Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Grün: Dvojče Gagarinova přistávacího modulu je v aukci u Sotheby’s

  0:01aktualizováno  0:01
Přistávací modul 3KA-2A, který sloužil pro přípravné testy prvního letu do vesmíru, je na prodej. Nabízí jej ve svém katalogu slovutná aukční síň Sotheby’s na den 50. výročí letu prvního člověka do vesmíru.

Modul, ve kterém letěl Gagarin do vesmíru. | foto: Profimedia.cz

Zajímavá kosmonautická pamětihodnost Kosmičeskij korabl č. 5, neboli kosmická loď číslo 5 je v aukční Sotheby’s v New Yorku vystavena už od konce února. V aukci u příležitosti 50. výročí letu J. A. Gagarina bude prodána zřejmě nejvýše za milion liber, možná ještě méně.

3KA-2A v aukční síni Shoteby´s

3KA-2A v aukční síni Sotheby's

Kosmická loď už jednou aukcí prošla – 16. března 1996, kdy si ji u Sotheby's koupil neznámý soukromník přímo od Rusů. Část výtěžku tehdy měla jít konkrétně ve prospěch kujbyševského střediska v Samaře (dříve Kujbyševo).

3KA-2A v aukční síni Shoteby´s
3KA-2A v aukční síni Shoteby´s

3KA-2A v aukční síni Sotheby's

Modul i na Štefánikově hvězdárně

Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy si modul nabízený v aukci určitě nekoupí. Ale ve Štefánikově hvězdárně raději ve své režii vyrábíme vlastní model Gagarinova modulu ve skutečném měřítku. Od 12. dubna se na něj můžete přijít podívat...

Nyní se naskýtá znovu mimořádná příležitost získat poslední exemplář ze série zkušebních kosmických lodí, vyzkoušený při "generálce" tři týdny před Gagarinem.

A při příležitosti půlstoletého výročí nebude na škodu si historii znovu připomenout a některými detaily doplnit skvělý text kolegů Vítka a Pacnera na Technetu.

Tajuplný objekt "D"

Tajné ruské (tehdy sovětské) archivy se otevírají postupně a někdy docela neochotně. V materiálech pro vyvolené byly jako "objekty A, B, V, G" označovány různé druhy jaderných bojových hlavic raket a "objekt D" byla družice Země. Od 30. ledna 1956 se ve vládních dokumentech jako objekt D označovala komplexní vědecká družice, později známá jako Sputnik 3.

Konstrukci družice mělo na starosti Osoboje konstruktorskoje bjuro nomer 1 (OKB-1), ale již koncem toho roku bylo zřejmé, že se vědecká aparatura nestihne vyrobit včas. První dva sovětské Sputniky nechal postavit z vlastní iniciativy a na vlastní odpovědnost, ale nikoliv zcela bez vědomí nadřízených, "SP", tedy Sergej Pavlovič, rozuměj Koroljev.

Byl to Koroljevův kongeniální nápad, že oba typy objektů OD pro návrat na Zemi budou mít kulový tvar.

V jeho materiálech byl jako objekt OD-1 vedena družice pro fotošpionáž. Patnáctého srpna 1958 se ve zprávě o předběžné studii pilotované družice hovoří jako o objektu OD-2.

Byl to Koroljevův kongeniální nápad, že oba typy objektů OD pro návrat na Zemi budou mít kulový tvar.

V roce 1959 bylo pět zkušebních kulových modelů všestranně testováno při přistávání na padáku po shození z výškových letounů, poslední i s živými psíky.

V květnu 1959 bylo o jednotném programu rozhodnuto; mělo se na něm podílet přes 120 výzkumných organizací a 36 výrobních závodů.

Počátkem roku 1960 byl Koroljev připraven na kosmické testy OD-2 a v téže době se rovněž vytvářel první oddíl kosmonautů. Pro Koroljeva byl největší neznámou vývoj brzdicího systému, nutného pro zpomalení pouzdra před jeho návratem atmosférou.

V koncepčním projektu, dokončeném v dubnu 1960, byl jako Vostok-1 (1K) veden prototyp lodi, jako Vostok-2 (2K) bylo označeno zařízení pro získávání zpravodajských informací (později přejmenované na Zenit-2) a Vostok-3 (3K) byla pilotovaná loď.

Prototyp

Prvním testem prošel 15. května 1960 zjednodušený prototyp kosmické lodi Vostok typového označení 11F61, model 1KP. Loď o hmotnosti 4 540 kg se skládala z kulového 2,5 tunového přetlakového návratového modulu o průměru 2,3 metru. Ten ještě neměl ablativní tepelný štít, který chrání loď před vysokými teplotami při průletu atmosférou. Druhou částí byl přístrojový modulu ve tvaru dvou spojených komolých kuželů s maximálním průměrem 2,4 metru a délkou 2,3 metru. Ten nesl v hermetizované části většinu přístrojového vybavení.

Zajímavá je poznámka tehdejšího konstruktéra a později i kosmonauta Feoktistova. Podle ní se má  kosmické zařízení při návratu rozpadnout tak, aby se nedostalo do rukou soupeřů – na jeho slova došlo později.

Vostok 3KA-2A vypuštěný v 25. března 1961.

Při pokusu o zahájení sestupu 18. května nad Afrikou se v důsledku selhání infračerveného horizontu Země nezdařila prostorová orientace lodi a aktivovaný systém při brzdicím manévru udělil oddělenému návratovému modulu naopak vyšší rychlost, takže ho vyvedl na vyšší oběžnou dráhu.

Schránka se psíky se sice katapultovala, ale bylo to ještě nevysoko nad rampou a padák se nestačil rozvinout...

V atmosféře pak zanikl až v polovině října 1965 a připomínal Gagarinovi i jeho následovníkům, že Damoklův meč obdobné závady visí i nad nimi. Ale Koroljev to bral jako cennou zkušenost a důvěřoval týmu V. E. Čertoka, že vývoj systému zvládne.

Novou verzí kosmické lodi byl prototyp Vostoku typového označení 11F61 model 1K, který byl připraven ke startu 28. července 1960. Ten již měl sestupový modul s tepelným štítem z ablativního materiálu,  který umožňuje nebezpečné teplo odvádět prostřednictvím odtavené hmoty štítu.

Na palubě byly ve speciálním kontejneru i dvě fenky: Bars (prý se jí říkalo také Čajka) a Lisička. Jenže před zraky budoucích kosmonautů pozvaných na Bajkonur explodoval první stupeň rakety Vostok po přibližně 38 sekundách. Schránka se psíky se sice katapultovala, ale bylo to ještě nevysoko nad rampou a padák se nestačil rozvinout...

Zoologická zahrada

Po dalších třech týdnech byl 19. srpna 1960 připraven ke startu další exemplář téhož prototypu. Podařilo se ho nejen spolehlivě vypustit, ale "celá zoologická zahrada" (fenky Belku a "Strelka", 40 myší, 2 laboratorní krysy, králík, mouchy drozofily, hmyz, rostliny, kultury kvasinek, semena kukuřice, hrachu, pšenice a cibule a mikroorganismy) se navrátila druhý den zase na Zemi.

Odborníci pro ně zkonstruovali novou klimatizační aparaturu, která už odpovídala potřebám člověka. Pro sledování chování psů za letu byl kontejner s biologickými objekty vybaven televizní kamerou.

Světová veřejnost byla nadšená z nesporného úspěchu, ale jen hrstka vyvolených věděla, že na dráze znovu selhal infračervený senzor horizontu Země. Orientace tak musela proběhnout záložním způsobem jen s kontrolou čidlem Slunce. Avšak konec dobrý, všechno dobré...

Necelý rok poté ve Vídni seděla při večeři paní Kennedyová vedle Chruščeva, který se vychloubal kosmickým programem a vyprávěl o šesti štěňatech Strelky. "A nemohl byste mi jedno poslat?" ptala se ho prý v žertu paní Jacqueline. Už na to pozapomněla, když o dva měsíce později sovětský velvyslanec Menšikov navštívil Bílý dům a překvapené rodině předal dárek pro děti: štěně Pušinku...

Nicméně Koroljev potřeboval další prověření nosné rakety i kosmické lodi. Po zapracování nejnutnějších změn a úprav připravili technici nový start lodi modelu 1K . Došlo k němu 1. prosince 1960 a na palubě byly fenky Včelka a Muška. Vše probíhalo, jak mělo – opět až na kritický sestup.

Znovu zřejmě selhal systém orientace a návratový modul se nedostal na plánovanou sestupovou dráhu. Protože hrozilo nebezpečí, že modul přistane na cizím státním území, trvali vojáci na aktivování bezpečnostní nálože, která kosmickou loď na sestupové dráze zničila.

Po dalších třech týdnech, 22. prosince 1960 byla raketa s prototypem stejného typu naposledy připravena k opakování pokusu, nicméně selhal horní stupeň a nosič nedosáhl oběžné dráhy. Leč dvojice psíků měla větší štěstí: přistání proběhlo havarijně, ale na území SSSR. A nadto primární destrukční mechanismus selhal.

Přistání KA-2 do sněhu (vzácný a kdysi tajný snímek)

Přistání KA-2 do sněhu (vzácný a kdysi tajný snímek)

Šlo tehdy vlastně o suborbitální let do výšky 214 kilometrů a fenky Damka (prý jí říkali též Šutka nebo Žemčužnaja) a Krasavka (prý též Kometka nebo Žulka) přečkaly krátkodobě 20násobné přetížení (místo obvyklého 8 až 9 G). Přistály sice s odchylkou 3 500 kilometrů u vesnice Jakut za polárním kruhem, ale uspokojivě. Kabina zapadla hluboko do sněhu a pátrací tým ji objevil večer za soumraku a stihl odpojit záložní destrukční nálož. Ale psíci nejevili známky života, proto nechali další práce na ráno.

Následně je při mrazu 45 stupňů, když přišli znovu k modulu, vítal zuřivý štěkot! Ostatní zvířata zahynula. Oba psíky rychle zabalili do beránčích kožichů a letadlem poslali vědcům do Moskvy. Koroljejovi ale o celé příhodě zakázali hovořit a tak se svět dozvěděl tento příběh až po desetiletích.

Příprava na lidskou posádku

Ve výrobním závodu výzkumného ústavu NII-88 zatím dokončovali exempláře kosmické lodi Vostok. Ta měla typové označení 11F63, model 3KA a byl to již kompletní model lodi vhodné pro let člověka o trvání až 10 dní.

"Na kosmodrom jsme vezli tři lodě. Pokud první dva lety s figurínami skončí úspěšně, bude možné rozhodnout o startu člověka," napsal tehdy konstruktér Feoktistov.

Letový model samozřejmě vycházel z prototypů. Návratový modul ve tvaru koule o průměru 2,3 metru měl hmotnost asi 2 460 kilogramů, objem 5,2 m³ (z toho prostor pro kosmonauta 1,6 m³) a byl pokryt ablativním tepelným štítem o tloušťce až 18 centimetrů. V horní části se nacházely tři otvory o průměru jeden metr (technologický, padákový a vstupní průlez).

Vostok 3K-2A, který se v roce 2011 prodal za 2,9 milionu dolarů.

Sedadlo kosmonauta bylo katapultovací, podobně jako v letadlech. Kosmonaut tedy nepřistával v lodi, nýbrž ve výšce kolem sedmi kilometrů nad zemí se katapultoval. Přistání návratového modulu zajišťoval padák o ploše 574 m².

Přístrojový modul ve tvaru dvou spojených komolých kuželů o hmotnosti 2 270 kilogramů, maximálním průměru 2,43 metru a délce 2,25 metru nesl v hermetizované části většinu přístrojového vybavení. Vně byly kulové nádrže se stlačeným dusíkem pro stabilizační systém a v zadní části byl brzdicí motor TDU-1 o tahu téměř 16 kN a maximální době činnosti 45 sekund.

Sedadlo kosmonauta bylo katapultovací, podobně jako v letadlech – kosmonaut nepřistával v lodi, nýbrž se ve výšce kolem 7 km katapultoval.

Začátek roku 1961 byl pro všechny hektický, avšak neuvěřitelně šťastný. Nejprve 9. března 1960 ráno po jednom oběhu, tedy 101 minutách loď Vostok 3KA-1 úspěšně přistála na volném poli asi 260 kilometrů severovýchodně od tehdejšího Kujbyševa poblíž Engelsu (52,1° s.š., 47,4° v.d.). Ve výšce asi 4 kilometry se katapultovala figurína "Ivan Ivanovič" v životní velikosti, oblečená do skafandru SK-1. Psík Černuška, několik myší a morčat přistáli v kabině nedaleko.

Příběh o tom, že figurína se z oběžné dráhy ozývala zpěvem Piatnického sboru byl publikován častěji než cokoliv jiného… Poznamenejme, že 26 kilometrů jihozápadně od Engelsu v místě 51°16'14'' s.š. a 45°59'50'' v.d. přistál měsíc poté Gagarin...

Generálka na neznámé

Ještě v březnu se letělo znovu. Pouhých 16 dní poté startovala loď Vostok 3KA-2 a po 115 minutách bezpečně přistála do zasněžené rokle severovýchodně od Iževska. Bylo to 80 kilometrů za Votskinskou hydroelektrárnou, podle čehož se dodatečně podařilo identifikovat vesnici Bolšaja Sosnova, 57,69° s.š., 54,62° v.d..

Nedaleko od sebe přistály figurína Ivan Ivanovič v životní velikosti, oblečená do funkčního skafandru SK-1 Sokol a v přílbě s nápisem "figurina". Ta byla mimochodem prodaná v aukci Sotheby's roku 1993 a od roku 1997 je vystavená v Smithsonian National Air and Space Museum. Druhým objektem, který přistál, byla také koule návratového modulu s fenkou Zvězdočka (Hvězdička).

Při startu bylo i pět budoucích kosmonautů, mezi nimi i Gagarin. Podle svých pamětí choval před startem nazrzlého psíka údajně bez ustáleného jména. Navrhoval kamarádům, aby fenku pojmenovali a když se nemohli shodnout, řekl: Tak šťastnou cestu, Hvězdičko!

Kabina byla včas nalezena, výbušnina deaktivována a psík předveden žurnalistům 28. března 1961. Na tiskové konferenci byli inkognito i kosmonauti a jeden z nich se 8. dubna dozvěděl oficiálně, že 12. dubna bude navždy prvním...

Poletová historie

Exemplář Vostok 3KA-2 byl úzce spojen se zpravodajskými satelity, kterými se Koroljev měl zabývat hned po pilotovaném letu. Pro tento program byla vyčleněna konstrukční kancelář Progress v Kujbyševě, a proto hned po poletových analýzách Vostoku 3KA-2 Koroljev nařídil úspěšný modul přesunout tam, kde se měl stát vývojovým předchůdcem pro stovky špionážních družic typu Vostok.

Například fotoprůzkumná družice Zenit-2 měla v kabině místo kosmonauta soubor kamer pro snímkování zemského povrchu, fototelevizní kamerový systém s vyvoláním snímků na oběžné dráze a následným elektronickým přenosem obrazu na Zemi. Součástí systému byla i aparatura pro radiotechnickou rozvědku.

Názorný vzor splnil svůj účel a první start špionážního satelitu se uskutečnil již 11. listopadu 1961. Ale nosné raketě selhal tehdy 3. stupeň a družici bylo nutno zničit autodestrukčním zařízením, jako o něco dřív i kabiny s ubohými psíky. Druhý, tentokrát již aspoň částečně úspěšný start proběhl 26. dubna 1962 pod názvem Kosmos 4 (start se povedl, ale při návratu opět selhala navigace). Plně zdařilý byl až Kosmos 7 (28. 7.–1. 8.1962).

Po splnění svého poslání byla loď v roce 1967 převedena do výcvikového střediska v Kujbyševě pro názorný výcvik specialistů. Samozřejmě, přístroje a vybavení byly demontovány a zničeny v souladu s bezpečnostními předpisy, ale až roku 1986 byla loď "odtajněna".

O aukci u Sotheby's v březnu 1996 jsem se již zmínil úvodem; pokud je mi známo, nedopadla příliš slavně a vítěz kosmický suvenýr včas nezaplatil. Podle Kellerova Střediska historických dokumentů (Kaller Historical Documents, Inc. Marlboro, New Jersey) byla nabízená kosmická loď několikrát vystavována na veřejnosti a je jediným exemplářem svého (i podobného) druhu, dostupným mimo Rusko.

Nejprve byla vystavená roku 2000 na International Space Symposium ve Washingtonu a poté byla za pomoci jeřábu dočasně umístěna v hale budovy kanceláří známého specializovaného serveru Space.com. Pak byla znovu vystavena na aukci při příležitosti televizní reality show Ultimate Auction, vysílané 7. prosince 2000. Opět bez finančního úspěchu.

Další příležitostí byly jen neprodejní příležitostné výstavy, jako např. International Space Symposium v Colorado Sprinte roku 2001, Science Museum v Oklahomě (dříve tamní Omniplex) roku 2004, Kennedy Space Center Visitor Complex na Floridě roku 2007 a L. B. Johnson Library and Museum v texaském Austinu před dvěma roky.

Zájemci o skvělý historický doklad počátků kosmické éry člověka (doslova rodnou sestru kosmické lodi, která vezla o tři neděle později Gagarina) si nyní mohou koupit pouze kulovitou schránku o průměru zhruba dvou metrů, zvenčí ožehnutou žárem, který provázel přistání na Zemi. Koupí si to někdo nyní aspoň za milion dolarů?

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.