a první dělnický prezident se právě vrátil z mrazivé Moskvy, kde se k věčnému spánku uložil J.V.Stalin. Za tři dny po návratu vydechl naposledy i Gottwald. Že by náhoda?

Srdce komunistického vůdce Klementa Gottwalda dotlouklo v sobotu 14. března 1953. Podle některých pamětníků se ten den výrazně oteplilo a slezly i poslední zbytky sněhu. Zima skončila. "Ústřední výbor Komunistické strany Československa, vláda republiky Československé a Ústřední akční výbor Národní fronty v nejhlubším zármutku straně a všemu československému lidu oznamují, že dnes v 11 hodin ráno po krátké těžké nemoci zesnul prezident…. "

Příčinou smrti byla prasklá výduť srdeční aorty, což byl následek Gottwaldova přání letět na Stalinův pohřeb letadlem. V oficiálním prezidentském životopise se totiž nedočtete, že komunistický předák trpěl syfilidou a sklonem k alkoholismu. Obě tyto choroby zapříčinily aneurysma neboli výduť srdeční aorty, která pak nevydržela změny tlaku při letu a praskla. Éra největšího komunistického teroru byla u konce.

Na věky v čele pracujícího lidu

Po smrti Klementa Gottwalda zřejmě nebylo pochyb o jeho uchování na věčné časy. Přesto o mumifikaci a výstavbě mauzolea rozhodla strana až 31.března. Toto zpoždění vedlo některé odborníky k domněnce, že z Gottwaldova těla nebyla včas odstraněna krev a měkké tkáně, což mělo za následek pozdější rozklad mrtvoly.

Vstup do samotné laboratoře.
Laboratoř. V pozadí je vidět hermeticky oddělaná část, v které bylo

Vlevo - Vstup do laboratoře. Vpravo - Laboratoř. V pozadí je vidět hermeticky oddělaná část, v které bylo pravděpodobně umístěno chladící zařízení na Gottwaldovo tělo. Dnes zde leží zbytky Gottwaldova sarkofágu. Podle plánu měla laboratoř rozměry 7 × 10,5 metru a je obložena porovinovými, glasovými obkladačkami. Dlažba je ze šamotových cihel. Veškeré zařízení bylo po zrušení mauzolea demontováno a laboratorní přístroje darovány Karlově universitě.

Mauzoleum mělo původně, podle sovětského vzoru, stát na Letenské pláni kde se konaly okázalé vojenské přehlídky a stavba by zároveň sloužila jako tribuna pro vládní činitele. Nakonec byl však vybrán památník československé státní samostatnosti, pohřebiště československých legionářů na vrchu Vítkov v Praze. Místo posledního odpočinku zde měl nalézt i první československý prezident
T. G. Masaryk.

Monumentální stavba vyprojektovaná architektem Janem Zázvorkou vyhovovala komunistickým pohlavárům nejlépe. Cenná výzdoba připomínající legionáře měla zmizet a nahradila ji díla odpovídající potřebám socialistického realismu. Masarykův mramorový sarkofág byl zničen a použit jako stavební materiál.

V okolí památníku a zejména v jeho podzemí vypukla horečná stavební činnost. Ke spolupráci byl přizván i původní architekt budovy Jan Zázvorka, který si vzhledem ke svému pokročilému věku vyžádal k ruce svého syna - Jana Zázvorku juniora. Režii převzalo obávané ministerstvo vnitra a oběma architektům a jejich rodinám nastaly krušné časy plné pozdních nočních návštěv a mnohahodinových pracovních dní.

Laboratoř byla vybavena výkonnou klimatizací a protipožárními čidly.
Dveře hermeticky uzavíratelné místnosti, kde bylo chladící zařízení na mumii,
Dveře hermeticky uzavíratelné místnosti, kde bylo chladící zařízení na mumii,
Pohled na vchod do laboratoře zevnitř.

Vlevo - Laboratoř byla vybavena výkonnou klimatizací a protipožárními čidly. Uprostřed - Dveře hermeticky uzavíratelné místnosti, kde bylo chladící zařízení na mumii, byly vyrobeny z dubu a potaženy plechem. Vpravo - Pohled na vchod do laboratoře zevnitř.

Mauzoleum mělo být otevřeno k výročí Gottwaldových nedožitých sedmapadesátin 23. listopadu 1953. Termín na tehdejší dobu krátký, ale nikoliv nesplnitelný. Vše, ale nakonec dopadlo trošku jinak.

V laboratoři bylo pouze 15 stupňů

Předobrazy mauzolea byly pouze dva. Mauzoleum na Rudém náměstí s těly Lenina a Stalina a chrám bulharského předáka Georgi Dimitrova v Sofii. Ve střední Evropě se tedy jednalo o zcela ojedinělý počin. Projektantem stavby se stal architekt Prokop Kubíček. Sovětští poradci, kteří měli na starost mumifikaci těla, vypracovali první požadavky na zázemí mauzolea.

Bylo nutné vybudovat podzemní laboratoř, místnosti pro sloužící lékaře a sestry, šatny, strojovnu, vzduchotechniku, velín a sklad. V přízemí se pak začala stavět samotná smuteční místnost pro vystavení Gottwaldova těla. Z technologického hlediska šlo o velmi náročný úkol. V laboratoři a smuteční síni musela být udržována stálá teplota 15 stupňů Celsia a vlhkost vzduchu 80%. Z tohoto důvodu byla síň opatřena speciální vestavěnou stěnou, aby bylo možné snáze udržovat konstantní podmínky.

Místnost pro lékaře ve službě. Dveře vlevo ji spojují s laboratoří.

Tajemné zařízení na dveřích spojující laboratoř s místností pro lékaře. V sobotu jsme se čtenářů ptali, co to je. Děkujeme za mimořádný zájem. Správnou odpověď a jména tří vylosovaných, kteří obdrží tričko Technetu, se dozvíte během úterý.

Tvrdým oříškem bylo i sestrojení teleskopického vysouvacího zařízení pro zdvíhání proskleného sarkofágu s prezidentem z laboratoře do smuteční síně. Celé hydraulické soustrojí nesmělo vykazovat žádné vibrace, aby se mumie při transportu nepoškodila.

Samostatnou kapitolou byl vyřešení osvětlení Gottwaldova těla ve chvíli, kdy bylo vystaveno veřejnosti. Světlo nesmělo za žádných okolností zhasnout a navíc muselo vytvářet takové světelné podmínky, aby tvář prezidenta vypadala jako tvář živého člověka přes den. Ve skutečnosti však byla prezidentova mrtvola absolutně bílá, protože všechna krev byla odsáta. Proto Zázvorka použil různé barevné filtry, které kůži "přibarvily". Skutečné nabarvení Gottwalda bylo po zkušenostech s Leninem vyloučeno. Na řešení rozmanitých problémů se podíleli přední českoslovenští vědci a odborníci.

Velín, odkud se ovládala vzduchotechnika a veškeré technické vybavení mauzolea,
Velín, odkud se ovládala vzduchotechnika a veškeré technické vybavení mauzolea,

Velín, odkud se ovládala vzduchotechnika a veškeré technické vybavení mauzolea, včetně vytápění, osvětlení apod. Zachovalo se i dobové osvětlení včetně lustru. Celé mauzoleum bylo vybaveno jak vnitřním, tak státním telefonem.

Za nejpřísnějšího utajení

A pod dozorem sovětských poradců probíhaly veškeré práce. Některé situace bylo potřeba simulovat na náhradním objektu, protože na Gottwaldově těle to bylo vyloučeno, nehledě na to, že během stavby mauzolea bylo uloženo na neznámém místě. Uvnitř hrobky směli pracovat pouze přísně prověření lidé. Ve chvíli, kdy bylo nutno vyzkoušet účinky osvětlení na Gottwaldovu mumii, požádal Zázvorka o pomoc filmaře na Barrandově. Ti sestrojili maketu s otiskem prezidentovy hlavy a vše se zkoušelo na ní. Zvedací zařízení otestoval nejprve jeden ze strážných, jednoduše tak, že si lehl na Gottwaldovo místo a nechal se vynést do smuteční síně a zpět. Chvíli se dokonce uvažovalo o pořízení takzvaného paralelního objektu, neboli náhradní mumie na zkoušky. Testovat cokoliv na Gottwaldovi bylo nemyslitelné.

Ještě v roce 2005 byly v měřících přístrojích stále založeny papíry na nichž šlo spatřit stav vlhkosti vzduchu během posledních dní mauzolea v roce 1962.

Zázvorkovi ani jeho spolupracovníkům nikdy nedovolili odcestovat do Moskvy a prohlédnout si, jak funguje Leninovo mauzoleum. Jediné místo, kde mohli naši odborníci studovat práci sovětských mumifikátorů, bylo mauzoleum Georgi Dimitrova v Sofii. Za zákazem podívat se do Moskvy někteří historici spatřují strach Rusů z odhalení pravého stavu věcí a domnívají se, že Lenin je ve skutečnosti pouhá loutka, nikoliv skutečná mumie.

Mrtvému sloužilo více než 100 lidí

Když bylo konečně všechno hotovo, problémy s osvětlením i odvodem horkého vzduchu ze sarkofágu vyřešeny, přišla na řadu zkouška s opravdovou mumií. V laboratoři se shromáždili všichni, co se na přípravě podíleli. Podívat se přišel i nový prezident republiky Antonín Zápotocký.

Gottwald měl na sobě modrou generálskou uniformu, ruce sepnuté na břiše, na prsteníčku prsten (který později záhadně zmizel) a na hrudi rudou hvězdu vysázenou rubíny, vyrobenou speciálně pro tuto příležitost. Tragikomičnost okamžiku podtrhla následující událost. Členové ÚV KSČ si přáli, aby soudruh prezident měl na hlavě čepici. Pokaždé, když mu ji nasadili a hnuli zvedacím zařízením, svezla se mu do obličeje a zakryla oči. Nakonec tedy bylo rozhodnuto nechat Gottwalda prostovlasého, což však znamenalo vytvořit perfektní krátký účes, jaký obvykle nosíval. Za tímto účelem byla vyrobena paruka, která se pravidelně máčela do speciálního roztoku.

Záložní agregáty byly vyměněny dlouho po zrušení mauzolea. Centrální plánování bylo zkrátka takové. Někdo naplánoval nákup nových diesel agregátů několik let dopředu a po zavření hrobky celý obchod zapomněl stornovat. Stroje jsou tedy v podzemí dodnes, bez toho, aby byť jedenkrát běžely. Tato místnost není součástí běžné expozice současného muzea.

Do roku 1955 se o Gottwaldovu mumii starali sovětští lékaři v čele s profesorem Mardaševem, který balzamoval i Dimitrova. Poté bylo tělo předáno do péče československým odborníkům a Mardašev se svým týmem jezdil již pouze na pravidelné kontroly. Pro ošetření prezidentovy mumie byl sověty vydány speciální instrukce.

V klaustrofobických podzemních prostorách pracovali tři lékaři, sestry, technici, laboranti, elektrikáři, velitelé směn a samozřejmě strážní a uklízečky, které byly rozděleny do dvou kategorií. Jedny směly uklízet i v hlavní části mauzolea, ty druhé pouze v ostatních prostorách. Některé prameny uvádějí, že speciální útvar ministerstva vnitra nazvaný morbidně: Útvar pro zabezpečení těla a mauzolea soudruha Klementa Gottwalda, zaměstnával až 124 lidí. Nepočítaje v to sovětské lékaře, kteří pobývali v utajené vile ve Staré Boleslavi.

Hlavní sál mauzolea při pohledu od smuteční síně. V popředí Gottwaldův hrob.

Hlavní sál mauzolea tak, jak už jej nikdy neuvidíte. Všechny náhrobky byly z místnosti odstraněny. Na Vítkově zůstal jen jediný - ten Gottwaldův (úplně vlevo). Byl rozsekán na kousky a je symbolicky vystaven v laboratoři v prostoru, kde bylo chladící zařízení na mumii.

Mumie se rozpadá

Jak z hororu působí informace o údržbě Gottwaldovy mumie. Pravidelný technický rituál takzvaného doplňujícího balzamování, při kterém bylo mauzoleum vždy na 40 dní zavřeno, prováděl tým sovětských lékařů a odehrával se každého půldruhého roku.

V dokonale sterilním a hermeticky uzavřeném oddělení klimatizované laboratoře, byla umístěna chladnička, do které byl Gottwald každý večer uložen. Při pravidelné údržbě byl nahý položen na pitevní stůl. Celé tělo bylo rozděleno na třícentimetrové čtverečky a do každého z nich byla vpravena injekce s výživným roztokem. Celá operace trvala více než dvě hodiny a prováděla ji skupina zdravotních sester. Roztok udržoval vláčnost a "přirozený" vzhled pokožky.

Smuteční síň s dvojitou stěnou. Takto ji už nikdy neuvidíte. Sem vyjížděl
Smuteční síň s dvojitou stěnou. Sem vyjížděl prosklený sarkofág s mumií

Smuteční síň s dvojitou stěnou. Takto ji už nikdy neuvidíte. Sem vyjížděl prosklený sarkofág s mumií prezidenta, aby jej obdivovaly davy pracujících. Stěny jsou obloženy různými druhy leštěného mramoru. Černý pruh na stěně jsou vývody klimatizace. Tato místnost byla při rekonstrukci zcela změněna. Původně se počítalo s tím, že jí bude navrácen vzhled, který navrhl architekt Zázvorka.

Problémy přesto přišly. První se začaly rozpadat nohy. Gottwald měl ušito několik uniforem a několik bot, aby se vždy po dobalzamování mohl převléknout. Zázvorka tedy vyfasoval jednu botu a opět v Barrandovském studiu nechal zhotovit náhradní umělou nohu. Potom přišly na řadu ruce a nakonec i hrudní koš. Zázvorka jej nechal vyrobit z chirurgické ocele. Přestože nebyl anatom, ale architekt, byl neustále nucen řešit podobné vysoce specializované problémy. Jak ve svých vzpomínkách poznamenal, byl velmi překvapen, jak se obličej a hlava dobře držely a nepodléhaly zkáze podobně jako ostatní části těla. Na konci padesátých let byl totiž Klement Gottwald v naprostém rozkladu a neustále obměňovanému týmu specialistů se pouze s vypětím sil dařilo tělo udržovat ve vystavovatelném stavu. Postupně z podzemních prostor zmizely sestry, protože už jich nebylo potřeba. Mezi zaměstnanci se dokonce tradovalo, že tělo Gottwalda bude potřeba vyplnit asfaltem, jako tomu bylo u Lenina. Asfalt však zapříčinil to, že celá mrtvola zčernala a musel být z Leninovy mumie odstraněn. Každopádně stav Gottwalda byl natolik špatný, že se oficiálně začalo uvažovat o jeho nahrazení maketou.

Celkový pohled na Památník Vítkov.

Nastaly i problémy technického rázu. Krátce po odchodu Rusů vyhořel elektromotorek hydraulického zvedáku a muchobijka v laboratoři. Profesor Mardašev byl urychleně povolán zpět, aby zjistil, zda nedošlo k poškození mumie. Tehdy se ještě žádné vady na těle neobjevily.

Kult osobnosti však už v té době pomalu ztrácel na síle. A naštěstí pro všechny zúčastněné bylo v roce 1962 rozhodnuto Gottwalda zpopelnit a mauzoleum zrušit.

Zapomenutá urna

Svému komunistickému účelu sloužil památník osm let. Již při otevření mauzolea, bylo mnohým pohlavárům jasné, že to není na dlouho. Slavnostní otevření bylo tenkrát z plánovaného data nedožitých Gottwaldových narozenin odloženo na pátého prosince, což bylo v éře komunismu něco nevídaného. Výstavy, budovy, mosty byly vždy otevřeny v termínu, i když třeba nestály. Hojně se tehdy používala oblíbená metoda knížete Potěmkina. Fakt, že se slavnostní události nezúčastnil ani sovětský velvyslanec a v dobovém tisku jí nebyla věnována obvyklá titulní strana, svědčilo již tehdy o pohasínajícím kultu osobnosti.

Kolumbárium. Zde byly uloženi další významní činitelé komunistického režimu
Kolumbárium. Zde byly uloženi další významní činitelé komunistického režimu

Kolumbárium. Zde byly uloženi další významní činitelé komunistického režimu včetně Šmerala, Fučíka, S. K. Neumana, Koldera a dalších.

Gottwaldova pouť se definitivně uzavřela v roce 1990, kdy bylo rozhodnuto o odstranění všech ostatků komunistických pohlavárů (mimojiné Fučíka, Šmerala, Švermy…) z kolumbária v památníku. Historik Jan Galandauer, který měl urnu dopravit na Olšanské hřbitovy, kde si KSČM pronajala prostor pro pohřbení těla, prý cestou urnu s Gottwaldovým popelem zapomněl v hospodě. Tak se to alespoň vypráví mezi zasvěcenými. Tajemství a nejasností je kolem mauzolea hodně, událost se zapomenutou urnou zůstane jednou z nich.

Památník je od roku 2000 ve správě Národního muzea, oddělení novodobých českých dějin. Odborníkům z tohoto oddělení patří i velký dík autora za poskytnutí cenných materiálů a umožnění vstupu do prostor mauzolea.